Páteční Noční linka: Jak psát kroniky, paměti?

7. srpen 2020

Jak by měly být zaznamenané události, které jsme prožili? Jsou kroniky psané objektivně? Je v nich dost informací, které budou stačit k tomu, aby naši potomci pochopili, jak jsme žili? Co by se podle vás do pamětí obcí, měst psát mělo a co naopak ne? Jsou nějaké zápisky omezené kvůli GDPR?

Má smysl zaznamenat paměti tradičně perem do knihy? Co si myslíte o elektronických kronikách? Píšete vy sami kroniku, jak se to dělá? Máte rodinné nebo osobní paměti? Co si vy sami zapisujete?

„Kdo nezná minulost, nikdy nezvládne budoucnost.” To je citát německého historika 20. století Golo Manna, Winston Churchill zase řekl: „Národ, který zapomene svou minulost, nemá žádnou budoucnost.”

Lidé odjakživa nejdřív kreslili, malovali, různě znázorňovali a později i popisovali to, co prožili. Časem to bylo a je hlavně za účelem zachování povědomí o různých událostech. Jak ale k takovému zapisování přistupovat? Jaká je ta nejobjektivnější cesta?

Sváta Brno|Dobrý večer všem posluchačům,Dnešní téma mi padlo do noty 1.1.1973 jsem začal psát rodinnou kronikuMěl jsem začít svadbou ale i tak.Píši každý týden v nedeli cose událo v rodině ale i mimořádné události ve světě.Vše zaznamenávám do 200 listových knih a ta současná má číslo 14.Mám tam i rarity , lístky na vlak s pořadovým číslem 1 -4 , první Sportku , lístky potravinové , fotografie , průpovídky dětí , vnuků.Věřte že se k mým zápiskům ráda vrací celá rodina a často se smějeme tomu co jsem napsal ,nebot na dnešní dobu je to někdy až neskutečné na př.může jít Hana se mnou ,já ten hrníček zmrzliny neunesu říká druhá dcera no a mohl bych pokračovat ale dám možnost i druhým děkuji za pozornost a zkuste to také věrný posluchač Sváta Brno
Táňa|Pane Radku, je dojemné, jak chcete něco sdělit a nikdo Vám nerozumí, o čem vlastně mluvíte. Těch co rozumí je málo a asi vůbec se těch debat nezúčastní. Vždy se na Vás těším, s jakou myšlenkou přijdete. Doma rodovou knihu nevedeme, ale podle schopností a povahových vlastností se krásně dá poznat, kdo se nám opět narodil. Ta kniha, moc dobrý nápad. Zdravím.Táňa.
Jana|Zdravím všechny v Noční lince. Zvolený způsob psaní kroniky u prvního příspěvku podle mne není úplně správný, je to spíše taková ročenka, určitě by se mělo psát alespon jednou za čtvrt roku. U nás ve vesnici vychází i zpravodaj několikrát za rok a tak jsou veškeré informace během třeba čtvrtletí, píše tam škola, sportovní kluby, jsou tam fotky z plesů, sportovních klání, kdo se narodil a zemřel, na konci roku je tam počet obyvatel, byly tam výsledky voleb, no a v podobném duchu je i kronika. Ale v každém případě ručně.
Alena|Dobrý večer, paní Romanko Vám, i všem posluchačům. Já jsem psala kroniku na střední škole od prvního ročníku až po maturitu, mám ji doma a nosím ji na srazy, máme tam i plno fotek, zážitků, písniček od maturity, které jsme si skládali sami, psala jsem ji vlastně pokaždé, jak se něco ve třídě "šustlo". Kronika se musí psát ručně, aby se nedala smazat, protože to by pak nebylo aktuální. Potom jsem psala léta kroniku v práci, taky s fotkami, bohužel pak práce skončila a skončila neznámo kde i kronika, což mne mrzí. Pak jsem si psala i zážitky z dovolené do knížky, tu jsem si nechala zpracovat, knížky mám dvě. Protože umím dobře češtinu a baví mne i krasopis, přihlásila jsem se na obecní úřad jako kronikářka, ale byl tam dlouholetý kronikář a tak jsem byla v záloze. No ale roky utíkaly a už mi bude sedmdesát a když mne letos oslovili, abych v díle pokračovala já, už jsem to odmítla, protože už přece jenom bych se tomu v mém věku tak nemohla věnovat. Ale začala jsem psát letos knížku vzpomínek nebo spíš pamětí naší rodiny za posledních sto let a chci to dodělat do Vánoc jako překvapení pro rodinu, tak doufám, že se mi to podaří. Mám spoustu poznámek, fotek, všelijakých rčení, co používala babička a maminka, recepty a různé zajímavosti. No a jinak u nás v obci se píše kronika ručně, chronologicky podle událostí, nikoliv jen suché údaje jednou za rok a schvaluje to rada obce průběžně. Například jsme měli sraz šedesátníků a už tam došla kronikářka s krásně vypsanými jmény spolužáků a my jsme se tam všichni podepsali. Každý zápis v kronice má krásně vymalované první písmeno. Kronik je u nás v obci několik.
608xxx624|DOBRY VECER.NE,NEPISU SI SOUKROMOU KRONIKU,PAMETI,PROTOZE TO BY BYLY HORORY,TRAGEDIE,DRAMATA.PSYCHIATRICKA:PRY FANTASMAGORIE,ALE BYLY TO PRAVDY.HANA KOVAR
739xxx217|moje maminka ovladala krasopis proto dostala za ukol psat kroniku mesta.dnes si svou soukromou kroniku pise muj vnuk.zdravi vas sylvie.
Jitka z Tábora|Zdravím v redakci, paní Romano, a také všechny posluchače. Děkuji za opravdu zajímavé téma. Pořád si lámu hlavu, jakým způsobem popsat události, které se staly v naší rodině. Třeba na to, díky Vašemu tématu spolu s posluchači rádia přijdeme. Domnívám se, že dějiny objektivně popsat nelze. Vždy je tam úhel pohledu toho člověka, který dějiny popisuje. Konečně to je všeobecně známý fakt. Také všichni ví, že popis dějin ovlivňuje politika a ekonomická situace Objektivní jsou pouze data zapsaná v kronikách, ta snad se mohou brát jako berná mince. Manželova babička tvrdila, že nejlépe se žilo za první republiky. Můj tatínek říkal, že za první republiky měl větší hlad než ve válce, kdy potraviny byly na příděl. Určitě je dobré, když jsou kroniky psány v tištěné podobě. Víme dobře, že stačí jedno tlačítko a všechno se nenávratně vymaže z počítače, takže k elektronické podobě kronik se moc nepřikláním. Přeji všem hezký večer a příjemné poslouchání noční linky.

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.