Ladislav z Olomouce|Zdravím všechny posluchače z hanácké metropole Olomouce dnes pod bílou peřinou
a pocukrované sněhem. Sleduji noční linku a vidím, že názory na řešení se různí. Já sám patřím spíše k té skupině, která se musí vyrovnávat se samotou. Měl jsem rodinu v zahraničí a tak už jsem neměl časté kontakty s dětmi, byť si to nepřipouštím. Měl jsem kontakty na pracovišti a zájmy, které mě moc o samotě nenechávali. Před pár lety u mě objevili Parkinsona, zdravotní stav se zhoršil, tak že už jsem odkázaný na pomoc a také jsem byl nucen přestěhovat se do domova pro seniory, protože už jsem to nezvládal. Předtím jsem chodil hodně do přírody, teď je s tím konec, potřeboval bych když tak nějaký doprovod, protože občas padám. Jinak si nestěžuji snáším to tak, že než samota je to spíše osamění. Když jsem byl ještě zdravý, tak jsem samotu moc neřešil vědom si toho, že jsem si to tak vybral. Včera jsem napsal do NL, kde bylo téma o nejkrásnějším zimním dobrodružství (poslal jsem to na mail linka@rozhlas.cz), ale nikde se to nweobjevilo a tam jsem prezentoval výlet non stop 100km na běžkách solo, takže jako bych už tušil dnešní téma. Trochu se mně tam vkrádá verš Wolkera, že smrt není zlá zlé je jen umírání a říkám, že samota není zlá občas je člobvěk rád, že může být nějaký čas sám, ale zlé je osaměníje osamění.a o tom to je. Hlavu vzhůru, to zvládnete, minimálně jako pisatel Ladislav z Olomíouce.
nal jsem to na téma nejkrásnější téma o siy, teď jeke
YVETA|Zdravím Vás, pane Honzo, všechny Nespavce. Jsem taky sama. Večer jsme plánovali s manželem dovolenou a ráno jsem se probudila sama. V té chvíli se mi život obrátil naruby. Dneska s odstupem devíti let vidím, co pro mne udělaly moje děti. Všude mne braly s sebou a já si neměla čas o své situaci dumat. Nedávno si syn pořídil dvě feny a nechce je nechávat samotné, a tak „holky“ chodí denně ke mně, jak syn říká do školky. Je mi s nimi dobře. Zejména ta mladší je velice mazlivá a neumíte si představit, jak vycítí, když mám špatnou náladu, nebo mi na duši padne splín. To do mne žďuchá čumáčkem nebo mi vleze na klín, tlapkami mne bere okolo krku a hlavu položí na rameno, no jen, jen promluvit. Anebo mi dají dcery na hlídání vnoučata. Já si pak nepřipadám zbytečná. Jediné, co mi chybí je parťák na pokec o čemkoliv, či na nějaký ten výlet. Teď jsem vymyslela, že si dopřeji nějaký den v lázních. To bude můj Ježíšek. A když poslouchám NL, tak si taky nepřipadám sama. Přeji Vám Ponocňáčci. krásný advent, Vánoce i dobrou noc
Helena,Matylda|Kniha režiséra života je ROK a DEN,všechny neznám i tak je zdravím.Za oknem si vločky hrají je jich plné NEBE.Po jediné posílám sama sebe.Muži jsou pro mne zvrhlé umění.Koupila jsem si SPRCHOVÝ závěs, NAHÝ MUŽ.Vana plná H2OaNaCl mi zlepší náladu.Koukám na něj a když jsem odpoč.a vykoukaná tak jej chytnu za .....,takto dbám o své zdraví a samotu,a nemusím slyšet že nejsem MISSka.čau Matylda + Karel Hála super.
Daniela z Prahy|Nedal jste na začátek adventního měsíce příjemné téma. Ale pro mě jste otevřel téma aktuální. Mám několik přátel, kteří dokázali žít sami se sebou a jsou tak šťastní. Ale to jsou naprosto jinak nastavení jedinci. Teď jim trochu závidím, že umí žít v samotě. Byla jsem celý život zvyklá pobývat v kolektivu. Rodinném, zájmovém, pracovním. Někdy mě dokonce štvalo, že jsem utahaná přišla domů a následoval kolotoč otázek a diskuse o z dnešního pohledu malicherných problémech. Ale byl to život košatý, naplněný vzájemným člověčenstvím a vědomím sounáležitosti. Zvládla jsem, že dítěte vylétlo z hnízda, zvládla jsem odchod z milované práce do důchodu, ale už přes tři měsíce se nedokážu vyrovnat s osaměním, které mi svým odchodem po 55 letech společného života připravil můj manžel.
Celá rodina se stará o to, abych nebyla zahalena do samoty. Navštěvují mě, telefonují, chodím do vzdělávacích kurzů pro seniory, do pacientské organizace. Když se podíváte do mého diáře, nemám jeden den bez nějaké návštěvy, povinnosti nebo úkolu. Ale ti posluchači, kteří jsou sami nikoliv z vlastní vůle, mi určitě porozumí. A to je to, co rodina nepochopí. Pojedou se mnou na nákup, přivezou co potřebuji, umyjí okna a pomohou s čímkoliv. Ale pak zamknu na noc dveře a plnými hrstmi se zahlcuji samotou, na níž jsem nebyla připravena. Tady rady nepomohou. Ono to je jako boj se závislostí. Sami si to musíme srovnat v hlavě, a to mi zatím nejde. Dokázala jsem přestat před třiceti lety kouřit, ale smutek a samotu odehnat zatím neumím. Daniela
Alena|Pěkný večer všem. Já mám strach jenom z toho, že třeba doma spadnu a nikdo mne nenajde. To je problém, s kterým se v pozdějším věku těžko vyrovnává. Na činžáku jsme dříve chodili po schodech, to se pořád dalo s někým potkat, ale před pár lety nám udělali výtah, takže u dveří se nasedne do výtahu a celý den opravdu nikoho nepotkáte. Jediná vzpruha je moje zahrádka, proto nemám ráda zimu, je brzo tma a sedí se doma. Dneska navíc navalilo sněhu, já jsem venku pod sněhem šlápla na led, upadla jsem, sice jsem si nic nezlomila, ale mám něco s rukou a trošku bolí záda. No tak co se dá dělat, snad to do toho jara rozchodím, abych zas mohla za kamarádkami na zahrádku, tam je to radost pro duši i tělo.
Maruška,sev.Čechy|Hezký večer Vám i všem posluchačům.Jsem už sedum let sama a musím přiznat,že někdy je samota zlá.Já se od ní dokážu odpoutat prací na zahradě na baráčku, na vesnici blízko Rakovníka,kde trávím čas od jara do podzimu.Horší je zima.Teď je sníh,chodníky kluzké,bojím se
abych neupadla a tak luštím křížovky,mám ráda ČR Sever,potěší mě posluchači písničkou a teď je to i NL,která je na samotu přímo balzám.Denně poslouchám,někdy se i odvážím napsat,je to můj denní,vzácný host a moc všem moderátorům děkuji.Prosím o pozdrav Milence,Janičce do Alojsova a Jirkova,Mirkovi a p.Františkovi,se vzkazem, jste bezvadní.
Jana|Hezký večer Vám, pane Honzo a taky všem posluchačům. Já bojuji se samotou vlastně celý život. Moje rodina je manžel, s kterým žiju sama a pak mám bratra a jeho děti, ale ti žijí jinde. My jsme se s manželem naučili žít sami, jsme sami vlastně už čtyřicet let. Já teda musím říct, že mám spoustu známých, chodím denně ven do města na procházky, protože doma dívat se na televizi mne moc nebaví a sotva se zavřou veře od činžáku, už jste na čerstvém vzduchu a i když potkáváte třeba jen samé cizí lidi, tak jste vlastně pořád mezi lidmi. Já nemám moc ráda ani telefonování, protože u toho nevidíte na toho člověka, nevíte, jak se tváří, jestli si neťuká na čelo, že ho otravujete, nebo že u toho dělá ksichty, že nechci přestat. Takže mám ráda takový ten přímý kontakt a umím se bavit stejně s prodavačkou z potravin nebo s nějakou paní či pánem u lékaře v čekárně a nebo s někým v kavárně, když tam přijdu sama. Dokonce mi v městě číšnice v kavárně říkala, že když si chci "pokecat", můžu za ní přijít a sednout si k baru a můžeme se bavit, samozřejmě, když tam není moc lidí, to je jasné. No a tak závěrem chci jen říct, že se modlím, abych dlouho vydržela chodit, abych mohla podstupovat moje túry a nemusela sedět doma, tam za mnou nikdo sám nepřijde.
Zdena|Dobrý večer všem. Já bych jen napsala krátkou zprávičku k příspěvku "posluchačky" - říká tam, že je dobré, že se může v Noční lince zveřejnit telefonní číslo. Jedna posluchačka, nebudu zveřejňovat její jméno, tak řekla číslo a prosila, ať jí někdo zavolá. Já jsem zavolala hned vzápětí a ona mi řekla, že už jsem několikátá, co jí volá, že už je namluvená až až a že už nemám volat, možná až někdy jindy. Takže ať si potom lidi nestěžují, velice mne to mrzelo, tato paní občas do linky volá. Když oznámím číslo a chci si volat, musím nést důsledky a nebo si číslo změním, když si nechci povídat.
frantisek svaricek|DOBRÝ VEČÉR P.REDAKTORE A POSL.N.L.JÁ OSOBNĚ JSEM TVOR SPOLEČENSKÝ,NIKDY JSEM SE NEVYHÝBÁL LIDEM,SPÍŠ LIDI VYHLEDÁVÁM KE KOMUNIKACI.MÁM TADY KAMARÁDY SE KTERÝMA SE POTKÁVÁM KAŽDÝ DEN A STÁLE SI MÁME CO ŘÍCT. JÁ V MÉM VĚKU KDY MĚ JE PŘES OSMDESÁT ROKŮ SE NEVYHÝBÁM KONTAKTU S LIDMA,ZROVNA DNESKA KDYŽ JSEM POTKÁL PÁNA ZE SLOVENSKA,VŮBEC JSME HO NEZNÁL,ANI ON MĚ,PŘESTO JSME SI KRÁSNĚ POVYKLÁDALI PROTO ZDRAVÍM JANIČKY,MARUŠKY ANIČKY,PAVLÍKY,HANIČKU, MILENKU.FRANTIŠEK Z ŽIDLOCHOVIC.
maruškaD|I přesto, že je kolem nás rušno, je v duši člověk někdy sám, ještě horší si připustit a to v dnešní době není problém, a to je strach ovládající naši duši. Těším se příspěvky paní doktorky Nory, paní Aničky z Miroslavi, obě dvě vždy dýchnou , že nikdy není tak zle, taky by mě potěšil názor Jardy z taxíku , cením si na něm, že se vždy zajímal o paní Boženu na LDN.Chlubilové se určitě ozvou taky. dobrou noc pane Honzo /přišla jsem vám na chuť, ačkoliv to na začátku nevypadalo/maruškaD
Jana Jirkov|Pěkný dobrý večer Vám Honzo a hlavně všem posluchačům, kteří se teď cítí třeba sami. Ale myslím už jen to, že jsme dnes večer ve společnosti NL samotu vyžene. Taková samota jde zahnat různými způsoby, ale není nad to, když máte někoho, s kým můžete sdílet své radosti i strasti a už pak na to nejste sám. Ten někdo může být třeba vaše láska, ovšem ne každý má ni štěstí, mohou to však být také přátelé a u tohoto se pozastavím, protože právě NL mi jich letos darovala požehnaně. Tímto zdravím všechny osamělé a ty mé spřízněné duše Františka, Pavla, Mirka, a všechna ta má děvčata. A panu Michalovi přeji mnoho štěstí při hledání opravdové lásky, v dnešní uspěchané době je to celkem náročné.
Iva|Dobrý večer,naštestí sama nejsem,tak někdy bojuji o to,abych si samotu užila...všem samotářům přeji hodně síly a Vám krásnou sobotu-neděli..děkujeme za úroveň NL....I
.
Michal Sedlák z Myšlína|Myslím, že samota prověřuje sílu muže. Silný muž je opravdový muž. A jen opravdový muž je hoden opravdové ženy. To je moje filosofie. Můj dnešní pozdrav patří všem osamělým mužům, kteří hledají opravdovou ženu, ale i všem ostatním posluchačům NL.
Marek|Samota má přece jednu obrovskou výhodu: Při ní vás bulvární média přistihnout nemohou!
Dobromila Atalovičová |ZDRAVIM VAS JSEM RADA ZE VAS VIDIM A SLYSIM POZDRAV I VSEM NA PRIJMU ZIJU SAMA ALE SAMOTA MI NEVDI MAM PSA TARZANA O KTEREHO SE STARAM MA DOMEK VENKU A VOLIERU MUSIM I CISTIT JEMU A TED I SNIH DOMA MAM DVE RADIA POCITAC TELEVIZOR MAM I MNOHO KNIH VE VOLNE CHVILY PISI PRO SEBE I BANE A PISNICKY MAM I DVA SYNY S RODINAMY MAM I PRATELE PO TELEFONE A VAS MOJI MILOU NOCNI LINKU CHODIM I NA NAVSEVY VE VOLNE CHVILY I CVICIM SMORZEJME V KUCHYNI VARIM PECU UKLIZIM V DOME V ZAHRADE POCAS JARA A LETA KOSIM TRAVU PRACE NA ZAHRADE JSEM SAMA MAM STALE NECO NA PRACI SMUTNO MI NENI NAPRETRZITE MAM KAMARADA RADIO VSECHNY ZDRAVIM VAM DAKUJEM ZA VASE VYSILANI ZDAR A SILU STALICA DOBROMILA NM NV
