Den Litvy: Lahodná gastronomie i tvrdý chléb minulého režimu
Nečekejte dlouhé nudné přednášky, strohý výčet údajů nebo suchá historická data. Den Litvy v Českých Budějovicích přinesl kouzlo největší pobaltské republiky díky lidové hudbě, knihám a tradiční gastronomii. Náš redaktor Jiří Čondl zachytil jeho jedinečnou atmosféru reportážním mikrofonem.
Hned v úvodu posluchače naladila litevská lidová skladba v podání jihočeského kytarového kvarteta FO´RTET. Jeho členové hrají na klasické kytary, a aby se přiblížili zvuku některých litevských strunných nástrojů, mezi struny vložili nastřihané kreditní karty.
Jak mi pak vysvětlil člen kytarového kvarteta Josef Odradovec, i u skladby v závěru reportáže jde o určitou parafrázi: „Litevská hudba je mimořádná svou formou polyfonního zpěvu, zvaného sutartinés, který je zapsán v UNESCO a je jedním z nejstarších příkladů polyfonie. Ale v poslední třetině skladby jsme se inspirovali litevskou folk-rockovou kapelou Atalyja.“
Litva je nejjižnější a největší ze tří pobaltských zemí. Hraničí s Lotyšskem (délka hranic 588 km) na severu, s Běloruskem (677 km) na jihovýchodě, s Polskem (104 km) a ruskou Kaliningradskou oblastí (273 km) na jihozápadě. Litva má 90,66 km písečného pobřeží a je od roku 2004 členskou zemí NATO a Evropské unie.
Litevský Romeo a Julie
Hudbu střídalo čtení literárních ukázek. Ty připravilo duo bohemistů Vilma Manová a Petr Janeš. Vybrali knihu Ořechový chléb, kterou v 70. letech minulého století napsal prozaik, dramatik, novinář a v současnosti politik Saulius Šaltenis.
„Příběh je zasazen do doby po roce 1945, kdy se Litva vzpamatovávala z druhé světové války a hned se musela stát součástí Sovětského svazu. A to se v ději odráží,“ vysvětluje Petr Janeš. „Dalšími tématy jsou dospívání a láska, vztahy mezi rodiči a lidmi žijícími v jejich okolí,“ doplnila Vilma Manová.
Tato kniha byla na konci 70. let minulého století zfilmována a příběh je považován za litevský obraz Romea a Julie. Vypravěč ale na události a dění nahlíží s humorem. Mnohdy přechází do krutého sarkasmu a nelítostné ironie, až občas nevíte, zda se máte smát, nebo brečet. Nemohl jsem si při té příležitosti nevzpomenout na knihy českého spisovatele Petra Šabacha.
Mezinárodní kuchyně
Po těchto uměleckých toulkách leckomu vyhládlo, a tak na řadu přišel bonbónek večera – ochutnávka litevského jídla. Šéfkuchař Petr Šíma připravil celkem pět pokrmů, které si vaří obyčejní Litevci, ale zároveň vybral i to nejlepší a nejzajímavější z jejich kuchyně.
„Základem jsou brambory, obiloviny, lesní plody, houby, borůvky nebo brusinky. Dále dominují ryby, vepřové maso a masné výrobky jako uzeniny či klobásy,“ vyjmenovává Šíma.
Litevská kuchyně je známá výbornými mléčnými výrobky, mezi nimiž dominuje máslo, které je krásně žluté a plnotučné. Litevský národ během své historie žil většinou v područí druhých – Poláků, Němců a Rusů – a jimi byla litevská kuchyně výrazně ovlivněna. Osobně mi nejvíce chutnal bigos, tradiční polsko-litevská hustá polévka ze zelí a masa.
Ale i ten nejlepší večer musí jednou skončit. Snad navozená atmosféra a ve všech směrech zajímavá prezentace Litvy inspiruje někoho z návštěvníků k pobytu v této pobaltské republice.
Evropské informační středisko Europe direct v Českých Budějovicích pravidelně pořádá hudebně literární večery, které představují předsednické země Rady Evropské unie netradičním způsobem. V příštím roce budou Radě Evropské unie předsedat Řecko a od léta Itálie.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
