Sobotní Noční linka: Až příjde náš čas. Co bude pak?

22. červen 2024

Jaké jsou vaše osobní názory na to, co nás čeká po smrti? Věříte v posmrtný život, reinkarnaci nebo něco úplně jiného? Jak vaše víra nebo filozofie ovlivňuje váš pohled na smrt?

Setkali jste se někdy s paranormálními jevy nebo zkušenostmi blízkými smrti, které by mohly naznačovat existenci něčeho po smrti? Jak smrt a myšlenka na ni ovlivňuje váš každodenní život? Diskutujete o tématu smrti se svou rodinou nebo přáteli? Myslíte si, že by lidé měli být více otevření ohledně svých názorů na smrt? Jaká je vaše představa ideálního posmrtného života, pokud nějaký existuje? Bojíte se smrti, nebo na ni pohlížíte s klidem a smířením? Jak byste chtěli, aby vypadaly vaše poslední chvíle? Věříte, že vědecký pokrok může jednou objasnit, co se děje po smrti? Myslíte si, že je důležité přemýšlet o smrti, nebo by lidé měli raději žít přítomností?

Téma smrti a toho, co následuje poté, je jedním z nejstarších a nejzáhadnějších otázek lidstva. Různé kultury a náboženství po celém světě nabízejí různé odpovědi – od posmrtného života v ráji, přes reinkarnaci, až po konečné nic. Psychologové tvrdí, že přemýšlení o smrti a její akceptace může vést k hlubšímu pochopení života a většímu ocenění přítomného okamžiku. Přesto je to téma, které mnoho lidí stále váhá otevřeně diskutovat. Jaký je váš pohled na věc?

Na vaše pocity a očekávání se v dnešní Noční lince z Prahy už teď těší Honza Macoun.

Volat do studia můžete na telefonní číslo 731 800 900 nebo psát na e-mail linka@rozhlas.cz.

Milan|Přeji hezký večer a děkuji za důležité téma. Většina materiálně uvažujících lidí vůbec nepřemýšlí, proč tady jsou a co bude potom, až přijde jejich čas. Netuší, že zde na Zemi i všude jinde ve Vesmíru platí jistá pravidla a pokud se nám daří je neporušovat, ubírá se náš život správným směrem bez větších překážek. Kosmické anebo také Boží zákony lze částečně najít třeba v křesťanském Desateru nebo hlavně v zásadách Jama - Nijama, které se snaží dodržovat adepti jógy. Pokud se nám však nebude dařit dodržovat tato pravidla, díky systému databáze v nadzemské sféře Akáša (Akášická kronika) bude naše další budoucnost směřována k životním lekcím, během kterých bychom měli pochopit, kde jsme chybovali a zároveň bychom se měli naučit jednat v souladu s Kosmickými zákony. Tento proces může trvat i několik tisíc životů. Doporučuji shlédnout film Náš domov, kde je vše velmi dobře vysvětleno. Milan z Nového Jičína
Děda Véna|Život po životě od Dr. A. Moody Doporučuji posluchačům a věřím, že něco po životě existuje a věřím i tak trochu na reinkarnaci... Jsem ročník 49 a vím toho dost... Zdraví Véna.
Daniela z Prahy |ProSIM PROSIM NA ZAVER JE NUTNE OCENIT DOMˇACÍ PÉČI, S těmi zlatými sestřičkami se to doma dá zaopatřit relativně bez fyzické bolesti až do konce. Já jim moc jsem vděčná. Daniela z Prahy
frantisek svaricek| Můžu trochu vysvětlit existenci boha ,je to enérgie ,která stvořila svět. jiná forma boha neni možná .FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC. Jinak je správné že lidé umíraji ale neni správné že se zabíjeji.
Eva|Tím,že se někdo bude denně modlit, se do nebe nedostane. Musí se chovat podle Desatera přikázání. Memento moři (pamatuj na smrt) a proto Carpe Diem(užívej dne) pokud to ještě jde. Hrajete krásné písničky k tématu. Mohl byste zařadit třeba My Way s českým textem Z. Junáka Eva
Daniela z Prahy |Pane Honzo, dnešní téma mi nepřipadá ideální pro posluchače, z nichž mnozí se narodili ještě za války a jejich jedinou perspektivou už je jen odchod z tohoto světa. Osobně se se smrtí setkávám od malička. Vyrůstala jsem v kostele a pobíhala mezi dělníky, kteří stavěli katafalk, zdobili a pak několika ranami kladivem zavřeli rakev. Bylo mi šest, když zemřela doma babička a celá rodina kolem stála v hlubokém žalu. Z domova odešla maminka, za ruku jsem doma do poslední chvíle držela manžela, který dobře věděl, že odchází. Bavit se v éteru o tom, co je po smrti, to mi připadá jako číst bulvár. Vždyť mi to vnímáme našimi současnými smysly. Ale co kdybychom se na to podívali jinak. Stačí pochopit kvantovou mechaniku, jiný časoprostor. Nepředstavuji si nebe s dědečkem na obláčku a s poskakujícími postavičkami svých předků obklopených prdelatými andělíčky. Tam nebudeme my, jak se známe ze zrcadla, tam vstoupí jen naše duše. Moc hezky to říkal posluchač přede mnou. Je to jako s tím embryem v bříšku matky. Taky neví, co ho čeká po porodu, ale ví, že tu cestu hledat musí. Nevěřím na andělíčky, nevěřím na satany, nevěřím v blahořečení jeptišek. Nepotřebuju pozlátka zdobných oltářů a přece celý život vím, že jsem člověk věřící. Smrti se nebojím, jen umírání se bojím. Snad bude taky někdo, kdo mě bude z mých blízkých držet za ruku. Daniela
Eva|Dobrý večer, krásné hluboké téma. Jestli někdy myslím na smrt? Spíš jsou chvilky,kdy na ni nemyslím. Ne že bych se jí bála,ale bude mě mrzet,že způsobem starosti a bolesti těm nejbližším. Abych jim to ulehčila, mám svůj pohřeb už naplánovaný a přichystaný - oblečení,hudba,květiny. Umřít bych chtěla rychle a pokud by to mělo trvat déle,tak neobtěžovat a nezůstat rodině na krku. Myslím,že je něco mezi nebem a zemí a cituji p. Horníček- nemusíte věřit v Boha,ale chovejte se jako by byl. Zdraví Eva
Iva|Dobrý večer, hodně silné téma... Pan Jiří měl pravdu je to zbabělost až strach a to není výchovou... Příjemný poslech vsem I.
MAREK|Dobrý večer, smrti se bojíme zřejmě všichni zbývá otázka nejdeme ji mnohdy až příliš naproti kouření alkohol a dnes i mnoho lidí bere drogy. Jsem prakticky lekař a mnohdy se divím jak lidé dokážou svému tělu ublížit. Můj názor na dnešní téma ano něco je. Bylo mnoho tet i strýců a mnohdy se mi o nich zdá a i když mi to rozum nebere řekli mi i to co se mi stane za dva měsíce jsem byl vážně nemocen po autonehodě byl jsem i v umělém spánku tehdy jsem viděl svou maminku která je po smrti a mávala na mě a ukazovala směrem dolu. Co je zajímavé o mamince se mi nikdy do té doby nezdálo. asi něco bude. Marek
Jana Jirkov|Dobrý večer Honzo a posluchači! Já jsem byla v minulém životě prý hadí ženou žijící na území dnešní Palestiny, tak třeba jí v příštím životě zase budu:) A na závěr trocha černého humoru:Jednou se Václav omluvil z práce z rodinných důvodů. Když na druhý den přišel do kanceláře, šéf si ho zavolal a ptá se ho: "Hele, Václave, věříš na reinkarnaci a takové ty věci?" Václav byl zmaten, ale odpověděl: "Proč? No, asi... asi jo, myslím, že na těch věcech bude něco pravdy." "Tak to je potom v pořádku. Včera odpoledne se tu objevil tvůj dědeček, ten, na jehož pohřeb sis bral volno."
PAVEL ZE ŽIDLOCHOVIC|DOBRÝ VEČER HONZO A POSLUCHAČI, JÁ NA REINKARNACI NEVĚŘÍM, ALE MÁM TU NĚCO PRO ZASMÁNÍ: chlap si takhle listuje v novinách a manželce říká: "Tak si představ že když člověk zemře tak se většinou převtělí do nějakého zvířete no a vrátí se jako nějaký zvíře." A manželka na to: "No tak to já kdybych se takhle narodila tak bych se chtěla narodit třeba jako kráva." Manžel odvětí: "Ty mě asi vůbec neposloucháš?!" Dobró noc všem
Helena |Dobrý večeádherné téma,já věřím v posmrtný život,a to jsem také řekla v den m,a to jsem také řekla mým rodinným příslušníkům v době mých oslav 75.narozenin, že je budu hlídat tak shora
maruškaD|Milý Honzíku,... až bude moje duše bez těla nechci mít křídla anděla , ale být hezkou vzpomínkou, píseň Hradišťanu vystihuje moje přání.Ráda vstávám při vašem moderování regionu a děti před půl osmou nemají chybu, v drží mě v dobré náladě celé dopoledne. Opatrujme se všichni, ať o sobě dáváme vědět co nejdéle.dobrou noc.Písnička Hradišťanu by nás potěšila.maruškaD
franz|prý hovořit o smrti je morbidní, já stavím smrt a život do jedné roviny, tzn matematicky vzato jako rovnítko, rovná se, co živý organismus, to je smrt, nic spolehlivějšího neexistuje, si myslím, to je tá spravedlnost, je přece krásné mít jisté tajemno a nesnažit se ani svým rozumem pochopit to, kto a co je za dverami, není třeba hladit hada holou rukou, ponechejme si to tajemno a budeme mít o překvapení více, z chaloupky pod lesem v bílých karpatech zdraví noční linku pan franz
Sylva|Přeji vám všem hezký večer. Jednou jsem měla sen, že ležím-sedím v domě dcery a v kruhu její rodiny na gauči. Všichni se shromáždili kolem mě a všichni včetně mě věděli že toto je můj poslední den života. Všichni jsme byli v pohodě a jistotě, že odejdu na nějaké krásné místo. Začala jsem lehce kašlat a trochu se dusit tak jsem se rychle modlila ať odejdu ve spánku. A šla jsem spát. Ve skutečnosti jsem se ze snu probudila. Teď opravdu věřím, že "to" jednou přijde ve spánku. Ale ještě mám jednu možnost, rovněž ze snu, jakoby na výběr. Šla jsem na jisté místo, nedaleko od domu. Všude ležela malá vrstva sněhu. A najednou jsem prostě spadla a bylo hotovo. Obě varianty jsou celkem dobré, takže strach nemám, ale ještě bych tady ráda chvíli pobyla a dočkala se lepších časů :-)
Další příspěvky
autor: Honza Macoun

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.