Pavel Zedníček: V Kufru za mnou museli lítat a já jim pořád utíkal. Ale bavilo to všechny
Pavel Zedníček neboli Čmaňa odstartoval rozhovor košilatým vtipem. Oblíbený herec a ministr všeckého z Valašského království se ale málem stal obuvníkem.
Označuje se za Valacha a vyrůstal ve Zlíně, městě, které proslulo výrobou obuvi díky sourozencům Baťovým. „Bylo velké štěstí, že jsem se na obor pryžová neboli gumová obuv dostal. Byli tam tři úžasní profesoři, kteří měli divadelní kroužek. Tak jsem se tam přihlásil, jezdili jsme po vesnicích a hráli. Když jsme byli v posledním ročníku, tak mi jeden profesor řekl, že za ten výkon, co jsem tam předvedl, by se nemusel stydět ani herec Divadla pracujících ve Zlíně. A to mě nakoplo.“
Po úspěšném složení tříkolových zkoušek na JAMU si ještě přivydělával jako slévač. Rodiče ho podporovali: „Od táty se mi dostalo uznání, že kdybych ty zkoušky neudělal, kopnul by mě do řiti.“
Řídit starou sanitku bylo umění
Na svém kontě má Pavel Zedníček spoustu filmových i televizních rolí. „Začínal jsem jako traktorista, pak jsem to v jedný inscenaci dotáhl na automechanika. A často jsem si taky zahrál šoféry, třeba v seriálu Sanitka. Řídit tu starou sanitku bylo opravdu umění. Nešly tam otevřít dveře, stáhnout okýnko a špatně brzdila. U nové Sanitky jsme už řídili moderní vozy, to se jelo samo, to byla paráda,“ vzpomíná na pokračování legendárního seriálu a prozrazuje, že se natáčelo za běžného provozu.
Jako řidič se objevil i v sérii Básníků. „Ta postava měla zajímavý vývoj. Líbilo se mi, jak jsem tam blbnul s tou virgulí, a nakonec jsem se dostal až k pohřebákovi,“ usmívá se.
Legendární Kufr
Pavel Zedníček je nezapomenutelný jako moderátor zábavného pořadu Kufr. „Dostal jsem se tam asi omylem. Jednou přišel Aleš Ulm, který to dramaturgoval a nabídl mi to. Tak jsem to zkusil, že uvidíme, a vyšlo to.“
Herec je chodicí gejzír energie, a měl proto trochu problém nejen se svým rychlým mluvením, aby tzv. nešumloval, ale také s velmi rychlými pohyby. „Ano, jeden kameraman mi říkal, že mě nemůže chytit do záběru, ale bavilo to všechny. Museli za mnou lítat a já jim pořád utíkal,“ směje se.
Občas působil dojmem, že se ztratil ve scénáři. Téměř legendární se stala jeho otázka na dramaturga: Aleši, co bude dál? „Tak já neměl napsaný žádný scénář, jen papír, co to je za předměty, a ještě jsme vymýšleli varianty, co by to mohlo být. Někdy jsme si něco nazkoušeli, ale většina věcí vznikla přímo na place.“
Pavel Zedníček vystudoval hru na klarinet, ale jeho snem byl ještě jiný nástroj. Jaký? V rozhovoru s Patrikem Rozehnalem zavzpomínal i na historku se slivovicí nebo kdy měl největší okno v divadle. Poslechněte si v Silvestrovském týdnu s Humoriádou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka