Kopaničár vs. Kopaničiar

Kopanice jsou jeden z nejzajímavějších etnografických regionů na moravsko-slovenském pomezí a rozkládají se v Karpatech jak na moravské, tak na slovenské straně. Srdcem moravských Kopanic je Starý Hrozenkov, srdcem těch slovenských Myjava. A přestože se v roce 1993 tato oblast rozdělila mezi dva státy, vzájemné přátelství mezi obyvateli ani láska k folklóru nezmizely. Na Myjavě udržují lidové tradice členové souboru Kopaničiar, ve Starém Hrozenkově se milovníci folklóru sdružují v souboru Kopaničár.

Oba regiony jsou si v mnohém podobné, přesto se v některých aspektech diametrálně liší. Kromě dialektu (hrozenkovský připomíná dialekty z východního Slovenska a myjavský kvůli absenci háčků a čárek zase moravské dialekty), jsou rozdíly i ve způsobu hry na hudební nástroje, v melodice písní a také v krojích.

Ty myjavské jsou kvůli silnému vlivu protestantů a evangelíků, kteří se v oblasti kdysi dávno usadili, prosté a jednoduché: mužské jsou černo-bílé, ženské v modro-bílém nebo zeleno-bílém provedení a bez výšivek. I svobodná děvčata mají zakryté vlasy čepcem, který je ovšem jiný, než u žen vdaných. Oč jednodušší jsou ale myjavské kroje, o to divočejší a akrobatičtější jsou myjavské párové tance, plné vyhazovaček a zvedaček, výskoků a otoček snožmo, často prováděných ve velmi rychlém tempu.

Obrovskou legendou myjavského folklóru byl houslista, zpěvák, primáš a sběratel lidových písní Samko Dudík. Bez tohoto muže, často spolupracujícího s BROLNem, by se o myjavském folklóru vědělo jen málo a soubor Kopaničiar a jeho muzika by se určitě nedožily letošních 65 let.

Podobně zajímavou studnicí pokladů je i dochovaný folklór na moravské straně Kopanic – ve Starém Hrozenkově. Tam žili lidé po staletí na strmých úbocích Bílých Karpat na tzv. kopanicích (neúrodných okopávaných políčcích) velmi chudě a skromně, o to ryzejší a zajímavější jsou ale jak písně z této oblasti, tak specifický způsob hraní, podle kterého poznáte kopaničářskou gajdošskou muziku na první poslech.

Okolí Starého Hrozenkova, Vyškovce a Žítkové je okouzlující a dodneška si uchovalo kus zvláštního tajemství. Překrásné přírodní scenérie se v kombinaci s poezií a magií místních lidových léčitelek (jimž se říkalo bohyně) promítly do místních písní, tanců i krojů. Ty patří k jedněm z nejkrásnějších a nejnáročněji vyrobených tuzemských lidových oděvů: zdobí je stovky barevných výšivek, z nichž každá má svou symboliku a něco znamená, případně slouží jako ochranný amulet pro toho, kdo kroj obléká. Děvčata z Kopaničáru se naučila podle svých babiček a prababiček vyšívat a možná i čarovat.