Jan Flaška: Neomylní

Tihle lidé nikdy neuznají vlastní chybu. Místo toho vynaloží energii, která by vystačila na napájení malého města, k tomu, aby dokázali svou verzi pravdy. Rozhovor s nimi pak připomíná absurdní divadelní představení, kde hlavní roli hraje opilý šimpanz s megafonem.

Abyste takovým rozhovorům předešli, poradím vám, jak poznat člověka, co se nikdy nemýlí.

Takový jedinec v konverzaci plynule přejde od „Tohle se nikdy nestalo“ k „Dobře, stalo se to, ale špatně to chápeš“ až po „Stalo se to a můžeš za to ty“. Pro všechno má jednoduché, snadno pochopitelné vysvětlení: ať už se jedná o globální oteplování, rozpadající se zídku na zahradě nebo o ztracené ponožky, vždycky za to může někdo jiný, většinou globální spiknutí, které zahrnuje vládu, nadnárodní společnosti, EU, ještěry, ilumináty a vaši babičku, která pro ně pracuje.

S takovým člověkem není vždy snadné jednat. Zkuste zachovat klid a trpělivost a věcným tónem před něj snášejte jeden argument za druhým. Dávejte přitom pozor na to, aby vaše tvrzení byla srozumitelná a konzistentní. Uvidíte, že se brzy dostaví výsledek: totiž že zjistíte, že jednodušší by bylo naučit kočku hrát šachy. Váš konverzační tón se změní na zoufale hysterický a vaše argumenty na vulgarismy.

A můžu za to já. Zapomněl jsem vám totiž prozradit, že takového člověka nelze přesvědčit argumenty, neboť jakékoli argumenty jsou součástí spiknutí. Všechno je součástí spiknutí. Celý svět se umí spiknout jen proto, aby jim někam zašantročil ponožky.

Bohužel, z nějakého důvodu tihle lidé začínají ovládat svět. A jediné, co proti tomu můžeme udělat, je zkusit bojovat jejich vlastními zbraněmi. Mohli bychom mezi ně třeba zkusit rozšířit konspiraci o tom, že naše plochá Země je ve skutečnosti kulatá, a že za to, v jakém je stavu, kupodivu nemohou ani ilumináti, ani ještěři, ale lidé – zejména ti, co se nikdy nemýlí.