Ivan Mls: Tráva

Nepříjemné je, že tráva se chová trochu svéhlavě, zásadně nerespektuje lidské estetické cítění a ráda dělá naschvály. S oblibou se tlačí tam, kde o ni vůbec nestojíte a naopak v místech, kde byste ji rádi viděli, tvrdohlavě odmítá vyrůst.

Na mém trávníku tráva zřejmě uzavřela spikleneckou smlouvu s místním krtkem a rozhodla se, že v místech, kde hmyzožravec v sametovém kožíšku zapracoval, ponechá lysiny.

Byť krtiny svědomitě rozhrabávám a vady  na vzhledu se snažím napravit pomocí travního semene. Moc se mi nedaří a tahle plešatá místa v trávníku vydrží jednu i dvě sezony, než se tráva milostivě uvolí, že tam tedy zase trochu poroste.

Na druhou stranu se mi to snaží vynahradit jinde – samozřejmě v místech, kde o to vůbec nestojím. Vesele si vyrůstá mezi dlaždicemi, tlačí se na světlo světa těsně u zdi, moc si to užívá v záhonu s rybízem, a sotva zjistí, že zimní mrazy vytvořily nějakou miniaturní prasklinku na schodech u vchodu, hned se tam usídlí a vystrkuje svoje stébla.

Když se na ni opravdu naštvu a dám si tu práci, že ji mezi dlažbou vytrhám, nasadí nenápadně těžší kalibr a do boje se mnou pošle odolnější kamarádku s nevytrhnutelným kořenovým systémem.

Takže časem téměř rezignuji, omezím se jen na kosmetické úpravy, aby to nevypadalo, že jsem se úplně vzdal, a nechám trávu žít  svým vlastním životem. Třeba taky jednou dostane rozum a uvědomí si, kde je její místo..