Zdeňka - severní Morava |Dobrý večer všem, kteří poslouchají dnešní Noční linku. Na stanování teď už jenom vzpomínáme. Za svobodna s budoucím manželem a jeho kamarádem a jeho také nastávající manželkou jsme byli stanovat na Slovensko na Tále, kde manžel byl kdysi na vojně a tom místě, kde jsme stanovali měli cvičení. Přijeli jsme tam vlakem, šli pěšky na tu louku a bylo už tma. Stany jsme stavěli při baterkách. Ráno nám vzbudilo bučení stáda krav, takže jsme stany sbalili a na radu jejich pastevců jsme se přesunuli na jiné místo u řeky. Tam jsme byli asi 5 dnů a pak jsme se přemístili na Sliač. Byli jsme také přímo na útvaru. Setkali jsme se i s jeho vojenským velitelem, který nás tam i ubytoval na jednu noc. Hodně spolu manžel se svým tehdejším vzpomínali pomalu až do rána. Už ani nevím, jak to vše bylo, jeli jsme všichni tři na motorce toho velitele. To je vzpomínka na stanování. Jak už jsme měli děti, měli jsme obytný přívěs a byli v kempu. Vedle nás byli s přívěsem Němci / tehdy z NDR/. Už bylo večer a oni se velmi nahlas hádali - asi nějaká manželská hádka - nám to připadalo velice směšné - nerozuměli jsme jim ani slovo- s našimi sousedy z paneláku, se kterými jsme tam byli na dovolené, jsme se museli tomu smát, jak ta jejich hádka v té cizí řeči, ta intonace řeči byla zvláštní - nám to v té chvíli bylo hodně pro smích. To je taková zvláštní vzpomínka na kempování. Nevím, zda se to hodí na dnešní téma. Zdraví Zdeňka
Helena|Dcerina kocicka se nekde toulala, kdyz jsme z kempu odjizeli, ale bych schopna dojit sama asi 25 km zpatky domu. Urcite ji vedla intuice, jinak si to nedokazeme vysvetlit, tam jela autem a nazpatek se dostala sama. Trvalo ji to asi mesic, ale dorazila zdrava a stastna, ze je zpatky doma.
I.|To bych chtela mit p.Martinu doma:-) Dekuji a tesim se na dalsi povidani a hlavne na Vase umeni jak dokazete ty reci posluchacu zvladat neuveritelne
I.
Soňa|Vážený pane Sladký, proto že nemalém štěstí se dovolat tak píší . Jeli jsme s cemping autem s dětmi do tenkrát nádherné Jugoslávie Makarska reviera. Proto že se šetřili devise tak jsem vzala sebou i vajíčka .Vše bylo v pořádku až do těl doby když manžel našel v cempu místo kde budeme parkovat. Já jsem vejce dala nahoru na skříň . Můj muž ale našel lepší místo a nečekal až já vejce dám jinam a stalo se něco hrozného , vejce spadly a vtekly do mezipodlahy . To byla hrůza vejce začaly smrďet jako když by tam byla zdechlina a to 10 dní co jsme trávili dovolenou . Nejlépe na tom byl náš syn který spal s kamarády v jejich stanu. Když jsme je-li nazpět tak na Maďarských hranicích chtěl celníky vidět co si vezeme . Jen vstoupil dovnitř okamžitě vyběhl a nechal nás jet a už nechtěl nic vidět, byl to hrozný zápach. Už nikdy jsem žádná vejce od té doby na dovolenou nebrala. Přeji všem krásnou dovolenou a ráda budu poslouchat další příběhy .Děkuji Soňa
Dobromila Atalovičová|zdravim vas mily karle a vsechny posluchace v mladi jsem chodila stanovat byli jme na cervenem kameni na slovensku byl tam vybudovany stanovy tabor stany mely podsady perfek i palandy postele kucharky nam varily vecer byval taborak pisne zabava mela jsem sbou radio transistor pistol poplasnak pro svandnu kazdy den se chodilo na tury na to se neda nikdy zapomenout na zahrade mam zastresenou houpacku na ni dve lavice stul tak si stanuji pohodlne doma i s kavou obcerstvenim zdar a silu vsem vse dobre zdravi krasne leto preje vsem dobromila
Helena|Preji krasnou noc Vam, pane Karle, i vsem posluchacum. Kdyz jste se ptal na ta dobrodurzstvi v prirode, pripomel jste mi, jak jsme se rozhodli pred par lety pro stanovani u blizkeho jezera. Jako prvni musim ale rici, ze tento zazitek ukazal, ze dobri lide stale ziji. Dcera je v baleni trochu po me, tedy po "mlade" me, takze ji vsechno tralo hodne dlouho a ja nechtela dojet do kempu az v noci, tak jsem nabidla, ze pojedu s detma napred. Takze ano, nabalili mi stan a vsechno potrebne pro deti a nikdo neresil, jestli budu schopna stan sama postavit. Po prijezdu do kempu jsme zjistili, ze ne, i kdyz deti se snazili pomahat, nedarilo se. Nastesti v sousednim kempovacim miste byli uz usidleni dva mladi lide a po chvilce, kdy nas pozorovali, prispechali a stan nam postavili, Uz byla tma tak jsem to opravdu hodne ocenila. Nejvetsi dobrodruzstvi ale nastalo rano, po hodne destive noci. Dcera mezitim poslala zpravu, ze prijedou prave az rano. Kdyz jsme se probudili, zjistili jsme, ze nam lehatka plavou ve vode a ze vsechno ve stanu je ponorene v docela vysoke vode. Kdyz jsem ze stanu vylezla, ukazalo se, ze jen to misto, kde stal nas stan byl ponoreny ve vode, divala jsem se kolem sebe a vsechna ostatni kempovaci mista byla v suchu. Nastesti kratce po tom dorazila dcera s jejim manzelem, takze jsme se dali do prace. Ale ted na to vzpominam s usmevem, bylo to docela velke dobrodruzstvi. Po te, jak jsme se prestehovali na suche misto, jsme meli bajecne krasny cas, protoze pak uz vubec neprselo a plavani bylo krasne a jidlo z esusu chutnalo moc dobre a na opekane burty u taboroveho ohnicku vzpominam do dnes. Preji vsem moc hezky vikend a hodne radosti a pohody vsude, kde kdo bude.
INKA|Dobrý večer, já jsem byla na táborech stálý host. Proto jsem si vymohla, abych si jako 12letá vzala k sobě do stanu 8letou sestru. V noci přišla smršť, ohnulo to železné pruty stanů a já jsem sestru chránila vlastním tělem. Dodnes cítím na zádech bubnování krup (snad nejméně 1,5 cm). Ještě ráno si ty závěje fotili naši vedoucí, Ale nelituji, bylo to zvláštní, pěkné..
Ema|Dobrý večer, až jak poslouchám váš pořad, tak si uvědomuji, že moje nejmilejší prožitky vždycky souvisely se stanováním nebo i občasným spaním na divoko. Poprvé to bylo v patnácti v jeskyni v pulčínských skálách, pak hodně ve Chřibech potlachy uprostřed skal a usínání kdy ještě do noci hrály kytary, v indiánských týpích i s našimi dětmi na táborech, které vedl manžel, ale pak se to všechno pokazilo... zdraví, sice ne moje, ale už byly jiné starosti. V takových lepších chvílích jsem ještě projela na kole nadivoko kus Tyrolska, Bavorska a Ukrajiny, také hodně nocí ve stanu a nezapomenutelné zážitky korunované velkou dřinou...Naposled jsem spala ve stanu nedávno v rumunském Banátu, také krásné poznávání...takže všechno krásné vzpomínky, příroda, svoboda, romantika, vše bez alkoholu, kamarádi stejného ražení, je to pryč, ale vzpomínky zůstávají...
Helena|Dobrý večer všem,za mládí trampování-tudíž spaní pod širákem-potlachy,do smrti nezapomitelné zážitky,idylky,které zpívá H.Nedvěd:všechno rozdat všem,to jen ve zkratce.Když se narodili 2 synové,ještě jsme nějaký čas s nimi a osadou jezdili pod širák,děti měli ušité(tatínkem)telátka,tam si vozili pláštěnku a tatranku-na nádraží si je lidé s nadšením fotili.No a pak když jsme koupili Škodovku,začali jsme jezdit do kempů po celé republice se stanem.Bylo to moc krásné.Manžel dodnes jezdí (se synem a mlaďochy) alespoň na jeden zimní vandr a několik během roku.Teď je na vodě,já bohužel jim nestačím a tak vzpomínám a kochám se fotkami,které mi pošlou.Mám krásné vzpomínky,přírodu miluji stále,nesnáším,když ji lidé škodí a tak chodím po lese a sbírám po nich nepořádek.Hezké dny přeji všem a Vám Karlíčku krásné léto-Helena
Miloslava|Pěkný večer pane Sladký a všem posluchačům. Já už na stanování jen vzpomínám.Na jen pěkné vzpomínky.U Seneckého jezera druhý den přišel prudký vítr s dešťěm,nejdříve se nalomila hlavní tyč u stanu a nakonec příval vody nás vytopil.Potom se sušilo a sušilo.U rybníku Bezdev ,tam se vařilo na plynovém vařiči,koupali v rybníce,krásné,krásné.Nejlepší vzpomínky mám,kdy jsme s bratrem,já maminku a on tatínka a děti,vzali k moři do Bulharska.V Budapešti na první křižovatce ,bratr jel první a ještě projel,nám naskočila červena, a bylo.On si nevšiml a jel,tak jsme se ztratili,ale našli,až na rumunských hranicích,kde jsme přejeli hranici.Tam jsme chtěli přenocovat v přírodě,a navečer slyšíme zvuky,a tam byly kravičky a hlídač,který přišel k nám,a nechal nás tam přespat.Šťastně jsme dojeli do Bulharska za Burgas do stanového tábora.Bylo tam pěkně.Už ke konci byla vyvěšena černá vlajka a to znamenalo znečištěné moře.Při zpáteční cestě ve Varně jsme šly se švagrovou nakoupit potraviny na cestu a jak jsme prošly podchodem,přišla průtrž,podchod byl zatopen a auta až po práh.Dále se nám v Dunajské Sreďě trochu porouchalo auto,ale byli tam ochotní a pomohli.Ještě jednou a to asi naposled jsme jeli za synem na vojnu do Prostějova a tam mi do rána ve stanu ušla nafukovací matrace a probuzení bylo na tvrdém a ještě se citelné ochladilo.To stanování s rodiči bylo moc pěkné,a to,že jsme jim udělali radost,a podívali se jednou v životě k moři.Bylo to ode mně a bratra poděkování za vše,protože jsme je měli moc rádi.Vám p.Sladký a všem jen samé krásné letní dny.Miloslava
Alena|Dobrý večer Vám, pane Sladký a taky všem posluchačům Noční linky. Já jsem byla pod stanem dvakrát v životě a to v pionýrském táboře, ale to už je téměř šedesát let a tak si to už málem ani nepamatuju. A v těch stanech jsme měli dřevěné postele, takže to bylo celkem pohodlné. Ale klasický stan jsme měli doma na dvoře, tatínek ho vypůjčil v práci a postavil na dvoře pro bratra a ten jsme měli vlastně postavený celé léto. Mohl si tam pozvat kamarády, protože tam mohlo naráz spát až šest lidí a tak vlastně kluci trávili u nás na dvorku prázdniny a rodiče mohli být klidní, že si kluci užijí a nic se jim nestane. Bylo to dobré v tom, že si u nás na dvoře opékali klobásy na ohýnku, donesli si z domu různé dobroty a protože ve stanu bylo i světlo, tak mohli hrát karty a nebo se jinak bavit. Protože dřív jsme měli přes léto na dědině pořád nějakou práci, tak i takové noční dobrodružství na pouhém dvoře stačilo. Přeju všem hezký večer.
Iva|Dobry vecer mily pane Sladky, bala jsem se, ze uz jste na dovolene a velike prekvapeni a radost,ja pod stan moc nejezdila, detem jsme postavili stan na zahrade a ani v nem moc nespaly...kdyz na dovolenou, radsi do hotelu...ovsem stalo se, ze jsem s dcerou a neteri jela do kempu a to do Italie, myslela jsem si, ze si to uz nikdy nezopakuji, ale na prani devcat jsme za rok jely opet....verim, ze nekdo je spokojeny, ale kdyz dovolena, tak se vsim vsudy...jidlo,pohodlne spani a odpocivat u vody..... Krasny vecer a vzpominani vsem moc preje Iva
Marie Č.|Hezký letní večer milý pane Sladký. Nádherné téma mne opět přivedlo do mládí. Budu ráda poslouchat. Já mám nádherné vzpomínky na stanování. Už jako studentka jsem jezdila s kamarády stanovat do krásného lesa u Sázavy, tehdy ještě kempy nebyly. Jezdili jsme tam vlakem a do lesa jsme šli pěknou dálku pěšky. Připravovali jsme si jídlo na ohni a jedli z ešusů. Bylo v naší partě víc kluků, takže se starali o oheň a my holky o jídlo. Užívali jsme si pár dní v krásné přírodě, hráli jsme na kytary a zpívali. Z několika mých kamarádů se stali zpěváci. Dnes jeden z nich má krásné narozeniny. Potom když jsem už měla děti, tak jsem s nimi jezdila také stanovat do volné přírody, to se ještě tehdy mohlo. Já jsem stanovala ráda, ale ne v kempech, mám ráda volnou přírodu. Dnes už nestanuji, ale přírodu stále miluji. Během stanování jsem zažila hodně krásných příběhů, kdybych o všem psala, tak by z toho byla pěkná knížka. Přeji všem krásné léto třeba i pod stanem. MARIE
Frantisek svaricek|Dobrý večer p.Karle a posl.N.L.Prvni moje stanování bylo v r.1960 na Machovem jezeře jeden týden.Dalsi moje stanování bylo na vojně v r.1961 v Sázavě u Žďáru,to bylo jeden měsíc,potom to bylo v r.1963 v Bratislavě taky jeden měsíc aji to na vojně na vodním soustředění.Posledni stanování s rodinou bylo v r.1969 na Vranovské přehradě.Zazitek tam byl ten že jsem ve vypůjčeném stanu vylil rozehratou masovou konzervu.Od té doby jsme jezdili na dovolené buďto na chaty nebo na hotel,je to pohodlnější.Jeste jednou vás všechny upřímně zdraví František že Židlochovic , a přeje vám všem krásnou dovolenou pod stanem.
