Když psovi smrdí z tlamy, příčinou může být zánět v pysku. Pak je potřeba operace
Pokud váš pes nepříjemně zapáchá, nemusí to vždy znamenat, že se venku naparfémoval exkrementem nebo zbytky rozkládající se ryby. Za odérem se může skrývat i zdravotní problém.
Přesně to byl případ šestileté černé fenky anglického kokršpaněla Žanety, kterou do ordinace českobudějovické Veterinární kliniky Vltava přivedla Magda Zelinková. „Přišlo nám, že jí smrdí z pusy. Pak jsme si začali všímat pysku, mělo to takovou neobvyklou barvu, která se nám nezdála,“ popsala.
Podle veterinářky Lucie Míkové psům s přibývajícím věkem povoluje dolní pysk a vzniká vráska, ve které se vytváří zánět. „Pak je to hrozně zapáchající záležitost a ještě ke všemu to psovi velice vadí, protože zánět se tam neustále vrací,“ vysvětlila.
Nejlepším řešením je v tu chvíli operace. „Ložisko se musí oříznout a dáseň se sešije k sobě. V podstatě je to klasický lifting, jako se dělá u lidí. Tím pádem zmizí řasa, nebudou se tam množit bakterie a kvasinky a mělo by to přestat zapáchat,“ řekla.
Nejčastěji se podle ní problém objevuje u kokršpanělů, špringršpanělů a velššpringrů. „Ti psi si neustále otírají tlamu o koberec, o podložku a je to pro ně velice nepříjemné. Někteří majitelé to řeší hned, což je super, někteří to odkládají, ale většinou je ten zápach donutí k tomu, že se to musí chirurgicky vyřešit,“ dodala Lucie Míková.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.