Zbrašovské jeskyně jsou nejteplejšími jeskyněmi u nás. Může za to oxid uhličitý

28. září 2015
Česko – země neznámá , Česko - země neznámá

Na přelomu let 1912 a 1913 narazili dělníci v kamenolomu u vesničky Zbrašov v Olomouckém kraji na puklinu, z níž za mrazů vyrážel proud páry. Objevili Zbrašovské aragonitové jeskyně, které jsou trochu zvláštním podzemním krasovým systémem. Skoro nic tam totiž není takové jako v jiných jeskyních.

Hranický kras, ke kterému zdejší oblast patří, je tvořen devonskými vápenci, stejně jako většina jiných krasových oblastí. Co je zde jiné, je skutečnost, že právě v této oblasti unikají podél zemského zlomu silné proudy oxidu uhličitého do povrchových vrstev. To vedlo v dávné minulosti k rozvoji lázeňství v Teplicích nad Bečvou.

Bratři Josef a Čeněk Chromí, kteří se již dříve zajímali o krasové jevy kolem obce, se hned po objevu podzemních prostor pustili do práce. Štěrbinu rozšířili a sestoupili 42 metrů hlubokým komínem do místa, které nazvali Jurikův dóm. Odtud se vydávali na další objevitelské cesty podzemím a během roku 1914 zmapovali většinu současných prostor jeskyní a prorazili také nový pohodlnější vchod z údolního svahu.

Turecký hřbitov

První světová válka však rozvoji turistiky příliš nepřála, a tak se s další úpravou podzemí muselo počkat až do dvacátých let minulého století. V roce 1926 pak byly jeskyně oficiálně otevřeny pro veřejnost.

Jeskyně utvářela kromě vody i kyselka

Od začátku bylo přitom jasné, že zdejší jeskyně se od těch ostatních poněkud liší. Důvodem byly odlišnosti při tvorbě vnitřních prostor. Ty sice zpočátku také modelovala zejména povrchová voda vnikající puklinami do podzemí, později se však na utváření podílela hlavně uhličitá kyselka vzlínající naopak z podzemí k povrchu. I proto jsou prostory zdejších jeskyní provrtány tisíci drobných dírek, které připomínají ementálský sýr.

Tato tabulka platí pouze pro nepřístupné prostory jeskyní

Oxid uhličitý z kyselky v jeskyních zůstal dodnes. Zatímco v nepřístupných částech je jeho koncentrace poměrně velká, návštěvní trasu hlídá složitý monitorovací systém, který v případě, že koncentrace překročí pro člověka nebezpečné jedno procento, okamžitě zapne ventilační systém, který přebytečný plyn odsaje.

Čtěte také

Ve Zbrašovských aragonitových jeskyních není nic jen tak. Dokonce i stalagmity zde připomínají malé sopky. Dříve se odborníci domnívali, že vznikaly kolem tryskající kyselky, která vyvěrala z podzemí jejich středem. Nakonec se ale ukázalo, že krápníky vznikaly naopak pod hladinou jezírek nasycené kyselky.

V jeskyních si na své přijdou i milovníci umění

Stejně vznikly i další podivné útvary zdejších jeskyní. Připomínají dozlatova usmažené koblížky a na některých nechybí dokonce ani cukrový posyp. Vše je však jen dílem kouzelnice přírody.

Aragonit na stěnách jeskyně

V jeskyních se samozřejmě setkáme i s nerostem, jehož jméno nosí – s aragonitem. Ten zde pokrývá například nádherný převis připomínající záclonu. Jinde jeho krystaly připomínají bílého ježka.

Zbrašovské aragonitové jeskyně překvapují návštěvníky na každém kroku. Velké dómy střídají jezírka kyselky, jichž hladinu pokrývá neviditelný plyn. Jsou tajemné a přátelské zároveň. A pokud by nestačily krásy přírody, slouží poslední sál jeskyní jako výstavní síň, takže si na své přijdou i milovníci umění.

autor: kbz
Spustit audio