Páteční Noční linka: Váš život s kočičími mazlíčky

21. květen 2021

Máte doma kočku nebo kočky? Chováte zvíře v bytě nebo venku? Je to pro vás domácí mazlíček, šampión se kterým jste se třeba i účastnili výstav a soutěží a nebo jen lovec myší? Chováte nějaké zvláštní kočičí plemeno? Jakou má vaše kočka povahu a co s ní zažíváte? 

Co se podle vás můžeme od koček naučit my lidé? Možná jste si vzali kočičku s útulku a nebo ji našli někde na ulici?

Jeden s citátů praví, že lidé, kteří nemají rádi kočky, se v příštím životě narodí jako myši. Své kočky přitom měli už faraóni a když zemřeli, dokonce je pohřbívali i s jejich zvířaty. Kočky už dávno nepatří jen mezi zvířata běhající po dvorku, ale mají čestné místo v našich domovech, svá domácí teritoria.

Důležité je vytvořit kočce dostatek zábavy v době, kdy není nikdo doma. Pořídit vaší kočce škrabadlo, nakoupit hračky a různé tunely, vytvořit jí prolézačku z lepenkových krabic, ve kterých můžete schovat i nejrůznější pamlsky. Fantazii se v tomto případě meze nekladou.

Po příchodu domů bychom se kočce měli věnovat intenzivně alespoň čtvrt hodiny.

Jaké jsou vaše zážitky s kočkami, jaké máte doma čtyřnohé osobnosti a jsou pro vás dobrými společníky? Na vaše vyprávění se těší milovník zvířat Karel Sladký. K tématu mu můžete napsat přes tuto internetovou stránku nebo zatelefonujte přímo do studia po 23. hodině na číslo 731 800 900 a zavzpomínejte.

Inka z Prahy|Krásný večer všem milovníkům kočiček! Již od dětství jsme měli doma kočičky či kocourky a na všechny dodnes vzpomínám s velkou láskou. Přinesli mi do života hodně radosti. Bydleli jsme tehdy v suterénním bytě ve vilkové čtvrti a dostali jsme od známých malého mourovatého kocourka. Moc se nám líbil a i jemu se u nás velmi líbilo. Protože okno našeho bytu vedlo do zahrady, tak kdykoliv chtěl, mohl se vydat na objevné výpravy. Asi po čtvrt roce se však z jednoho takového výletu nevrátil. Každým dnem jsme ho vyhlíželi, ale marně. Nakonec jsme se smířili s tím, že už se k nám nevrátí... Ale co se nestalo: asi po půl roce nám najednou skočil do otevřeného okna velký kocour a ihned se hrnul na místo, kde náš malý ztracený kocourek míval svou mističku s jídlem. A také se k nám ihned začal lísat - pochopili jsme, že se nám ten náš - dnes už velký a dobře živený kocourek vrátil. Zřejmě ho někdo na té jeho poslední výpravě chytil a pak ho měl v bytě a tak se kocourek nemohl vydat k nám zpět. A žil potom s námi štastně až do svých 14 let. Další kočička, na níž nemohu zapomenout, s námi žila v bytovém domě s mnoha nájemníky. Náš byt byl v přízemí a okno vedlo do zahrady. Tak jsme jí v něm udělali malé sklopné okénko, které si mohla sama otevírat. A tatínek jí navíc udělal ze zaječí tlapky a provázku zvonek, který používala, když se chtěla dostat domů dveřmi. A když se jí narodila 4 koťata, tak ty svá koťátka naučila zvonit na ten zvoneček také. Lidé z celé ulice se chodili dívat, jak si ta naše kočičí rodinka zvoní na zvonek, abychom ji pustili domů. Byla to velká zábava pro všechny zúčastněné. Také na ni nikdy nezapomenu! Přeji všem, aby jim kočičí kamarádi přinášeli jen a jen radost.
Kateřina|Dobry večer pane Karle a posluchači. Máme chovatelskou stanici koček plemene Ragdoll. Jedná se o větší kočičky5-10 kg s modrýma očima a psí povahou . Je poučné a krásné pozorovat jejich chování ve smečce a obzvláště , když máme koťátka . Kočka je svobodná, klidná, pozorující, opatrná, elegantní, charismatická, samostatná, hrdá, nezávislá… Má tolik záviděníhodných vlastností, které můžeme snadno rozvíjet, když se jí budeme inspirovat ve svém každodenním životě.
Helena|Musim napsat jeste jednou, ta pani, co ted mluvi o "ruskych modrych", mi pripomnela, ze jsem take mela hodne dlouho kocourka, ktery byl "russian blue". Nerad byl sam, kdyz jsme jeli na prodlouzeny vikend pod stan i jenom na jeden tyden, snasel to velice spatne, coz jsme poznali hned, kdyz jsme po prijezdu videli koberec. Ackoli moc dobre vedel, kde ma udelat sve potreby, tak moc se na nas zlobil, ze jsme ho nechali 3 dny samotneho ze pouzil koberec. Nikdy predtim to neudelal. Dozil se 18 let, s nami byl od svych 7, kdy jedni znami uz ho nemohli mit. Byl opravdu hodne chytry a take rad lezl po stromech, bydleli jsme take blizko maleho lesika a to byla jeho vasen.
Yveta|Zdravím Vás pane Sladký a Nespavce. Vždycky jsme měli jen kočky. Teď mám casto na povel sedm vnoučata, dva kocourka a tři psy. Hádejte kdo nejvíc posloucha? Přeji všem hodně radosti s mazliky. Dobrou noc
Ilona Kanada|Krásnou noc milý pane Karle! My máme kočičku Micinku a kocourka Tippy, jsou to sourozenci, a kazdy z nich má úplně jinou povahu. Ona je bázlivá a drží se kolem domu a ráda se mazlí. On je dobrodruh a rad se toulá . Nedávno se nám stalo, že nepřišel domu šest noci, všude jsme ho hledali, a nakonec přišel sám... Je moc zvědavý a všude vleze, zřejmě ho někdo ze sousedů omylem zavřel v kůlně nebo autě. Kdo ví, a on nám to nepoví.Byl vyhublý, ale živý a zdravý. Mame také velkého vlčáka, a kocourek s ním spí, pije z jeho nádoby vodu, no prostě jsou jako bratři. Vsichni jsou stejně staří -4 roky, a my jsme šťastní, že je máme. Můj syn žije již 15 let s rodinou v Austrálii v Sydney a mají již 6 let kocicku, která je jak vevnitř tak i venku. Takže myslim, že tam kočky zakázané nejsou. Mějte se moc hezky, přeji Vám i všem posluchačům dobrou noc Ilona z Kanady
Helena|Mily pane Karle, kdyby se opravdu lide dokazali poucit od kocicek, bylo by na nasem svete mnohem lepe. Moc Vas, i posluchace, i vsechny pribuzne na jihu krasne ceske zeme, zdravim. Kdyz jsem pred nekolika lety byla na navsteve v Australii nevidela nikde ani jedinou kocku, ptala jsem se dcery jak je to mozne a ona rikala, ze snad jsou tam zakazane, ze take po celou dobu co tam zije, nevidela jedinou kocku. Vubec me tedy dnes neprekvapilo, kdyz jsem cetla, ze v jihovychodni Australii maji problem s premnozenymi mysemi. Dcera, ktera zije tady v Ontariu, ma kocicek hodne a nastesti bydli v prostredi, kde kocicky mohou volne pobyvat venku, tak prave proto vidim, ze kocky maji rady volnost a miluji prirodu, ale kdyz maji chut se pomazlit, tak prijdou ke svemu "cloveku", protoze opravdu tak jak se lisime my lide svou individualni povahou, zrovna tak maji i kocicky, kazda z nich, svoji povahu a toho, komu davaji prednost. Nektere jsou ale hodne plache, ackoli nas uz znaji velice dobre. I mezi sebou maji sve "kamarady" a "nepritele". Jedna kocicka, ktera je uz babickou, dobre pozna jak sve kocici deti tak i sva pravnoucatka, ale nektere stejne nema rada a syci na ne, nechce je pusti k misce s jidlem. Je opravdu moc zajimave je pozorovat, hlavne jak rady jedi, jak jsou za to vdecne. Vsechny kocky ale hlasite nevrni, opravdu jen nektere kocicky jsou lecitelky, ty prave nejhlasiteji vrni a maji cloveka nejradeji, casteji sveho oblibence vyhledavaji anebo chteji spat uvnitr na posteli. Nektere kocicky si ale tak zvyknou na prirodu, ze dovnitr vubec nechteji, jen se prijdou najist kdyz maji hlad, jinak ziji v lese a to dokonce i v zime.
Frantisek svaricek|Dobrý Večer p.Karle a posl.N.L.Mame kocoura jménem Kolombo,protože všude šmejd I,tomu dala sousedka to jméno.Jinak jsme měli kočku která nám nosila svoje úlovky,jednou to byl hryzec,potom nějakej ptacek,nebo i slepýše. Jinak do domu je moc nepouští mě max.do suterénu,tam jim dávám krmení.Jeste jednou zdravím,František že Židlochovic.
Láďa z Litoměřic|Dobrý večer moc vás zdravím a všechny pomocníky,mi máme doma 3 kočičky a 1 na zahrádce v kolonií kterou tam někdo vyhodil a ona si nás našla sama,je to něco zajímavého je sledovat jak se mazlí když chtějí sami ,mají u nás k dispozici celý byt jsou tu svými pány,dopravame jim kvalitní stravu,peci,lasku a oni nám to mnohonásobně vrací ,máme i pejska a ten se s nima krásně zažil jsou kamarádi , máme Lízu,minu a iru a psa dennyho křížence,jsem milovníkem všech zvířátek,v práci na objektu v Lukavici u Lovosic máme taky kočku kterou tam všichni krmíme je to patriot náš,zdravim všechny posluchače nl a všem přeji krásný víkend s pozdravem Láďa z Litoměřic
Hanka Neratovice|Dobrý večer Vám pane Karle i všem milovníkům koček. Jako malá jsem vyrůstala u babičky na vsi, kde kočky patřily tak nějak samozřejmě k životu. Nebyly to jen kočky, ale i další zvířata a tak když jsem se v 5 letech přestěhovala s rodiči do paneláku ve městě, měla jsem pocit, že pro mě všechno hezké skončilo. Kočka ani pes nebyl povolen a tak jsem si můj sen splnila až po mnoha letech. Tehdy jsem vlastnila psa- velkou kníračku a při jedné návštěvě tzv. umisťovací výstavy koček a psů jsem neodolala a přivezla si domů kočku. Byla to láska na první pohled, tolik mi připomínala mou kamarádku z dětství u babičky. Trochu jsem se obávala, jak se ta psí holka s novou kámoškou snese, ale bylo to bez problémů. Za necelý měsíc nám na zahradu přišlo odrostlé kotě a rázem jsem měla kočičí holky dvě. Je to prima. Kočka je osobnost a nedá se jen tak uplatit. Dnes už mám jen to "odrostlé kotě', které už má 11 roků, ale i tak nám dává stále hodně radosti. Krásný večer všem kočičím přátelům přeje Hanka
Dana M|Dekuji za tema a srdecne zdravim Vas i vsechny kockomilky i kockomily Je úžasné se sžít s kocicim chlupačkem a ucit se vzájemně
KARLA |My žijeme s manželem u koček. Máme 2 kočičky a jednoho kocourka.mame také pejska. Bydlíme v 2+1. Máme pro kočky postýlky u stropu a celý byt jedna velká prolézačky. Všichni jsou nalezenci. Máme je moc rádi a jsou naše všechno. Karla a Zdenda.
Daniela|Vážený pane Sladký,děkuji vám za dnešní večer. Měla jsem schitzu pejska z útulku , tak hrozně hodného pejska jsem nikdy neměla , alěěl nemocné srdíčko i pět velkou pomoc lékaře zemřel. Byla to ohromná bolest , to nebyl jen pejsek pro nás to bylo dcko. 4 mšice jsem zformovala si vzít novéhopejska. Náhodou jde četla že v útulku Dášenka je jeden nalezenec který hledá paničku, hned jsem ta zavolala . Jediné zčeho jsem měla strach ,je můj věk 76 let , ale vše dopadlo dobře. Náš pejsek Karel je prostě ohromný kouzelník i když je to pravý opak našeho Schitzu proto že je to rošťak tak jsem šťastná , že ho máme a hlavně jsme se naučili poslouchat mi. Přeju všem hodným lidem co dávají a přijímají lásku našich mazlíčků hodně zdraví a štěstí Daniela
Agáta|Krásný večer do studia, klidnou noc kočičímu lidu a velký dík za téma, které hladí mojí kočičí duši. Život s kočkou, to je prostě životní styl. Kočka je bezpodmínečná láska, nejlepší kámoš, terapeut, léčitel, učitel, kočka je život sám. Ale kočka je též závazek, zodpovědnost. Čas plyne, nám všem. I ta roztomilá dovádivá vrnící střapatá klubíčka prostě zestárnou. Pokud je dříve nepotká nemoc a trápení, kdy musíme být připraveni pomoci. Kočka je dar. Chlupatý telepat, nezištný dárce lásky, energie a poznání! Umí žít přítomností a užívá si to! Máme se co učit. Tím spíše jsem vděčná za poznání, že reinkarnace funguje i u koček, že se od nich máme co učit a že vztahy s nimi obohacují především nás. Svoji roli hraje moje úcta ke kočičí individualitě – setkáváme se v rovině rovnocenného partnerství, což se mnohdy nezdaří ani v mezilidských vztazích. Život s kočkou, to je téma na román. Zkuste si to – zavřete oči a staňte se na chvíli kočkou.
Agáta|Krásný večer do studia, klidnou noc kočičímu lidu a velký dík za téma, které hladí mojí kočičí duši. Život s kočkou, to je prostě životní styl. Kočka je bezpodmínečná láska, nejlepší kámoš, terapeut, léčitel, učitel, kočka je život sám.Ale kočka je též závazek, zodpovědnost. Čas plyne, nám všem. I ta roztomilá dovádivá vrnící střapatá klubíčka prostě zestárnou. Pokud je dříve nepotká nemoc a trápení, kdy musíme být připraveni pomoci. Kočka je dar. Chlupatý telepat, nezištný dárce lásky, energie a poznání! Umí žít přítomností a užívá si to! Máme se co učit. Tím spíše jsem vděčná za poznání, že reinkarnace funguje i u koček, že se od nich máme co učit a že vztahy s nimi obohacují především nás.Svoji roli hraje moje úcta ke kočičí individualitě – setkáváme se v rovině rovnocenného partnerství, což se mnohdy nezdaří ani v mezilidských vztazích. Život s kočkou, to je téma na román.Zkuste si to – zavřete oči a staňte se na chvíli kočkou. Poznejte jak voní tráva, přijímejte hlazení, dopřejte si sladké nicnedělání a pocit bezpečí. Ale jste připraveni též prožít bolest způsobenou člověkem, hlad a beznaděj, samotu?Kočka opravdu není bezduchý myšilov. Za více než 30 let, kdy je pro mě prioritou poskytovat potřebným kočičákům důstojné žití a dožití naprosto ctím faraony a jejich filozofii. Kočkám zdar, posíláme miau, Aga a 57 kočičích obyvatel kočičího Domova.
Mirek Jilemnicko|Dobrý večer pane Sladký. Dnes jste zase zadal srdcové téma. Už v dětství jsme měli doma vždy kočku, která byla součásti naší rodiny. Když jsem se oženil , byla kočka a k ní přibyl pes. Postupně jsme měli tři psy a s nimi kočky ,Velice dobře spolu vycházeli. Nyní , když už jsme v letech ,máme už pouze kočky. Poslední pes nám shodou náhod , odešel před čtyřmi roky v jeden den s kočkou do jejich nebíčka. Následně dcera nám dala kočku nalezenečku , která po třech týdnech porodila kotě. Nyní tedy máme kočku - mámu s dcerou. Samozřejmě kočky jsou vždy v bytě a my žijeme , kde nám dovolí. Ráno jsou vždy obsloužení kočky a poslední večerní starost je zase o kočky. Kočka mi v noci leží v nohách a já si říkám , zda li jí nepřekážím. Souseda říká, že by také byla ráda, kdyby se o ní někdo tak staral. Říkám si oč je jednodušší žít se zvířátky než někdy s lidmi. Zdraví a vše dobré Vám přeje Mirek.
Další příspěvky
autoři: Karel Sladký , baj

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.