Aneta|Dobrý večer,
neurážejte horníky, dnešní host Lucie Výborné spisovatelka Lednická by Vás hnala.
Aneta
Tomáš |Zdravím Vás, pane Macoun.
Tuzex jsem nezažil ale znám z vyprávění své mamky a dědy, jaké to bylo za minulého režimu s nákupy tam a i jak se lidé občas ne přímo hezky chovali ve frontě.
Musela to být velká radost něco odtamtud si pořídit.
Mějte pěkný víkend.
T
Helena|Honzo, pripomnel jste dnes, ze je slusne pozdravit, takze Vas i vsechny posluchace zdravim. Ja v Tuzexu nikdy nenakupovala. A ted, kdyz o tom premyslim, nechapu, kdo vlastne ty "bony" vydaval? Kdo je tisknul? Rikal jste pripad pani, ktera dostavala duchod z Nemecka, ale tam prece byly marky, takze kde se vzaly ty bony? Muzete to vysvetlit. Ja s tim proste zkusenost nemam, vzdycky jsem si myslela, ze je to nejaka "cernota", tak jsem o to ani zajem nemela. Ty mydle "Fa" jsem poprve citila v Rakousku, opravdu uplne omamujici vune, zvlaste pro nekoho, kdo zrovna prisel z "sediveho, zadratovaneho statu". Ale docela brzo se pozna, ze je to jen takova pozlatko, vsechno je proste jinak, nez se to zda. Diky za vysvetleni kde se vlastne ty "bony" vzaly, myslim, ne jak si je lidi mezi sebou kupovali atd, ale jak se proste do toho obehu dostaly?
Marta|Dobrý večer Honzo i všichni posluchači. Bydlím v Praze 6 a Tuzex jsme měli přes ulici. Moc jsem tam nenakupovala, ale asi v r. 1980 jsem k Mikuláši koupila takovou blbůstku. Pokladnička ve tvaru jablka. Když se na plošinu položila mince vylezl z jablka červík a mincí shrábnul dovnitř. Synek z toho měl velkou radost a jablko máme funkční dodnes a hrají si s ním pravnoučkové. Marta Praha.
Vláďa z Třeboně|Dětství jsem prožíval v malé vesnici na Písecku. Otec měl tetu v USA (Cleverent stát Ohaio) která nám posílala vždy před Vánoci balík s nějakým šactvem, kávou, kakaem, čokoládou, žvíkačkami a i nějakou lahvinkou. Také do balíku vkládala 5ti dolarovku. Tehdy (1960-1972) ale takový balík nepřišel na naši adresu a nepřinesl jej pošťák, ale otec musel pro něho dojet do Milevska na služebnu SNB. Jednou (někdy před r. 1968) mně vzal otec sebou. Jel s námi z obce ještě jeden strejda (všichni byli tehdy strejdové a tety), náš soused, který také dostával od své tety z USA balíček. Toho ale zajímal z obsahu balíku hlavně alkohol. Když jsme přišli na SNB tak nám přinesli nejprve náš balík, otec jej musel před příslušníky rozbalit, a věc jednu po druhé vyložit na stůl. Příslušník kontroloval zda v balíku nejsou asi zbraně nebo podvratná literatůra. 5ti dolarovku zabavil a vydal nám nějakou poukázku na 35,5 tuzexových korun-bonů. To jsme potom šli do Spořitelny kde nám je vyplatily. Tan náš soused, který si vyzvedával balík po nás, tak ten měl ale větší problém. Když se balíkem prohrabal a našel v něm jen obnošené šactvo a nenašel v něm avizovaný (dopis od tety) alkohol, začal vztekle hadry rozhazovat po místnosti a vykřikoval "Rum chci, rum chci, na hadry se vám vyseru" Příslušníci jej museli zklidnit pendrekem. Myslím si že mu esenbáci balík rozbalili už dříve a alkohol vypili. Soused byl znám tí, že byl tak říkajíc "za míň". Otec potom musel jet do Prady do Tuzexu kde nakoupil na Vánoce. Mne vždy udivovalo co toho za 5 dolarů přivezl.
Čau čau z Třeboně Vláďa.
frantisek svaricek|DOBRY VEČÉR P.MACOUR A POSL.N.L.KDYŽ JÁ JSEM SI KUPOVÁL MB1000 ŠKODU ZA 45000 KČ.TAK AUTO RENOLD STÁLO PŘES 200000 KČ.COŽ BYLO NAD MOJE MOŽNOSTI,TO BYL ROK 1969.AUTO RENOULD JSEM SI KOUPIL AŽ V ROKU 2002 A TO ZA 7oo017 KČ,COŽ BYLO SNAŽŠI.MUSIM TAKY ŘÍCT ŽE TO AUTO MÁM DODNES A JE JAKO NOVÉ I KDYŽ CENU MÁ TAK 10000 KČ.FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Eva z Prahy 5|Chtěli jsme nastavit patro v našem rodinném domku a tenkrát nebylo nic k sehnání- cihly,tvárnice. Tenkrát někoho z rodiny napadlo koupit tvárnice v tuzexu. Bony jsme tenkrát sehnali po 5 kč, ale kolik to bylo korun.
Bedřich |Dobrý den všem Tuzex lidí s tím šeftovali. A hodně nashledanou
Eva|Dobrý večer všem. Manžel vyjel poprvé do zahraničí jako expert v roce 1970. Zřejmě nenavštěvoval šantány či lehké děvy a tak z diet docela slušně ušetřil. A pak už vyjížděl ven často a my neměli o bony nouzi. Nakupovali jsme tam oblečení, elektroniku, nežehlivé povlečeni, pračku, hračky, první barevnou televizi. A nejraději vzpomínám na mini skládací deštník, kalhotový kostým či můj oblíbený parfém. Vždy jsem si oběhla po Praze 4 tuzexy, došla si do Živnobanky vybrat z účtu a vyrazila nakupovat. Ale můj první nákup byl asi v roce 1964. To jsem si od svého černého spolužáka koupila 5 bonů abych vůbec do Tůzu mohla jít. To tehdy stál u dveří maník a muselo se prokázat, že je za co nakupovat. A tak já hrdě ukazovala svých 5 a chodila na čumendu. Ale pak už mě to přestalo bavit a já si za tuto sumu koupila kalhotky. Krásné! Hezké vysílání a zdravím Barušku. Eva
maruškaD|Radost z nákupu v Tuzexu mi nevzaly nafoukané prodavačky, fifle,štrausky,rtěnky Revlon, vůně Nina Ricci,dva kostýmky, voda po holení pro manžela Blue Stratos, zimní kombinézka pro synka.zdravím a musím podotknout, že mi v noční lince chybí ...zdravím všeci aj mňa .maruškaD
Vlasta |Dobrý večer srdečně vás zdravím jste perfektní moderátor já jsem do Tuzexu chodila jen okukovat a nijak mě to nepoznamenalo že nemam něco z Tuzexu přeji krásné léto všem.
Dana|Dobrý večer všem. Tuzex v Bratislavě byl úžasný, bony se prodávaly i na ulici, tak jsme tam s kámoškou zajely a koupila jsem si své první rifle. Byly tak úžasné, že jsem je měla snad dvacet let, to mi už pak nebyly dost, ale z nostalgie jsem je opatrovala. Už nikdy jsem neměla z oblečení takovou radost, jako z těch prvních krásných riflí.
Sváťa z Brna|Dobrý večer Vám pane Honzíku i vám linkařům.Do Tuzexu jsem chodil spíše okukovat "západní" techniku.ale několik riflí a radiomagnetofonů jsem pro potřeby rodiny koupil .Kolega z práce však zažil historku: Byl členem Fiat klubu a na doporučení si koupil v Tuzexu Fiata.Asi po půl roce se objevila závada.Při reklamaci mu bylo sdělo , že kdyby si koupil vůz I.třídy závada by se vyskytnout nemohla. Ale protože chtěl ušetřit , koupil vůz III.třídy a tam se už závady vyskytovat mohou.A bylo to. Váš Sváťa
Sylva|Dobrý večer. To mi bylo kolem dvaceti, když.....prostě jít (nejen) na ples a nemít paruku, to bych se úplně znemožnila :-). Naši neměli moc pochopení a utrácet "za hlouposti" odmítali. Takže jsem si musela našetřit, sehnat bony a pak hurá do Tuzexu. Tuzex byl v krajském městě, kam jsem dojížděla do své první práce. Protože se často pracovalo až do večera, svěřila jsem se kolegům, že potřebuji něco z města. Dali mi propustku s tím, že jako pojedu někam něco předat.
Jenže před Tuzexem obrovská fronta. Právě dostali novou zásilku paruk. Když jsem konečně přišla na řadu, zkoušela jsem si jich hodně než jsem našla tu pravou. Byla fakt skvělá! Radostně jsem se vracela do práce. Kolegové už mě vyhlíželi. Mám se hned hlásit u šéfa a vysvětlit mu kde jsem byla tak dlouho a proč jsem mu nic neřekla předem. Ale i šéf měl pochopení a mou paruku si nakonec sám vyzkoušel :-)
Myslím že nic jiného jsem v Tuzexu nekupovala.