Nevidí to ani mravenec s mikroskopem

Před deseti lety založil elektrotechnik a psycholog v jedné osobě Jiří Kůs firmu nanoSPACE. O něco později Asociaci nanotechnologického průmyslu ČR, jejímž je předsedou. Jako první na světě začal v Písku vyrábět nanolůžkoviny pro alergiky. Postupně k nim s dcerou Lucií přidali ochranné roušky, oblečení nebo i nano-kosmetiku. Jak říká čerstvý nositel titulu jihočeský Podnikatel roku, nanotechnologie jsou všude kolem nás. Nejsou technologiemi budoucnosti, ale současnosti. Přesto jsou pro mnohé z nás stále něčím nepředstavitelným…

„Jeden nanometr, to je něco velmi malého. To je deset na mínus devátou metru, takže to ani mravenec s optickým mikroskopem neuvidí. Ale zároveň, když něco s hmotou děláte na této neviditelné úrovni, tak získáte úplně nové vlastnosti,“ popisuje Jiří Kůs.

 Příroda používá nanotechnologické vychytávky úplně běžně

Příroda ale takové vlastnosti zná a používá. Jak Jiří Kůs říká, to ona je největším nanotvůrcem:

„Používá nanotechnologické vychytávky úplně běžně. Například hydrofobní odpuzování vody na listech rostlin nebo třeba křídla motýlů, která nemají pigment, ale vypadají jako barevná, protože je tam nanostrukturace povrchu, kde se řídí odraz určitého spektra světla. Příroda je v tom dokonalá a lidé se vlastně jen snaží inspirovat nebo občas kopírovat to, co příroda už dávno umí.“

Řecký překlad slova nano znamená něco jako „trpaslík“. Jiří Kůs onu velikost deset na mínus devátou připodobňuje k rozdílu mezi Zeměkoulí a cvrnkací kuličkou:

„Tak to je rozdíl mezi metrem a jedním nanometrem. Nebo když budeme mluvit o nanovláknech, tak samotné nanovlákno je tisíckrát tenčí než lidský vlas. Kdybychom se zmenšili a náš vlas vypadal jako strom, tak pak bude nanovlákno jako vlas.“

Právě toho se využívá v nanomembránách.

„Díky tomu, že nanovlákna jsou tak tenká, mají specifické vlastnosti. Například jemné částice, které se pohybují kolem nich, tak se působením atomárních sil snáze zachytávají. Dále má nanomebrána i velmi malé otvůrky, které jsou také nano, cca 150 nanometrů v průměru, taková síťka umí zachytávat velmi malé částice, jako jsou bakterie a viry.“

Právě díky tomu se staly teď pojmem nanoroušky. „Pandemie paradoxně pomohla k vzestupu nanotechnologií, protože pro obyčejné lidi, pro které to dříve znamenalo něco podivného, vědeckého, je to najednou produkt, který jim pomůže chránit jejich život. Mohou si na něj sáhnout, používají ho denně. Z nanotechnologií se stalo něco sexy, co je pro nás dobré,“ usmívá se Kůs.

Jak ale s takovým sexy vláknem, které nevidí ani mravenec, pracovat? Na tuto otázku odpovídá Jiří Kůs otázkou: „Víte, jak se vyrábí cukrová vata? Nanovlákno se vyrábí podobným způsobem. Je nějaká komora, tam je nějaký rozpuštěný polymer a létají tam vlákna, která jsou pomocí elektrostatického pole nebo odstředivou silou vytahována z toho roztoku. Tvoří se chuchvalce, které když vezmete netkanou textilii nebo papír, tak se na to začnou zachytávat jako taková pavučinka. A to je právě ta nanomembrána.“

Taková nanomembrána se potom zalaminuje mezi dvě vrstvy textilního materiálu. Tím vznikne prodyšná, ale pro mikroorganismy prakticky nepropustná látka, která se dál využívá třeba v antialergických lůžkovinách, oděvech, rouškách, vložkách do bot a tak dále. Využití nanotechnologií je obrovské a má toho ještě hodně před sebou.

Víc si poslechněte zde…