Jihočeši: spisovatelka Věra Nosková
„Až do svých dvaceti let jsem žila ve Strakonicích, ale narodila jsem se v Hroznětíně na Karlovarsku,“ říká spisovatelka Věra Nosková, kterou asi mnozí čtenáři považují za Jihočešku, „v podstatě všechno, dobré i zlé, co jsem ve Strakonicích prožila, najdete v mé knize Bereme, co je.“
Věra Nosková vystřídala ve svém životě hodně profesí, ale spisovatelkou se stala až ve zralém věku. Právě kniha Bereme, co je jí přinesla úspěch, který nejspíš překvapil i ji samotnou. Literární pomník ale Strakonicím rozhodně nepostavila, spíš naopak. Její hlavní hrdinka Pavla prožívá v tomto městě hodně těžkostí a chce odtud co nejrychleji zmizet, nejlépe do Prahy.
„Dodnes mám ke Strakonicím trochu složitý vztah. Pamatuji si na atmosféru průmyslového města, na popílek, který padal z teplárny přímo na centrum, na to, jak necitlivě se tu bouralo. Ale vzpomínám také na krásné okolí, na lesy a řeku. Často jsem tam sedávala o samotě jako Viktorka u splavu a prožívala všechny ty křivdy, které mě v mládí trápily,“ vzpomíná autorka.
Kniha Bereme, co je se čtenářům líbila hlavně proto, že je v ní syrový a autentický příběh. Věra Nosková čerpala z vlastního života i při psaní dalších dvou dílů své trilogie: v knize Obsazeno líčí těžkosti hlavní hrdinky Pavly, která chce začít nový život v Praze, v knize Víme svý popsala poměry v malém pohraničním městě, které každý jihočeský čtenář snadno identifikuje, ale sama autorka ho jmenuje jen nerada.
Cesta Věry Noskové k literárním úspěchům byla komplikovaná. Za totality se pokoušela psát poezii, ale vydání básnické sbírky se nedočkala: „Šest let jsem doufala, že mi vyjdou verše v nakladatelství Růže, jak mi to slibovali, ale nakonec jsem pochopila, že tudy cesta nevede. Velkého románu jsem se trochu bála, ale několik let jsem si dělala poznámky, psala drobnější věci a povídky. První opravdu úspěšnou knížku jsem napsala, když už mi bylo osmapadesát.“
Mezitím přišel listopad 1989 aVěra Nosková se dostala i k novinářské práci, která ji sice bavila, ale také pohlcovala. Možná proto vydala svou nejznámější knihu tak pozdě. Jako novinářka se zaměřila na popularizaci vědy a stála při vzniku Českého klubu skeptiků Sysifos, kde působí dodnes. V současné době se věnuje ochraně mužů – po úspěchu knihy Chraňme muže sbírá i nadále příběhy otců, kterým ženy po rozvodu upírají právo stýkat se s dětmi.
A jak už to u Věry Noskové bývá, i tady jí byl inspirací vlastní osud. Se svým biologickým otcem se totiž nikdy nepotkala, přestože po tom celé dětství a mládí toužila. Ale to všechno už víte, pokud jste četli knihu Bereme, co je.
Poslechněte si celé vyprávění tak, jak jej zaznamenala redaktorka Hana Soukupová:
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
