Slavka |Kde jsou ty časy kdy na severu Čech bylo divadlo jako činohra v Mostě, opera v Ústí a opereta v TeTeplicich Byla to nádhera když jsme mohli zhlédnout všechny operety jako Perly pan Serafiniy , Orfeus v podsvětí , Polska krev atd Ti vše ještě s bezvadný něčem panem Šípem senior pan Hilarová atd Máme krásné vzpomínky Slavka
Jarka|Všem dobrý večer první moje divadlo bylo Národní v Praze dodnes vím Zvířátka a petrovští nádhera bylo mě 16 let pak Karlovy vary ochotníci v Rychnově tam mám předplatné a vždy když jsem v Teplicích v lázních nenecham si ujít žádné představení vždy jsme chodily tak zvaně božihodově ustrojeni a stalo se mě i to že předemnou seděl pán v mikině a ještě z kapucí na hlavě není co dodat přeji krásnou noc Jarka z or. hor
Eva z jižních Čech|Někdy na základní škole jsme byli se školou na pohádce Slunečník, Měsíčník a Větrník v táborském divadle. Malý sál je tam malinko podobný Národnímu divadlu. V Národním divadle ještě před jeho rekonstrukcí jsem byla shodou okolností také na pohádce Napříč zemí do Afriky, kde hrál pan Kemr. Na studiích v Praze jsem pak chodila do divada relativně často. Obstarávala jsem pro přátele vstupenky v předprodeji například do divadla Atelier Ypsilon. Pak v roce 1990 se vrátil z Ameriky Jan Tříska. Sehnali jsme lístky do Obecního domu, kde vystupoval v melodramatu Utrpení svatého Šebestiána od Claude Debussyho. Měla jsem ráda Debussyho hudbu a pana Třísku, herce, který nám v 70. letech zmizel z očí. Představení v Obecním domě mělo velký úspěch, Jan Tříska byl skvělý, diváci mu tleskali ve stoje.
V současnosti občas zhlédnu ochotnické divadlo. Většinou se docela dobře bavím.
Všechny zdravím
Adéla Machovčiaková|Přeji krásný večer všem posluchačům noční linky. Toto téma je mi už od mala velmi blízké. Vždy jsem s nadšením chodívala do divadla na různá divadelní představení a pokaždé jsem obdivovala výkony všech herců. Před pár lety jsem se stala členkou zájmové divadelní skupiny. Nikdy nezapomenu na ten pocit, kdy jsem poprvé stála na divadelních prknech a dívala se směrem do hlediště. Tenkrát to byl pro mě neuvěřitelný pocit, který projel celým mým tělem. Každý rok jsme pod vedením skvělého režiséra a choreografa nacvičili celovečerní muzikál. Po roce dřiny, hádek, křiku, radosti, ale i slz a nadšení jsme veřejnosti ukázali, že i parta mladých nadšených lidí dokáže nastudovat a nacvičit známé muzikály jako je Drákula, Mamma Mia, nebo dokonce legendární Pomáda. Z počátku jako nezkušená holka jsem začínala v komparzu. Postupem let jsem se dokázala díky dřině a zkušenostem vyšplhat až na hlavní roli. Pamatuji si, že to byla pro mě veliká zkušenost. Bylo to nejen psychicky, ale i fyzicky náročné. Jsem za to, ale do dneška strašně vděčná. Největší odměnou pro nás byl závěrečný potlesk a úsměvy nadšených diváků, kteří nás každý rok přišli podpořit. Nikdy nesmíme zapomínat na to, že v divadle jsou důležití všichni, ať už je to režisér, herci, ale dokonce i ti kteří se před diváky skrývají například osvětlovači, zvukaři, orchestr nebo kulisáci, protože bez těchto lidí by divadelní hra nebo muzikál vůbec nevznikl. Pokud vás baví hrát, zpívat a máte stud, odchoďte ho a běžte si splnit sen stejně jako já!
frantisek svaricek|OBDIVUJI POŘADY ANDRE RIEU.TO JE NÁDHERA SLEDOVAT,A TA NÁVŠTĚVNOST,TO JE NEUVĚŘITÉLNÉ.FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Daniela z Prahy|Dobrý večer, divadlo patří k mému životu od časů, kam moje paměť sahá.
Od sedmé třídy jsem chodila s tatíkem na všechny premiéry Divadla vítězného února v Hradci Králové. Vybavuje se mi jedna pikantnost: musela jsem mít ze školy potvrzení, že se mohu premiéry Veta za vetu zúčastnit. Tento Shakespeare byl uváděn tehdy jako mládeži do patnácti let nepřístupný.
Divadlo se za pár let stalo místem, kam jsem chodila opravdu často. Pracovně, jako recenzent. Hradecké divadlo bylo úžasné. Zvláště za éry Milana Páska, který byl mistrem velkých pláten. V druhé polovině šedesátých let se na prknech zjevovali herci zvučných jmen od Ládi Mrkvičky, Mirka Zounara či Standy Zindulky, kterého pak odvedl Pásek sebou do Brna. Svoje první elévské zkušenosti zde získávala Carmen Mayerová. Začalo se rodit proslulé divadlo Drak v závěsu za tím Klicperovým. Byla by to dlouhá vzpomínka.
Ale uzavřu současností. Před pár týdny jsem byla v Semaforu . Dávali Jonáš a tigltangl. Šla jsem s nedůvěrou. To představení jsem viděla během studií s dvojicí Suchý+Šlitr. Takže obavy pochopíte. Ale před Tomášem Savkou a ostravským souborem, který inscenaci nastudoval, se sluší smeknout.
Divadlo je nesmrtelná magie a koho polapí do svých sítí, toho už nepustí. Kéž těch milovníků dramatických i hudebních múz přibývá. Daniela z Prahy
frantisek svaricek|DOBRÝ VEČER P.BORKU A POSL.NL.MOJE POSLEDNI NÁVŠTĚVA DIVADLA BYLA NĚKDY V SEDMDEJAKO M V SEDMDESÁTÉM ROCE V DIVADLE REDUTA V BRNĚ,NA HŘE CYRÁNO Z BERGERACU.JAKO MALÝ KLUK JSEM HRÁL U NÁS V OBCI ČERTA V TAKOVÉ POHÁDCE.JÁ NÉJSEM ČASTÝM NÁVŠTĚVNÍKEM DIVADÉL.ZDRAVÍM POSLUCHAČE N.L.FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Dobromila Atalovičová|ZDRAVIM BRNO KDYZ JEM BYDLELA V ORECHOVE S MOJI KAMARATKOU JSME PRAVIDELNE NAVSTEVOVALY BRNENSKE JANACKOVO DIVADLO MAHENOVO MNELY JSME PERNAMENTKY BYLY TO ZAZITKY KRASNE NA KTERE SE NIKDY NEZAPOMINA V MLADI JSEM HRALA DIVADLO MARUSKU V SOLI NAD ZLATO CAS LETI DAL A VZPOMINKY NAM ZUSTANOU VSE DOBRE VSEM MOJIM KAMARADKAM VAM BORKU ZDAR A SILU DOBROMILA NM NV
bohumír | V mých letech kultůra co se týče divadel. zpěvu, opereta a různých scének , tak nic takového ! Špatně slyším, pustím si doma telku a mám vystaráno. navíc ty ceny kolikrát za tu ubohost co někteří herci předvádějí, radši posedím s kamarády , případně něco ugriluji a s dobrou náladou se vracím domů.
Helena,Matylda|Posílám všem pozdrav po Měsíci....35 let žádné divadlo ani kino,proč celý život hraji divadlo v roli klidného a kladného herce,nejsem vzor ženy,ale strohá,s epizodní roli lásky ,které se nesplnila "Labutí píseň"neosobní aspekty mého animismu.Proč?žijí mezi námi lidé,co vyznávají Lukulské hody a nesouhlasím s tím,jak tito lidé hrají a hráli divadlo a nežijí podle toho co vyznávají,čistotu a záměr a jsou samé božství,ale konkretní činy jsou jinde.Herci a divadlo i filmy nesnaží se žít tak to co vyznávají,a toto tlučou lidem do hlavy,nepravdivost ...slavní ONI....
Jana Jirkov|Pěkný večerní čas Vám Borku i všem posluchačům! Tak já jsem navštěvovala divadlo se základní a pak střední školou. Jezdilo se do Mostu, konkrétně do divadla Rozmanitostí. Představení, která mi utkvěla v paměti byly Rusalka a Těžká Barbora. Musim říct, že jsem jezdila moc ráda, jednak jsem se těšila na divadelní zážitek, ale jako asi každá dívka jsem těšila, že se na představení pěkně vyparádím, však nás na to učitelky vždycky předem upozorňovaly. No a hlavně, když se jelo do divadla, tak ten den jsme se ve škole neučili a po představení jsme měli v Mostě vždycky chvíli rozchod a šlo se většinou do obchoďáku kde jsme si třeba koupili něco na památku nebo na zub! Všem přeji jen ty nejhezčí divadelní zážitky a zdravím p. Františka a p. Pavla do Židlochovic a p. Milenku z Poděbrad.
Marek|"Na dvoře divadla hrajeme divadlo!" - tak končí stejnojmenná píseň Jaromíra Nohavicy - já sám bych mohl jít na cokoli, kromě opery, tam je špatně rozumět textu. Býval jsem členem takzvaného Klubu mladých diváků, ve kterém jsem chodíval do různých pražských divadel na různá představení. Chodívám do slezského divadla v Opavě, do divadla Jiřího Mirona v Ostravě a jednou jsem byl v jistém divadle v Londýně na muzikál Lví král. Jestli bych v nejbližší budoucnosti něco chtěl vidět, tak je to muzikál Láska je láska, a to jen kvůli mé nejoblíbenější písničce od Lucky Bílé - Tichý déšť. Dokonce jsme jako třída hráli v opavském loutkovém divadle pohádku Dlouhý, Široký a Bystrozraký a já jsem tam hrál čaroděje, a když jsem spustil tuto hudební pasáž: "Kikirikí kokoko, pro slepičí široko a taky daleko. Hudry, hudry, čičičí, nikdo nikdy nezničí. Mňau!" a při vyslovení mňau celé divadlo a hlavně dětské publikum tak řvalo smíchy, že jsem musel dlouho čekat, až se obecenstvo uklidní. A mohl bych hrát v divadle i já sám? Ano, ale ne v těch pražských!
Ladislav z Olomouce|Dobrý večer, dnešní téma je hodně široké a tak vedle kamenných budov mě naučilo vracet se zpět a ohlížet se na historii a vyhodnotit změny v tomto oboru. Ještě jsem byl v základce, když maminka zakoupila předplatné v olomouckém divadle, které mělo vždy dobrý zvuk a já sledoval klasiku činohry, operety či opery. Zatímco něco jsem sledoval s posvátnou úctou, tak u opery Don Carlos, jsem byl vděčen, že skončila, protože rozvláčné operní zpěvy jsem nemusel.
Když jsem byl už dospělý, tak mě jednou oslovila dramaturgině, která hledala kompars na jednu televizní inscenaci. Moje úloha spočívala v tom, že jsem na nějaké recepci s talířkem v ruce korzoval s jedním z hlavních představitelů, aby bylo zřejmé, že se nenudíme, natáčelo se to v noci na Slovensku v lázeňském hotelu v Nimnici a byly za to dvě stovkky, což bylo, na 70.léta 20 století slušné.
Přišli jsme už odpoledne a blížila se půlnoc a stále se nic nedělalo. Hrála tam Urbánková s Brabcem a slovenští herci jako Javorková, Záborský, Huba M., Lackovič..., kteří seděli v hotelové restauraci a konzumací různých pochoutek, se asi chystali na natáčení. Když jsme tak jako kompars trochu zareptali, tak si pamatuji výrok režisérky " zatímco herci i národní umělci trpělivě čekají až na ně dojde řada, tak kompars už je nedočkavý". Tam jsme to nakonec do rána natočili, ale byli jsme hladoví jak herci, i když jsme byli jen kompars. To, co jsme měli na talířku jsme při přerušení natáčení měli přísně zakázáno dojídat a v lahvích místo vína byla jen obarvená voda. JInak ta televizní inscenace se jmenovala Nemožná, což plně odpovídala zkušenosti komparsu z natáčení. Pak už jsem navštěvoval jen jednotlivá představení a kuriózní byla návštěva národního divadla za neuvěřitelných 10,- korun, které tehdy bylo na neobsazená sedadla vyhrazená pro VIP z oblasti politiky, kultury, sportu..., kteří si tuto poctu moc nevážili a místo divadla si našli jiné místo pro tento večer.
.Dobrou noc přeje Ladislav z Olomouce
