80 let od smrti ilustrátora a grafika Bedřicha Fritty

Bedřich Fritta, původním jménem Friedrich Taussig, pocházel z židovské rodiny z Višňové u Frýdlantu. Když mu v 22 letech zemřel otec, přestěhoval se s matkou do Prahy. Po nezbytném studiu zde nejprve působil jako technický kreslíř a propagační grafik, hledal uplatnění v Paříži a když se v polovině 30. let vrátil, začal spolupracovat se satirickým týdeníkem Simplicus. Ten sdružoval významné tvůrce – Antonína Pelce, Adolfa Hoffmeistera, Josefa Čapka či Ondřeje Sekoru – a v jejich okruhu mladý umělec, již s počeštěným jménem Bedřich Fritta, prohloubil svůj osobitý výtvarný projev.

Zájem o židovský život ho ještě v 30. letech vedl na Podkarpatskou Rus, kde v kresbách zachytil prostředí tradičních židovských obcí. Praha ho inspirovala ke kresbám vedut. Další Frittův život pak ale změnila německá okupace.

Již v prosinci 1941 jedním z prvních transportů putoval do terezínského ghetta, kam ho brzy následovala jeho žena a roční syn Tomáš. Jako jeden z židovských výtvarníků se zde musel v kreslírně z příkazu nacistů podílet na přípravě stavebních a technických projektů v ghettu, sestavování grafických příloh a statistik. Současně však podle skutečnosti tajně zachycoval drásavé prostředí přelidněného lágru a takto vytvořený cyklus mučivých kreseb se Bedřichu Frittovi stal osudným. Po prozrazení byl obviněn z „šíření propagandy hrůzy“, a zatímco jím vytvořené doklady o každodenním utrpení židovských vězňů se podařilo skrýt, on sám byl i s manželkou a synem v červenci 1944 zatčen a po třech měsících deportován do Osvětimi. Zde na vysílení a zranění 8. listopadu zemřel.

Konce války se dočkal jen jeho syn Tomáš, kterého adoptovala rodina malíře Leo Haase, jediného přeživšího z terezínské kreslírny. A u něj se také zachoval soubor kreseb, které dodnes zůstávají dojemným i mocným poselstvím lásky a naděje. „Tomíčkovi k jeho 3. narozeninám v Terezíně – 22. 1. 1944“. Tak Bedřich Fritta nazval svůj cyklus kolorovaných obrázků, sen o budoucích svobodných synkových narozeninách i jeho budoucnosti.

Tomáš Fritta Haas, sám již otec, vzpomínal před lety pro izraelský památník šoa Jad Vašem, že kresby dostal od svého otčíma v 18 letech. „Když tou knihou listuji,“ řekl při tom, „dostávám husí kůži. I kdyby to bylo po tisící. (…) Když se dotýkám těch obrázků, jako bych byl s rodiči.“

Tomáš Fritta Haas zemřel v březnu roku 2015, v době, kdy kniha, kterou mu tatínek daroval, již dávno získala mezinárodní ohlas. Izraelské noviny Haarec ji nazvaly „ilustrovanou poslední vůlí“.