Lety u Písku. Opomíjená historie romského holokaustu
Někteří lidé stále nevěří v existenci romského holokaustu. O odkupu pamětních míst dlouhé roky nikdo nejednal
Od konce druhé světové války uplynulo téměř osmdesát let. Je to také doba, kterou trvala stavba důstojného památníku na místě bývalého romského koncentračního tábora v Letech u Písku. V dnešní epizodě série k výročí jeho otevření se dozvíme o poválečném osudu areálu a o tom, co dlouhé roky brzdilo jeho odkup.
„Dovedete si představit, že by vznikl vepřín na Terezíně?“
Uvažuje o poválečném směřování památek holokaustu historička Anna Míšková. Přístup k jednotlivým objektům se totiž po válce výrazně lišil.
„Společnost mnohdy nebyla ochotná uznat, že šlo o rasismus. Dodneška je problematické některým lidem vysvětlit, že opravdu nešlo o to, že nebyli schopni nebo ochotni pracovat, nebo že to neuměli, ale že prostě šlo o rasové důvody. Romskému holokaustu se přezdívá často zapomenutý nebo vytlačený, vytěsněný.“
A to i kvůli tomu, že na místě letského tábora vznikl za komunistického režimu velkokapacitní vepřín, vzpomíná ředitelka současné správy památníku Jana Horváthová.
„Postupně tam bylo vystaveno třináct hal, přičemž jedna byla pro tisíc vepřů. Takže v jednu chvíli tam bylo třináct tisíc vepřů, který tam byli ovšem jen do tří měsíců, než šli na porážku. Takže se tam každé tři měsíce měnilo třináct tisíc vepřů.“
Po Sametové revoluci to vypadalo, že by se přeživší i potomci mohli konečně dočkat důstojného pietního místa. Areál dokonce navštívil tehdejší prezident, který nechal postavit sochu na asi sto padesát metrů vzdáleném hromadném pohřebišti.
„Prezident Havel s tou svojí prezidentskou kanceláří se skutečně postaral o výstavbu památníku Zdeňka Hůly. Jenže to nemohlo přeživším ani potomkům přeživších stačit. U pietních aktů, které na místě od roku 1995 každý květen probíhaly, samozřejmě vadil zápach z vepřína a nedůstojné kulisy obecně.
Areál se ale nedostal pod správu Ministerstva kultury, ale pod křídla nové firmy. Začaly tak dlouholeté diskuze o tom, za kolik a zda vůbec areál odkoupit.
„Politici o možnostech jednali, ale média argumentovala, že je vepřín příliš drahý, i když přímo o ceně nikdo s majiteli vepřína údajně nejednal. K úspěchu došlo, když byl minstrem kultury Daniel Herman a ministrem pro lidská práva Jiří Dientsbier. To byla Sobotkova vláda. Tehdy se opravdu podařilo prosadit, že stát vyjednal s majiteli firmy Agpi odkup vepřína.“
Podobně zdlouhavý odkup doprovázel také druhý romský koncentrační tábor v Hodoníně u Kunštátu.
„Po válce tam byly třeba pionýrské tábory, rekreační zařízení. A po listopadovém převratu to bylo soukromé rekreační zařízení s příznačným názvem Žalov. Byl tam bazén, kam se mohli chodit koupat i místní. Majitelka samozřejmě nechtěla vůbec slyšet o tom, že by se tam nějakým způsobem připomínala historie, což chápu. Protože kdo by se chtěl rekreovat na místě koncentračního tábora.“
Takzvaný Hodonínek se podařilo státem odkoupit v roce 2009. Letský areál následoval o devět let později. Státní vlastnictví pak umožnilo pak provést na místě archeologický průzkum.
„Odhalil i velmi unikátní nálezy, jednak zbytků staveb, ale třeba i odpadní jímky, věci z výbavy vězňů, které si přinesli ještě ze svobodného života - různé domácí nádoby, zbytky šperků a dekorací, které si tajně u sebe uschovali. Protože při příchodu do tábora museli veškerý majetek odevzdat. Takže ty nálezy byly velmi unikátní a svědčily i o utrpení vězňů. Dokládají, že to skutečně nebyl žádný pracovní tábor, ale že to byl skutečně tábor koncentrační.“
Po průzkumu a doložení historických faktů se mohlo začít s demolicí hal vepřína a stavbou nového památníku. Lidé ho mohou navštívit od poloviny května.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
