Ivan Mls: Zimní boty

Nejvyšší čas provést patřičnou revizi. Obchody jsou totiž plné nejrozličnějších modelů zimní obuvi a i při letmé procházce mezi regály začne člověk okamžitě uvažovat, který pár by si vybral. Což je záležitost velmi ošemetná, neboť je víc než pravděpodobné, že nějaké zimní boty už doma máte.

Já osobně od konce minulé zimy pokaždé docela spolehlivě zapomenu, zda, kolikery a jaké vůbec zimní boty vlastním. Tudíž musím odolat lákání obchodníků a napřed se doma v šatně pohroužit do polic s botami a začít hledat.

Bohužel nemám v sobě onu pořádkumilovnost, kterou byl v naší rodině proslulý dědeček. Po zimě své boty pečlivě vyčistil, nacpal do nich kopyta a uložil je do botníku na předem vytčené místo, kde je na počátku další zimy spolehlivě našel.

Já se ke svým zimním botám chovám poněkud macešky. Ovšem je pravda, že zimy za časů mého dědečka byly úplně jiné, chci říct pořádné. Takže se v zimních botách chodilo celou zimu a svět měl nějaký řád. V dnešní době není problém střídat i v zimních měsících vyloženě letní obutí – teď samozřejmě nemám na mysli sandály, žabky či kristusky – takže nějaký konec zimního období a s ním spojený čas následné péče o zimní boty se jaksi rozplizává do nicoty. Zrovna tak jako vytváření příslušné paměťové stopy.

Několikrát jsem měl sice cukání dědečka napodobit, ale když máte zimní boty na noze naposledy někdy v lednu, tak je pravda, že na ně do nástupu jara docela spolehlivě zapomenete – a do následující zimy už tuplem.

Při letošní předzimní kontrole obutí jsem tak byl mile překvapen, že mám v držení dokonce tři páry zimních bot – dvoje jsem si tak nějak letmo ještě pamatoval, ale na ty třetí se ne a ne upamatovat. Je pravda, že byly v šatně na tom nejméně nápadném místě, takže jsem je možná už pěkných pár zim nenazul.

V každém případě jsem mohl být s revizí spokojený – na zimní chození jsem patřičně připraven, nic nového si kupovat nemusím. Kdo ví, jaká ta zima vůbec bude a troje zimní boty jsou až až.

Tak jsem se dal do poslední fáze přípravy a boty si cvičně nazul. Dvoje seděly perfektně, zato ty třetí mě tlačily, byly mi malé. Aha, tak to je ten důvod, proč si na ně vůbec nepamatuju, proč se odstrčené krčily v koutě.

Tak aspoň udělám dobrý skutek a boty skončí v kontejneru pro charitu, řekl jsem si. Dobrý skutek se nakonec ale nekonal. Ukázalo se, že to s mou botovou pamětí není zase až tak špatné. Tyhle boty si u nás loni v zimě nechal náš syn.