Obchodníci šidili už ve středověku. Hrozilo useknutí ruky nebo koupel v řece

Den spotřebitelských práv, který připadá na 15. března, připomíná, že možnost reklamovat vadné zboží je spíš výdobytkem poslední doby. I dříve se ale myslelo na ochranu zákazníka a trestali se nepoctiví obchodníci.

„Obchodníci dle městského práva ručili za to, že jejich zboží není kradené, odpovědnost za vady se však prakticky neřešila. Jen u koní platilo, že pokud se u zvířete do tří dnů projevila dýchavičnost nebo namožení, museli být zákazníkovi vráceny peníze,“ vysvětluje Lukáš Zelený, vedoucí právního oddělení spotřebitelské organizace dTest.

Vztahy mezi zákazníky a prodejci se v dobách minulých snažili regulovat panovníci a profesní cechy, které tak chránily svou dobrou pověst a čest. Například v roce 1579 byla vydána práva městská království českého s jednoduchými pravidly pro prodávající.

Na jejich dodržování pak dohlíželi městští konšelé. „Obchodníci byli stejně jako dnes v honbě za ziskem vynalézaví, proto na trzích hlídkovali místní odborní mistři, prohlíželi zboží a to nekvalitní rovnou zabavovali,“ dodává Lukáš Zelený.

V hospodách byl kontrolní úřední žejdlík

Prověřování vah a měr nebylo zrovna jednoduché. V různých zemích se používaly odlišné míry a ani český loket nebyl ve všech městech stejný. Kontrole napomáhaly městské váhy, které byly v době trhů volně přístupné. V pražských hospodách byl úřední žejdlík s hřebíkem místo rysky, kde si host mohl přeměřit, zda mu bylo poctivě nalito.

Nepoctivci museli počítat s tresty. „Konšelovi při práci na trhu asistovali písař, biřici a rychtář, který měl právo i zatýkat. Kdo se bránil, mohl zaplatit hrdlem nebo useknutím ruky,“ popisuje Lukáš Zelený.

„Špatná závaží a míry byly vždy zabaveny a zakopány pod šibenici. Podvádějícího hříšníka kat ponořil v železném koši do Vltavy, ať už byla roční doba jakákoliv, a navíc mu byla uložena peněžitá pokuta. Ovšem o těchto trestech máme svědectví z doby panování Rudolfa II, kterému na férovosti obchodování zjevně záleželo,“ doplňuje.

Pod přísným dohledem byli řezníci a pekaři. Kontrolovala se mouka, ale také míra a váha prodávaného chleba, u masa byla důležitá zdravotní nezávadnost a váha. „Chléb a maso, které neprošly prověrkou, byly rozdány chudým. Ani ostatní zboží neunikalo kontrole, zkoumal se slad, kožichy nesměly být šity z uhynulých zvířat, bylo zakázáno nabízet místo zlata pozlacené kovy,“ uzavírá Lukáš Zelený.