Jihočeši – Eliška Novotná

Po roce 1968 se však změnily poměry a politické tlaky vyhnaly z vysokých škol a vědeckých pracovišť mnoho odborníků. Také Eliška Novotná musela odejít z AMU, kde vyučovala sociologii (třeba i herce Martina Štěpánka), a odstěhovala se za prací do severních Čech. V Hamru na Jezeře, kde se v té době těžil uran, získala místo podnikového sociologa. Po dvou letech musela opustit i tuhle práci a na dlouhou dobu i profesi socioložky. Vystřídala pak řadu různých zaměstnání.

Nejraději dnes vzpomíná na pražskou Deylovu konzervatoř, kde pracovala s mladými zrakově postiženými hudebníky. „Byla jsem tehdy sama s dcerkou,“ vzpomíná na nelehkou etapu svého života, „otec jí zemřel, když byla malá, a nebylo snadné se uživit. Vždycky jsem hledala nějaké přivýdělky: pracovala jsem po večerech jako uklízečka nebo prodávala v kiosku v kině. Nakonec jsem získala místo v podniku výpočetní techniky, které bylo sice slušně placené, ale s mým oborem nemělo vůbec nic společného. Tehdy už jsem se vzdala naděje, že budu někdy dělat práci, která by mě opravdu těšila.“

Z pracovních i osobních důvodů se Eliška Novotná nakonec rozhodla opustit Prahu a odejít na venkov: „Jižní Čechy jsem měla vždycky ráda. Přitahovala mě krásná krajina a poklid, který tu panoval. Našetřila jsem si na domek a v roce 1986 jsem se přestěhovala z Prahy do Zahrádek nedaleko Jindřichova Hradce. Věřila jsem, že se vždycky nějak uživím, protože jsem se nikdy žádné práce nebála.“

Začátky venkovského života však nebyly pro rodilou Pražačku nijak snadné. Práce v kravíně, která Elišku Novotnou živila čtyři roky, byla také mimořádně fyzicky namáhavá. K paradoxům jejího života patří i to, že odtud nastoupila rovnou na vysokou školu: v roce 1990 vyhrála konkurs na místo sociologa na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích. Se vznikem Jihočeské univerzity pak učila i na Teologické a Zdravotně sociální fakultě a nakonec přešla na Fakultu managementu VŠE v Jindřichově Hradci, kde působí dodnes.

Nové doba znamenala pro Elišku Novotnou i hodně nových příležitostí a aktivit. Spolupracovala s mnoha občanskými sdruženími, založila vlastní sociologickou agenturu, dvanáct let vykonávala v Zahrádkách funkci starostky a stála při vzniku Mikroregionu Podjavořicko.

„Je mi líto, že jsem se tolik let nemohla věnovat svému oboru,“ říká, když se dnes zamýšlí nad uplynulými roky, „ Na druhou stranu jsem měla úžasnou školu života, jakou by mi akademická půda rozhodně neposkytla.“

Poslechněte si celé vyprávění tak, jak jej zaznamenala redaktorka Hana Soukupová: