Harmonie, klid, rovnováha a malé umělecké dílo. To je japonská zahrada
Harmonie, klid, rovnováha a malé umělecké dílo. To je japonská zahrada. Jak ji založit radí Tomáš Vencálek z Botanické zahrady hlavního města Prahy
Tomu, kdo by ve své zahradě chtěl vytvořit relaxační japonské zákoutí, poradíme, jak na to. Výhodou je, že nám stačí úplně malý pozemek.
Podle umístění (světlo, stín) vybíráme rostliny, které vysadíme. „Ve stínu bude zahrada trochu divočejší. Porostou tam kapradiny, hosty, doplněné stromky a keři. Zvolíme centrální stromek, který upoutá svou zvláštností. Pro slunné místo je na výběr pestřejší paleta rostlin a stromů: borovice, azalky, sakury. S kompozicí si vyhrajeme. Japonská zahrada musí působit harmonicky. Dbáme na barvu i výšku rostlin, dodržujeme patra, která známe z přírody,“ radí Tomáš Vencálek, kurátor dřevin mírného pásma z Botanické zahrady hlavního města Prahy.
Voda je jedním z nejdůležitějších prvků v japonské zahradě. Může být jezírko, potůček. Na opravdu malou zahrádku umístěte třeba fontánu na solární pohon nebo pítko. Větší vodní plocha může mít uprostřed ostrůvek s dřevinou, třeba borovicí (azalkou, spireou). Ostrůvek znázorňuje zeleň na vzdálených ostrovech.
Kameny symbolizují hory nebo ostrovy. Chybět by neměly balvany, kamenné cesty, zídky nebo kamenné lucerny. Japonská zahrada oproti čínské zahradě obsahuje množství kamenných prvků. Vybírejte je ale s citem, dbejte na jednoduchost.
Dřevěné mostky nebo kamenné cesty vedou návštěvníky zahradou. Místo pro odpočinek může být altánek, kamenná lavička nebo jen větší kámen. „V hodně stinné zahradě se časem objeví mechy, usednout pak můžete právě na ten mech,“ doporučuje odborník.
U japonských zahrad se na malých plochách počítá s tím, že rostliny budeme tvarovat. Úpravami terénu docílíme nápodoby horské krajiny, trojrozměrnosti a hloubky.
Co vysadit
Do japonské minizahrady vysaďte takové rostliny a stromy, aby místo bylo přitažlivé po celý rok. Listnaté dřeviny vytvářejí dynamiku. „Některé z prunusů nebo asijských vilínů mohou kvést už v zimě. Azalky, japonská třešeň, sakura, to je jaro. Chybět by neměl japonský javor. Na podzim výše jmenované dřeviny díky ohnivým barvám olistění zahradu opět zkrášlí,“ radí Tomáš Vencálek.
Jehličnaté dřeviny tvoří jakousi kostru a do zahrady přinášejí klid svým ukotvením a tmavým pozadím, které tvoří. Na slunci se bude dařit borovicím. Vybírat můžete i mezi cephalotaxusy. Dřeviny tvarujte. Vznikají niwaki, tvarované stromy pěstované v půdě, které připomínají bonsaje. Jejich tvarování má svá pravidla.
Kompozici v japonské zahradě může doplnit o bambus rodu sasa (širokolistý). Výběr bambusů je důležitý, u těch výběžkatých musíme zabezpečit, aby se nerozrostly i do míst, kde je mít nechcete.
Důležitá je uzavřenost japonské zahrady. Je to intimní zákoutí, při pobytu v něm by vás nemělo rušit okolí ani pohled ven. Uzavřenosti docílíte stylovou zídkou, ale třeba i hmotou rostlin.
Kdo má možnost založit větší japonskou zahradu, existuje spousta japonských rostlin a dřevin, kterým se u nás daří. Zahrada se pak může stát sbírkovou: skimie (skimmia japonica), aukuba, pajehličník, rod cephalotaxus (připomíná náš tis), rod lindera s krásnou podzimní barvou. To jsou jen některé z rostlin, které mohou takovou zahradu tvořit.
Poslechněte si reportáž v našem Hobby magazínu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
