Vzpomínka na dětství: Jak Romové na východním Slovensku slavili Vánoce?
První svátek vánoční neboli Boží hod by měl podle křesťanských tradic připomínat den narození Ježíše Krista v Betlémě nedaleko Jeruzaléma. Dnes se tento slavnostní den nese v duchu rodinných návštěv a hodování. Na své dětství a vánoční zvyky vzpomíná romská spisovatelka Irena Eliášová.
„Bývalo to opravdu krásné. Žili jsme v osadě, bylo nás devět dětí plus rodiče. Po večeři k nám chodili přát strejdové, hrálo se, tancovalo a veselilo až do rána. Prakticky všichni, kteří přišli, byli muzikanti. Zazpívali třeba i Tichou noc,“ vzpomíná Irena Eliášová.
Podle Eliášové řada vánočních zvyků a tradic upadá v zapomnění. Nejvíc jí však chybí členové rodiny, kteří už nejsou mezi námi.
„V dětském věku se člověk těší na Vánoce. Maminka chystá na všechny sváteční dni, aby bylo na stole jen to nejlepší. Pamatuji se, že bývalo až metr sněhu. A my si v té zimě venku hráli a těšili se na večeři. Chybí mi nejenom moje rodina, ale i ostatní – strejda, děda, aj. Dneska už spousta z nich nežije, moc mi chybí.“
Během vánočních svátků se každoročně schází celá rodina.
„S manželem se na vždycky těšíme a chystáme se na to. Všechny tři naše děti včetně vnoučat chodí na Štědrý večer k nám, takže u stolu bude jedenáct lidí. Navíc nachystáme o jeden talíř navíc, pro nějakého hosta.“
K Vánocům patří kromě pohody a rodinné pospolitosti i dobré jídlo. Nejen u Romů se vždy připravovalo to nejchutnější a na sváteční tabuli se nešetřilo.
„Kromě kapra, řízku a salátu chystám ještě bobaľky se zelím, na které se všichni těšíme.“
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
