Sobotní Noční linka: Úplně stejní versus úplně jiní než rodiče

25. září 2021

V naprosté většině případů jsou pro nás rodiče vzorem. A byť si to třeba chvílemi neuvědomují, působí na nás výchovně, jako vzory, i když jen telefonují, komunikují s přáteli a okolím anebo vykonávají domácí práce.

Jsou pro nás příkladem, jsou našimi prvními vzory. Totéž ale vlastně platí i pro menší část, pro kterou jsou sice také vzorem, ale v tom opačném smyslu, kdy si (i když tomu možná všichni nevěříme) řekneme: „Tak taková/ý já nikdy nebudu!”

Dokážete objektivně posoudit, zda jste v návycích, způsobu chůze či držení těla, v oblasti morálních zásad nebo způsobu řešení konfliktů stejní jako vaši rodiče? Řekl vám už někdo, že jste kopií těch, kteří vás přivedli na svět? Nebo zafungovalo to polohlasně vyřčené „tohle nikdy dělat nebudu” a jste pravým opakem své matky, svého otce? O tom si dnes budete moci povídat s Borkem Kapitančikem v Noční lince.

Blanka z Hané|Dobrý večer pane moderátore,dobrý večer přeji všem.V naší rodině to bylo tak,rodiče byli oba velmi pracovití a houževnatí a to jsem po nich zdědila i já a po mně i můj syn.Tady geny končí,ostatní vlastnosti mi utvářel život.Máti rozený generál,vždy muselo být po jejím,naopak já necítím potřebu někoho dirigovat ani si vymáhat pozornost a za každou cenu docílit svého.Jsem zastáncem kompromisu.Vlastnost,prosadit za každou cenu svoje zdědil můj syn,a třebaže nežil v kontaktu se svým otcem,zdědil hodně vlastností také po něm.Co se týká fyziognomie,mám za to,že v mládí jsem zdědila po mamince řeč těla.Stejně tak můj syn má pohybové vlastnosti po svém otci aniž by s ním žil.Prostě geny se nezapřou,ale mnohé rodové vlastnosti se v průběhu života změní a to s ohledem na prostředí a kontakty s ostatními lidmi.V mládí nám dělali ve škole testy a mne zařadili do skupiny sangvinik se sklony k flegmatismu a s tím se ani v seniorském věku mnoho nezměnilo.Jen žiju sama a moje splečenské kontakty jsou na nule a s tím se mnoho dělat nedá.Do éteru zdraví Blanka.
Alena |Dobrý večer všem. Rodiče byli pro nás vzorem, měli jsme je rádi. Ale my po nich zdědili , no spíš po mamince - být hodný. Jak můj brácha říká - být hodný, znamená být pěkně hloupý (teda řekla bych hodný se rovná blbý, ale to se rádia asi nesmí) Já jsem vzteklá po tatínkovi, ruční práce umím po mamince a bratr umí všechno od dřeva i železa, se vším si poradí, ale to má spíš po maminčiném tatínkovi. Ale jinak, nevadí mi být po našich, myslím, že nám dali dobrý základ, tak si nestěžuju. A co ještě máme po mamince, to je pořádkumilovnost a schopnost dávat všechno na své místo, maminka jenom šla, sáhla a našla. Náš otec nikdy nic nedal, kam to patří a opravdu denně něco hledal, já jsem to naprosto nesnášela. To je zrovna to, že jsme si řekli, že takoví opravdu nikdy nebudeme. Hezký večer všem se zajímavými příběhy.
Helena Janáčková|Krásný večer, a písemný relax. Poslíčkem genetické čtvrté řady po tatínkovi, strýčkovi (2 Lvi) výška, váha, oči, vlasy, a majitelé Tamchynová Čermná,erb půl Jelena a modré pole do r.1956.Viděla jsem životní styl tatínka, strýců, tetiček a babiček. Nemůžu zde psát román. Slýchala jsem často, budeš muset používat vlastní mozek. Každá žena má nastavený žebříček hodnot jinak , a nyní "podle své vůle"=volný prostor=rozhodovat si sama sobě a sama za sebe. Nejvíce mne štve, že 95% příbuzných rodu Tamchynů,Ronovců a Čapků žije v Pardubicích,Hradci Králové, Třebechovicích, Svinary, Praha, Brno, Náchod. Tatínka do Ostravy dostala práce, zpracovával plány pro stavby přehrad. Nechal mne zde náhlým úmrtím. Tak si zde vládnu jako????královna a vládnu si sama ve svém království. Musím být tolerantní ve svých vzpomínkách na plavení s koníčky v Tiché Orlici Borohrádek a Labi v Hradci Králové. Chtěla jsem se vrátit do místa mládí, ale nejde to, působí na mne emoce, a rozum nechce situaci pochopit.
Liba|Jen pro čtenáře této stránky ke včeraejšímu tématu: nikdo nezmínil fotopohlednice, které je možné poslat prostřednictvím pošty. Je to zajímavá novinka.

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu