Míša|Mým snem bylo pracovat v jesličkách nebo u miminek v porodnici...Střední zdravotnickou školu jsem studovat začala,ale ze zdravotních důvodů jsem jínedokončila...Moc krásné vzpomínk y mám na svého dědečka,který po práci ještě chodil do jesliček,kde dělal údržbář a mne,co by 5 letou brána s sebou...A já si tam hrála na tetu v jesličkách,která se stará o malé děti,vše jenom jako...A mé spíše traumatizující vzpomínky jsou z doby,kdy mi ještě nebyly 3 roky...Dostala jsem spálu a sanitka mne samotnou bez rodičů,vedla na infekční oddělení do Litomyšle...14 dní jsem tam byla sama se setřičkami...Těžce jsem to odloučení od rodičů nesla...No a dalším nesplnění dětským snem byl klavír,moc jsem si ho přála,jenže finanční situace to tenkrát rodičům neumožňovala,tak mi jako napsat pořídili malé dětské pianko..Sama jsem si tento sen splnila před 5 lety,kdy jsem pořídila elektrické piáno svým dcerám,a tak se v hraní střídáme....Přeji krásné požehnané dny Míša z Moravské Třebové
Daniela|Vážená paní Barboříková.Můj sen od dětství , co jsem okoukala z filmu bylo být společnici. A ten sen se mě splnil. Byla jsem až do důchodu společnici majitelky světové firmy . To byl nejkrásnější čas mého života až do důchodu. Přeji všem posluchačům aby se jim krásné sny splnili. Krásný večer Daniela
INKA|Měla jsem své dětské přání, že budu provázet cizince na zámcích, což se mi nesplnilo. Stalo se ovšem, že jsem v mém pracovním životě musela mnohokrát tlumočit do němčiny nejen běžné, ale i odborné výrazy. Nebylo to jednoduché, naučit se za pochodu cizí řeč. Zvládla jsem to, nyní v mém pozdním věku čtu německou knihu jako českou. Mnohdy se ta dětská přání stanou dřinou na celý život.
Honza z Prahy|Dobrý večer
Tak přání zaměstnání bylo moderátor na rádiu kde kdysi vysílal vaše kolegyně
Jirka Lukešová kterou tím to zdravím
Nesplnilo se mi
Bál jsem se doktou což mi zůstalo do dnes ..
Přeji vám hezký večer Honza
Marcela|hezký večer nebo hezkou noc přeji,
jako malá jsem si přála a také jsem si na to hrála , na zdravotní sestru. Vždycky jsem si přála být zdravotní sestrou, protože jsem od mala ležela se svou nemocí v nemocnici . Už odmalička jsem po zánětech mozkových blan . Od mala jsem epileptička a tak jsem jako dítě neznala nic
jiného než nemocnice jako je v Děčíně nebo v Ústí nad Labem.
Proto jsem odmalička chtěla být zdravotní sestřičkou, bohužel nikdy se mi to nesplnilo. Ale v roce 1999 jsem začala studovat tří letý obor kuchařské práce , a hned na to v roce 2002 jsem na další 3 roky šla studovat ještě jeden obor. také na tři roky , s názvem Pečovatelské práce , je to obor kde se jako pečovatelka staráte o staré nemocné a nemohoucí lidi . Tzv. o seniory.
Ale bohužel, protože jsem zdravotně znevýhodněná osoba , tak končím jen v chráněných dílnách. Než abych dělala ten to obor ( pečovatelské práce ) .
Přeji hezký večer Marcela z Děčína
Věra z Ostravy|Dobrý večer.Dětství jsem prožívala v 50 a 60 letechj jako dítě starších rodičů.Nepoznala jsem prarodiče,ale moje první vzpomínka se váže asi k dědečkovi,drží mě v náručí a vyhazuje do vzduchu.Píšu asi,protože mi vzpomínka vytanula tehdy,když jsem se už neměla koho zeptat,jestli to můj dědeček skutečně byl.A chtěla jsem být prodavačka v papírnictví,krásně to tam vonělo a chodila jsem tam raději než do cukrárny.Ta vůně papíru mě ale doprovází dodnes v podobě knih,ty jako vášnivý čtenář miluju.
franz|nejzašší vzpomínka na dětství, opřel jsem si žehlící prkno o jídelní stůl, přistavil k stolu židli a vylezl jsem na stůl a spustil jsem se po prkně , jak po skluzavce, první jízda byla po prdélce a ta byla bez problémů, změnil jsem styl a spustil jsem se po břiše a hlavou jsem měl se zstavit o podlahu, jenže co se nestalo, žehlící prkno na jednom konci, jak bývalo a snad bývá do dnes zvykem, je opatřeno kovovou ohraničenou plochou pro odložení piglejky, žehličky a to byl kámen úrazu, vzhledem k tomu při pohybu těla ve směru skluzavky k zemi, jsem se bradou zastavil o toto kovvové zařízení. brada povolila, došlo k roztržení kůže v délce cca pěti centimetrů a bylo vymalováno. bolest a křik následovaly, maminka uslyšívši můj nářek vběhla z sousední místnosti do kuchyně................dále si vzpomínám, že to bylo již za večera, venku již tma a maminka mne vezla v sport kočárku do města na ošetření, cestou jsme poukali mého tatínka, dále si vzpomínám, že ksem ležel na zádech u lékaře a tomu asistovala zdravotní sestra v řeholním hábitu. lékař ránu zašil a do dnes mám na spodní části brady jizvu. jak jsem byl stár, těžko odhaduji, myslím si, že kolem čtyř let............. to je má první vzpomínka na můj život děj událost na tomto světě, no a holt památku na tento můj sportovní výkon mám a budu mít až do hrobu . zdravím posluchače noční linky a nedoporučuji, aby sjížděli skluzavku tak, jak jsem učinil já, nikdy nevíme , na co můžeme narazit , franz
Sylva|Dobrý večer. Maminka mě v útlém dětství učila zpívat, většinou operní árie a doprovázela mě na klavír. Prý jsem v porodnici měla nejsilnější hlásek a prorokovali mi že budu zpěvačkou:-) Ale v pubertě jsem jako všechny spolužačky sbírala moderní písničky s fotkami zpěváků a stát se zpěvačkou byl pro mě ideál. Jenže jsem byla z donucení poslušné dítě a dělala jsem co poručila maminka (jinak zle). Takže až mnohem později jsem oslovila naši známou, učitelku zpěvu, jestli bych.....a ona na to k čemu by mi to ve 40 bylo.....
Vždy když jsem od dětství měla dělat něco "pořádného", učit se nebo uklízet, našla jsem si nějakou inspirativní věcičku a snažila ji přetvořit , vyrobit z ní něco jiného. Často jsem slýchávala, ať už si nehraju, ale později mi vykázali místo na studené verandě vedle suchého záchodu a tam jsem tvořit mohla. Celkem úspěšně a tak jsem si moc přála svým tvořením se živit. Už v dospělosti, když jsem vyráběla obrázky ze sušených květin a přívěsky z kamínků, vyřídila jsem si povolení za stovku (tehdy nahrazovalo dnešní živnostenský list) a vyrazila na tržiště. Zaplatila jsem za místo a čekala zákazníky. Když ale jsem zahlédla v dálce nějaké známé, rychle jsem vše sbalila a utekla. Tolik jsem se styděla :-) Mnohem později, po rozvodu, když nebylo moc peněz, tehdy se moje kreativita projevila naplno a živnostenský list jsem si vyřídila když jsem přišla o práci. Začátky byly těžké, ale pak se obchod s mými orig. dekoracemi rozjel díky pár známým a později i díky "Fleru". Před pár léty jsem "podnikání" pověsila na hřebík a užívám si radostí "zralého" věku :-) Na tvoření už nejsem závislá, takže mi přináší ještě větší radost. Přeji vám všem hezkou noc a kreativní sny!
