Terezínské pamětní knihy jsou pomníkem obětí holocaustu z českých zemí

Terezínské pamětní knihy jsou symbolickým pomníkem obětí holocaustu, které mnohdy svůj hrob na této planetě nemají. Knihy představuje ředitelka Institutu Terezínské iniciativy Tereza Štěpková:

Tereza Štěpková: „Jsou to dva svazky, mají 1560 stran a obsahují 82.397 jmen obětí holocaustu, lidí, kteří byli deportováni z českých zemí z oblasti Protektorátu Čechy a Morava do Terezína. Zároveň obsahují také informace o lidech, kteří byli deportováni do Lodže a dále z Brna do Minsku. Byl to první výstup projektu systematické dokumentace obětí holocaustu z českých zemí.“

Knihy vznikly díky práci týmu archivářů a členů Terezínské iniciativy pod vedením historika Miroslava Kárného a jeho manželky Margity. Oba prošli vězněním v koncentračních táborech.

Tereza Štěpková: „Miroslav Kárný už v listopadu 1941 byl s prvními transporty výstavby deportován do Terezína, kde strávil dobu až do září 1944. V Terezíně už se zapojil do komunistického odboje a v září 1944 byl deportován do Osvětimi-Birkenau. Pak byl ještě vězněný v Kauferingu a pochodem smrti na jaře 1945 se dostal zpátky do Prahy, kde se shledal také se svojí ženou – paní Margitou Kárnou.“

Práce na Terezínských pamětních knihách byla náročná a doslova mravenčí, jak vypráví Lenka Linhartová z Ministerstva vnitra:

Dagmar Lieblová, Lenka Linhartová a Toman Brod ukazují Terezínské pamětní knihy|foto: Jana Šustová

Lenka Linhartová: „Ta práce byla skutečně velice náročná, už jen kvůli tomu, že jsme měli problém se jmény. Ten člověk se třeba jmenoval Abrahamovič a byl psaný normálně česky. Ale přišel do transportu a byl napsán s cz na konci. V dalším dokumentu se vyskytuje jako cs na konci. Pak jen jako Abramovič, to ha tam vypadlo. Květa byla Flora nebo Bluma. Golda byla Zlatuše. Takže i tohle jsme museli brát v potaz.“

Pan Jaroslav Kraus vzpomíná na návštěvu členů Terezínské iniciativy u prezidenta Václava Havla záhy po sametové revoluci. Miroslav Kárný mu vysvětloval záměr sestavit údaje o obětech holocaustu.

Jaroslav Kraus, člen předsednictva Terezínské iniciativy |foto: Jana Šustová

Jaroslav Kraus: „Vysvětloval digitalizaci a databáze a ukazoval mu kazetu, na které to všechno bude. No, a pan prezident ožil a povídá: ‚To je ohromné, co jste mi přinesli. Víte, mně chodí návštěvy ze zahraničí, tu senátor, podnikatel nebo milionář a říkají: Já jsem měl babičku a ona šla do Terezína... A dědeček a příbuzní, synovci... Tak já teď, když dostanu tu kazetu, budu schopen sám ho o tom informovat – to je něco úžasného.‘ A sahal po té kazetě. Viděl jsem, jak Mirek zčervenal, pak trochu zbledl a říkal: ‚Pane prezidente, my to ještě nemáme hotové, tohle je jen tak...‘ Tak to bylo takové společenské faux pas.“

Nakonec se Václav Havel přeci jen dočkal a k Terezínským pamětním knihám dokonce napsal předmluvu. Cituje z ní Tereza Štěpková:

„Odpor k lidem jiných národů, ras či náboženství, tato zoufalá náhražka individuálního lidského sebevědomí, latentně dříme všude kolem nás. Je třeba mu čelit i v jeho zdánlivě nevinných prvopočátečních projevech. Je třeba dokonce i čelit pouhé lhostejnosti k takovým projevům.“

Tereza Štěpková říká, že projekt Terezínských pamětních knih pokračoval i po roce 1995.

Tereza Štepková|foto: Jana Šustová

Tereza Štěpková: „Byly vydány ještě díly Terezínské pamětní knihy, které mapují osudy německých Židů deportovaných do Terezína, a také těch, kteří byli do Terezína deportováni z Rakouska. A to, čím pokračujeme, je právě databáze, na které stále pracujeme, doplňujeme informace, opravujeme záznamy, stále dostáváme informace. A zároveň se snažíme ty jednotlivé záznamy doplnit dokumenty, osobními dokumenty, fotografiemi tak, abychom jim dali další rozměr.“

Databáze obětí holocaustu je dostupná na portálu Holocaust.cz.