Chráněné bydlení přineslo lidem s mentálním postižením větší samostatnost

Při vaření se ženy v chráněném bytě střídají

Před třemi roky odjeli z domova v Pístině na Jindřichohradecku poslední klienti. Šedesát lidí s mentálním postižením se přestěhovalo do nových domů v Lomnici nad Lužnicí, Lišově, Třeboni a Jindřichově Hradci.

I když z opuštění velkého ústavu, kde se nemuseli starat o úklid nebo vaření, měli někteří strach, po třech letech života v chráněných bytech by neměnili.

„Tady máme větší volnost. Můžeme chodit do města, byli jsme na bowlingu, šli jsme sbírat větve na věnečky, nezastavíme se,“ shrnuje výhody života v chráněných bytech Věra.

Ruku v ruce s větší volností jde ale také větší odpovědnost. Například se se spolubydlícími střídají v úklidu nebo vaření. „Máme recepty a podle nich vaříme. Máme rádi špagety nebo buchtičky se šodó, i kachnu s červeným zelím a knedlíky jsem dělala,“ vypráví Alena, která bydlí s Věrou.

Výstavbu domů s chráněnými byty provázely někde obavy sousedů, jaké to bude bydlet vedle lidí s mentálním postižením. Například v Jindřichově Hradci už ale vznikly i dobré sousedské vztahy. „Vedle v baráčku známe jednu paní, ta je hodná, dala nám i jablka na štrúdl,“ pochvaluje si Věra.

Protože se služby chráněného bydlení osvědčily, jindřichohradecké centrum sociálních služeb je loni rozšířilo o dalších dvacet míst. Ty už jsou v bytech po celém Jindřichově Hradci. Do jednoho z nich na sídlišti Hvězdárna se přestěhovala Irena Havránková. „Je to v šestém patře v paneláku, mám tam krásný výhled,“ popisuje.

Život v nových chráněných bytech v Třeboni si ženy s mentálním postižením zamilovaly

Olinka Hajná je v novém chráněném bytě spokojená. Dokonce už si v Třeboni našla i práci. V záchranné stanici Vydra pomáha s péčí o zvířata

Už přes čtvrt roku žijí úplně normálním životem. Chodí do práce, na nákup, samy si vaří a uklízí. Běžné činnosti, které pro většinu lidí představují spíš nudnou povinnost, si užívají. Ženy s mentálním postižením se do chráněných bytů v Třeboni přestěhovaly z ústavu v Pístině a vracet už by se nechtěly.

Podle vedoucí domácností v Jindřichově Hradci Martiny Zemanové stěhování do bytu s jednou spolubydlící Ireně zvedlo sebevědomí. „Když přijdete k nim do bytu, tak vidíte, že se ujímají takové té hostitelské funkce, což dřív nebylo,“ říká.

Od pobytu v domově v Pístině se ale Ireně podařilo ještě něco mnoho důležitějšího. U soudu se jí podařilo získat zpět svéprávnost.

 Změna ústavní péče o lidi s mentálním postižením na chráněné bydlení, která se podařila na Jindřichohradecku, inspiruje i další kraje. Stejnou cestou jde i centrum sociálních služeb Stod na Plzeňsku nebo Domov bez zámku na Vysočině.

Spustit audio

Související