Petr|Zdarec Borku,tož teho Mercedesa mám taky tmavě modrýho a byl to model 114/115 jo,a něco jsem se s ním nakróžil po pokoju. Dostal jsem ho na vánoce v roce 74 jako malej fógl a když jsem to rozbalil u stromku,tak mě málem trefil šlak.Tenkrát jsem řekl,takový auto si koupím až budu velkej a můj tatys na to hlásil to ti komóši z tebe budou mít velkou radost. Ještě ho mám skovanej. A v roce 92 jsem si ho fakt koupil,jó to bylo radosti podruhý a tatovi říkám,tak co koupil jsem ho koupil a je modrej,je tak se to povedlo. A zachránil mě život,kdybych seděl v něcěm jiným,tak dnes noční linku asi neposlouchám. Petr
Dana |Krásnou noc , milý Borku a všem posluchačům a volajícím přeji z JČ.
Panenku Toničku tělíčko látkové , oči mrkací jsem pojmenovala po babičce Toničce
Šíla a pletla na ni oblečky a doplňky , vydrzela do do dospělosti , ji nenahradili moje děti
No a "můj mikrofon " Vařečka dřevěná s hadičkou a Rádio k tomu a venku Slunečnice na louce ..Stačilo málo hraček, ale mnoho fantazie. Plyšáky miluji dodnes , jako moji potomci ..Autodráha , Merkur stavebnice a Lego též přežily i moje děti a se sbírkou "angličáků " si hrají i moje maličké vnucky. Na panenky jim šíji dodnes.
Kdo si umí hrát , nezlobí a rozvíjí fantazii .
Mějte se báječně . Zdravím z Blatné
Anka|Přeji dobrý večer.Panenek jsem měla víc, všechny jsem měla ráda a jmenovaly se Evička, Boženka,Ivanka atd. Jednu mi ale ušila moje šikovná teta, protože v 50. letech se toho moc nedostalo. Panenka byla z látky,měla i vlásky z vlny, upletené copánky, oči z korálků, pusu vyšitou a byla pěkná. A nevím proč, tuto panenku jsem nenáviděla a dostala jméno Germánka. Asi proto, že měla copy.Tenkrát jsem ji vždycky zahrabala do nejspodnějšího patra hraček abych na ni neviděla a nakonec ji maminka musela dát pryč. Co bych za ni dnes dala! Na ostatní panenky jsem šila a pletla do svých 15ti let. Takže i takový osud může panenku potkat.
Hana| Dobrý večer Vám pane Kapitančiku i posluchačům. Moji nejmilejší hračkou byl medvídek Míša. Popravdě svůj start do života neměl právě růžový. Když jsem jej dostala asi ve 4 letech k Vánocům pod stromeček, rozhodla jsem se, že medvídkovi ukážu svíčičky na stromečku. Přiblížila jsem se docela blízko a tak méďa začal hořet. Ale naštěstí byl nablízku tatínek a medvídka mi zachránil. Měla jsem jej velice ráda. Na jeho bříšku jsem vyplakala všechny stesky a bolesti. Také každou radost jsem mu sdělovala. Myslím, že jsem jej měla tak do 15 let. Velice ráda na tu dobu a na méďu vzpomínám. Hana z Pošumaví
Jája|Milý, sympatický, charismatický Borku! Bylo mi cca 5 let, když jsem dostala svoji Růženku (trpitelku).Měla gypsovou hlavičku a ostatní tělíčko hadrové a tím jsem se stala její ošetřující lékařkou. Co ta chudinka dostala injekcí, masáží obvazů...byla poddajná a do ruky akorát asi tak 50 cm. O málo menší než já. Druhá moje milovaná panenka byla malá, celá vycpaná a maminka jí našila místo vlásků zlaté dlouhé stužky, tedy jasná Zlatovkáska. Bohužel jsem v první třídě nezvládala 3+2 nebo 2+3 a tak jednou maminka panenku popadla a třískla s ní o zeď. Od té doby měla panenka jizvu na čele a já na duši. V podstatě doteď.to mám v paměti. A tak jsem si v dospělosti pořídila panenky živé - 1. Jeníče, 2. Ondráše. Mějte se fajně - krásné téma, děkuji
Frantisek Svaricek|DObry vecer pane Borku a posluchaci N.L.Mojim hrackam jsem jmena nedaval,protoze se jednalo o same klukovske zbrane,jako byl prak,luk,vzduchovka,potom taky prut se kterym jsme vrhali hlinene kulicky,bouchaci klice,a taky hlavne cemu se tocily kola,jako treba ruzna auticka a taky treba velke traktory,kdyz nas nechal nektery traktorista svezt,to jsme jeli vetsinou dva ,jeden ridil a seslapl spojku a ten druhy radil rychlost,vzdycky jsme projeli aspon jednu brazdu.Tyto zajmy me v zivote prisly vhod,dodnes mam v zalibe zbrane a auta.Nyni uz su v takovych letech ze asi po 70 letech budu muset tyto zaliby opustit,ale vubec me to nevadi,ja jsem si toho uzil.Jeste jednou vsechny zdravi Frantisek ze Zidlochovic.
605xxx522|Moje nejmilejsi byla opice simpanz zdravi Alca
matylda tamchynova 75 let|Zdar a sílu,ročníky po 2.svět.válce nemohly mít své oblíbené hračky ani knihy,já si pamatuji jen všude samé díry,kulhající a naříkající hubené lidičky.Kočárky,autíčka,panenky,koníčky,knihy nahrazovaly krabice,větve,klacky,prkna a hlavně fantazie.Když se dívám na záběry 21.stol.ze zemí Afrických ,kluci honí obruč větví ,děvčata mají v náručí svého sourozence,taková byla i realita i mého dětství.Já jsem žádné hračky neměla,protože skoro neexistovaly,na dětství raději ani nevzpomínám,protože po válce to bylo hrozné, a mládí nebylo i moc lepší,nebylo jídlo,oblečení,cesta do školy v létě,zimě ve špatných botách daleko,škola hrozná studená,nepříjemní učitelé,když jsem je potkala,tak jsem se dívala jinde.Když jsem vystudovala učitelství,tak jsem dělala něco jiného protože jsem si zase nemohla s dětmi hrát.A dnešní děti nemají k hračkám žádný vstah jsou neuctiví ke všemu živému a neživému, mé děti i vnoučata,hrůza.
zdenka od pardubic|zdravím....mám syna,který ,když byl malý,tak moc hraček neměl,přestavovali jsme barák,peněz bylo málo a ani nebyli naživu prarodiče,kteří by chtěli vnoučka obdarovávat,nyní je mu už 54 let a jména jeho nejmilejších hraček jsou např,vrtačka,sekačka,,hoblovka atd.
Rebeka| Své oblíbené hračce jsme říkali Šulínek. Hračku už nemám. Rebka.
Ivanea|Nejmilejsi hracky nejsou vzdycky ty nejdrazsi. Jsou to hracky, ke kterym citove prilneme.Ma nejmilejsi hracka byl svetlezeleny plysovy medvidek Strouha, kteremu jsem dala jmeno podle jedne pohadky, kterou jsem slysela v radiu.Uz byl cely opelichany a presto jsem ho milovala.Pozdeji to byla ma krasna panenka Opanka. Mela prave vlasky a zaviraci oci.Obe me nejmilejsi hracky uz davno zmizely a presto na ne nikdy nezapomenu.
Inka|Dobrý den , pane Borku ,
já měla v dětství oblíbenou hračku medvěda . Panenky jsem neměla , ale méďa se jmenoval Medvídek Pú podle mé oblíbené knížky . Sbírám lvy a protože mám spoustu i plyšových , dostávají jména i nyní , když už mi je 64 let . Ten poslední , kterého jsem si koupila v Mariánkách při pobytu dostal jméno Mariánek .Už když jsem ho viděla ve vitríně , věděla jsem , že to bude Marián a že si ho musím koupit , protože si o to sám říkal . Asi z této závislosti nikdy nevyrostu , ale nestěžuji si . Přeji hezký večer . Zdravím Vás i posluchače . Inka z Hradce Králové
