Jan Skácel musel čelit neustálému útlaku totalitní moci. Jeho křehké verše dnes zdobí kašnu i pítko na náměstí v Brně
Literát, nazývaný „Básníkem ticha“, se narodil 7. února 1922 ve Vnorovech. Idylické mládí na Slovácku přervala válka a totální nasazení na říšských stavbách v Rakousku. Tam vyrašily kořeny jeho levicového smýšlení, z něhož ale po únoru 1948 podstatně slevil.
Pracoval v kulturní redakci Rovnosti, byl redaktorem literárně-dramatického vysílání brněnského rozhlasu a šéfredaktorem časopisu Host do domu. Zároveň musel čelit neustálému útlaku totalitní moci.
Za normalizace marně sháněl zaměstnání, zdraví se mu horšilo a žil ve velmi nuzných podmínkách. Jeho básnická díla mizela z knihoven a další sbírky nesměly vycházet. Přesto v brněnském Divadle na provázku na základě jeho veršů vzniklo několik pozoruhodných inscenací.
Jan Skácel zemřel v sedmašedesáti letech, deset dní před sametovou revolucí. Do širokého povědomí se v poslední době dostal díky jedné ze svých básní o tom, že „voda má rozcuchané vlasy“, kterou zhudebnil Jiří Pavlica pro svůj Hradišťan. Skácelova socha se dnes dívá ze svahu Špilberku a fragmenty jeho křehkých veršů zdobí kašnu i pítko na brněnském náměstí Svobody.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
