Petr |Dobrý večer, pane Honzo z hnízda jsem vyletěl v 19 pár dní po maturitě. Několik měsíců jsme si dopisovali s mojí láskou. O prázdninách jsme se domluvili, že bych z Ostravy za ní na víkend dojel na Moravu do Podivína. A dopadlo to tak, že jsem tam zůstal oženil se a jsme spolu 14 let.( Krásných) do Ostravy za rodiči jsem dojel na návštěvu až po půl roce je pozvat na svatbu. A z té paní která má výčitky k vám a vašemu hlasu. Není to pravda máte velmi příjemný hlas. Váš věrný posluchač Petr z Podivína.
Helena|Z hnizda jsem "vyletela" kdyz jsem po ukonceni ekonomky odesla pracovat do Prahy, ale dost brzo jsem se alespon do mesta meho "hnizda" vratila, protoze jsem otehotnela a zbytek je "history". Pak jsem dokonce "vyletela" i z rodne zeme, nelituju toho, ale zivot by byl urcite uplne jiny, "kdyby jsem to vedel, tak bych sem nechodila". Moc se mi libi Vas zpusob moderovani, vase poznamky, proste vsechno jak porad vedete, slysim Vas dnes poprve, tak se pekne drzte!!! A vsechno dobre v tomhle novem roce.
Blanka|Dobrý večer,já jsem z hnízda moc vyletět nemohla,protože mi v 15 letech zemřela maminka a tatínek by zůstal sám,tak jsem vystudovala 2letou obchod.školu kousek od místa bydliště,musela jsem se starat o dům,zahradu a domácí zvířata .Vdala jsem se ve 22 letech,tatínek si našel přítelkyni.Ale to už je téměř 50 let. Mám hodnou a slušnou rodinu a jsem spokojená
Dobromila Atalovičová|ZDRAVIM VAS HONZO A VSECHNY NA PRIJMU MOJE RODNE HNIZDO ORECHOV U BRNA TAM JSEM ZILA A NARODILA PRISEL DO MOJEHO ZIVOTA MICHAL VOJAK SLOVAK TAK ZVITEZILA LASKA A ODCHOD DO NOVEHO MESTA NAD VAHOM MUJ MICHAL CHOVAL POSTOVE HOLUBY BOHUZEL ODLETEL S NIMA DO NEBE ZANECHAL MI RODINNY DUM A PAMATKA MOJI DVA SYNOVE S RODINAMY NENI TO LEHKE CLOVEK MUSI BOJOVA T NTCEMU SE NEPODAT VSECHNY DO NOVEHO ROKU ZDRAVIM VSE DOBRE ZDAR A SILU VASE DOBROMILA
Jana|Hezký večer všem. Jsme rádi, že jste zase s námi v novém roce, pane Honzo a tak i já přeji vše dobré a hodně zdraví. Já jsem se vdávala na tehdejší dobu docela pozdě, ale chtěla jsem bydlet ve městě, protože jsem si ve městě našla práci a tak jsem se odstěhovala. Dřív to bylo tak, že jel od nás ze vsi jeden autobus ráno a odpoledne jeden autobus zpátky a tak jsem byla ráda, že manžel měl byt a že jsme tu mohli bydlet a vlastně tu bydlíme dodnes. K rodičům jsem jezdila každý víkend, jednak jsme s nimi dobře vycházeli, pak taky oni měli hospodářství, tak jsme chodili pomáhat a taky nás to bavilo. Dům na vesnici máme pořád, je to tam taková oáza klidu a když odpočíváme, tak jsme tady doma ve městě.
frantisek svaricek|DOBRÝ VEČÉR P.REDAKTORE A POSL.N.L.JÁ JSEM SI BRÁL MANŽÉLKU JEŠTĚ PŘED VOJNOU,TY DVA ROKY UTEKLY JAKO VODA NEMUSÉL JSEM SE O NIC STARAT.PO SKONČENÍ VOJNY ,JSEM ZISKÁL ZAMĚSTNÁNI A BYT V JZD A DÍKY MÉMU ŘEMESLU ,JAKO ZEDNÍK JSEM SI DOKÁZÁL VYDĚLÁVAT DOST PENĚZ COŽ ROZHODLO O TOM ŽE JSME S MANŽÉLKOU NEPOTŘEBOVÁL ŽÁDNOU PODPORU OD RODIČŮ AT MOJÍCH ,NEBO JEJÍCH,KROMĚ NĚJAKÉ ZABÍJAČKY ,NEBO VAJIČEK A TAK PODOBN..BYT JSEM SI VYBAVIL POMOCI PŮJČEK KTERÉ JSME POMALU SPLÁCELI.NO A TAK ŽIVOT UBÍHÁL AŽ DO DNEŠNÍ DOBY,KDY NÁM UŽ JE 82 ROKŮ A JSME SPOLEM 63 ROKŮ NAŠE DĚTI TAKY VYPALY BRZO Z HNÍZDA ,SAMOZŘÉJMĚ JSME JÍM TROCHU PŘISPĚLI ,MĚLI TO TROCHU SNAŽŠÍ JAKO JÁ S MANŽÉLKOU.ZDRAVIM POSL.N.L.FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
franz|vzhledem k tomu, že z rodinného domu odchází dcery a vlastnictví přechází na nejstaršího z synů, nepoznal jsem tu situaci, že by jsem odcházel z hnízda , síla rodu po mužském pokolení vždy u nás převládala, pokud máte svoji nemovitost dostatečně velkou s historií více než sto roků předávající se z generace na generaci a k tomu příjmení, které je v místě natolik známé, neexistuje důvod, aby jste opouštěl to tzv. hnízdo, jen já jsem změnil své působiště ale až na stará kolena a předal nemovitost rodu na nejstaršího syna , z chaloupky pod lesem v bílých karpatech zdraví noční linku pan franz, je mi líto těch, kteří museli pendlovat z místa na místo během svého života , vždy mi bylo řečeno, že bez rodiny není kvalitního života a síly proti nepříznivým událostem.....
Michal Sedlák z Myšlína|Myslím, že v životě by se věci měly dít tak nějak přirozeně. Bez nátlaku. S ohledem na dané okolnosti. Mohl jsem opustit rodné hnízdo a takzvaně se osamostatnit. Odjet studovat do ciziny, budovat „career“. Nakonec ale nelituji, že jsem dal přednost tomu, co mělo pro mě větší váhu. Máma byla nemocná a já s ní zůstal pod jednou střechou. Nebylo to vždy jednoduché, ale žádné soužití, jak známo, se neobejde bez občasných třecích ploch. Když se mámě přitížilo, cítil jsem, že tím spíše jí musím zůstat nablízku. Mámu ale v mých 38 letech povolali tam nahoru a já se ocitl v bytě i na chatě úplně sám. Společnost mi přes den dělá otec – ten má však svůj vlastní život –, dále pár mých věrných kamarádů, za něž bych dal ruku do ohně, a v noci Noční linka. Pokud nás poslouchá někdo z mladších, kdo právě stojí před tímto nebo podobným životním krokem, mám pro něj radu: Než cokoli učiníš, buď si jistý, že neztratíš, co nenahradíš. Buď pevný a nepodléhej tlaku okolí. Počínej si s ohledem na druhé. Pochybuješ-li, rozhodnutí odlož.
Ladislav z Olomouce|Nebyl jsem žádný mamánek, byl jsem už od školního věku dost samostatný, takže krátkodobé výlety z hnízda v Olomouci byly tolerovány a tím, že věděli, že mi to vyzvídání nedělá dobře a tam kromě toho, co jsem se jim chtěl říct brali jako finální.
Dlouhodoběji jsem opustil rodné hnízdo v letech vysokoškolského studia v Brně, ale to jsem místo Olomouce přes víkendy a zkouškové období jezdil k babičce a dědovi na Vysočinu, kde byly lepší podmínky na učení se a babička převzala nade mnou péči jak o stravování, tak praní a jiné činnosti, které jsem neuměl. Protože jsem se tam narodil byl to jen doslovný návrat do rodného hnízda i když tehdy jsem ještě byl v embrionálním stádiu života.
Po ukončení vysoké školy jsem se na rok usadil v khaki hnízdech ve Zvolenu a Nepolisech u Chlumce nad Cidlinou. Načas jsem pak sdílel hnízdo na ubytovně Tesly v Pardubicích, kam jsem nastoupil po škole a pak jsem už hledal hnízdo pro založení své rodiny, ale to už je jiné téma.NL
Zdravím všechny posluchače NL a přeji pohodový spánek, před víkendem kdy můžete dospat, co jste nestihli v pracovním týdnu. Ladislav z Olomouce.
