Jiří Březina starší: Soukromí

Možná nesouhlasíte. Možná vám nepřijde zbytečné bránit lidské soukromí před někým, komu do něj nic není. O to se ale vůbec nepřu. Jde mi o to, že ten podpisovací rituál neznamená pro ochranu soukromí vůbec nic.

Nejdřív si zkuste spočítat, kde všude už vaše údaje jsou. Všechny státní evidence, zdravotní evidence, školy, zaměstnavatelé, smlouvy, objednávky, faktury, předplatná, inzeráty, žádosti o cokoli, registrace na e-shopech, recepce, pošta, přepravní služby a bůhví, co ještě. Policii a tajné služby nepočítám.

Samozřejmě můžete doufat, že všechny tyhle databáze jsou dokonale zabezpečené. Že se nemůže stát, aby vaše údaje unikly komukoli, komu jste je v dobré víře svěřili. Nedbalostí, hackerským útokem, kvůli chybě systému, za úplatek, .... na kolik procent tomu věříte, na pět? Jste optimisté.

A to je jen začátek, protože to, co píšete do nějakých formulářů, je jen špička ledovce. Daleko víc o vás zjistí nepřetržité špehování na internetu. Na co jste klikli, co si prohlížíte, stahujete a kupujete, kudy chodíte, s kým si píšete a voláte, a možná i o čem ... A tyhle informační střípky popadnou systémy, které patří k tomu nejchytřejšímu, co člověk vytvořil, a vymodelují váš profil. Propojí údaje z různých zdrojů a vědí o vás všechno. S jasným účelem - aby vás mohli prodat. V lepší variantě reklamním agenturám, v těch horších komukoli. A váš souhlas k tomu samozřejmě nikdo nepotřebuje.

Naštěstí se dá žít i s tím, že někdo na druhé polokouli zná vaše objednávky oblíbeného pití a velikost vašeho spodního prádla. A možná se s tím žije líp, než kdyby totéž věděli vaši sousedé.