Sobotní Noční linka: Starousedlíci versus náplava

7. březen 2020

Jaký je rozdíl mezi lidmi, kteří žijí na jednom místě celý život, mají tam rodinné kořeny, a těmi, kteří se přistěhovali? V čem je vztah starousedlíka k vesnici, městu jiný oproti těm, kteří tam bydlí několik let?

Dědí se křivdy předků? Organizujete setkání rodáků? Táhnou u vás za jeden provaz ti, kteří se přistěhovali, i ti, kteří na místě bydlí už léta? Zapadli jste do místa, kam jste se nastěhovali?

Po jak dlouhé době jste se sžili s okolím, se sousedy? Co vám v navázání vztahu s ostatními pomohlo? Jaký je u vás společenský, kulturní život? Kdo je tím tahounem? Platí stále to, že centrem dění je hospoda a bez ní to nejde?

Spojení rodu s konkrétním místem je už historicky velmi silné. Každý nově příchozí se musel přizpůsobit obyčejům rodiny, vesnice, ale i oblasti, do které se přistěhoval. Díky tomu se dodržují zvyky, které se dědí z generace na generaci.

Dnes se začínají čím dál více objevovat i spolky, které jsou složené hlavně z lidí takzvaně naplavených. Často je pro ně nastartování společenského života jednodušší právě proto, že na rozdíl od starousedlíků si s sebou nenesou křivdy a rozepře svých rodičů, prarodičů, strýčků... A tak někdy nově příchozí doslova vlijí čerstvou krev do žil vesnicím, kde skomírá společenský život.

Ale je to i naopak, nové satelitní části jsou mnohdy plné mladých rodin, které se o historii místa, kde žijí, nezajímají. Z práce jdou rovnou s dětmi na zahradu, kde mají všechno od bazénu po klouzačku a jsou pro sousedy stejně anonymní jako lidé v panelácích.

milan|Dobrý večer ponocníčci, "náplava" je typický jihočeský výraz. Nikde jinde jsem se s takovým pohrdáním nesetkal. Zdraví Vás všechny Milan
737xxx251|lide se vzdy pristehovavali ale nikdy se jim nerikalo naplava horsi je kdyz se pristehuji lide kteri hazi odpadky z oken i kdyz jsou vsude popelnice
734xxx934|DOBRY VECER.JSEM ABSTINENT A DO HOSPODY NECHODIM. ALE,HOSPODY NA VESNICI JSOU NUTNE,PRO CHLAPY PRO KONTAKTY,POPOVIDANI,MAJI SE SCHAZET V BYTECH? LIDA OL.
Alena|Krásný večer Vám, paní Romanko a taky všem posluchačům Noční linky. Víte, já si vážím všech, kteří volají do Noční linky, protože to je jedna velká soudržná rodina. I když někdy mají někteří jiný názor, tak se v podstatě shodneme a proto je mi líto, že nemůžeme bydlet někde blízko sebe, protože by jsme si vyšli vstříc, pomáhali si a hlavně poslouchali, co chce ten druhý říct. Když jsme se přistěhovali s manželem do činžáku, kde žijeme už téměř 40 let, tak tu by fakt docela kolektiv. Lidé postupně odcházeli a z původních obyvatel jsme tu jen my s manželem. Já jsem opravdu ráda, že bydlíme v přízemí hned v prvním bytě u vchodu. Nevadí mi, že kolem nás pořád někdo chodí, ale jsem nesmírně ráda, že otevřu dveře z bytu, udělám pár kroků a jsem hned venku. V baráku nikdo nic neudělá navíc, pořád je tam špína, odhozené papírky, použité kapesníky, letáky z vlastních schránek nikdo neuklidí, to se plácne na zem, však to někdo odnese. Když už mne to přestane bavit, tak to uklidím. Je tu spousta těch, co jsou jen v nájmu, takže když to není jejich, myslí si, že si můžou dovolit všechno, je to smutné.

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.