Výstava Otevřená cesta dává nahlédnout do výtvarných sbírek Muzea romské kultury a umožňuje seznámit se s příběhy romských umělců

Výstava Otevřená cesta / Phundrado drom je koncipována do dvou hlavních místností. Co v nich uvidíte, popisuje jedna z kurátorek Emília Rigová.

„V první místnosti má divák možnost vidět námi vybraných pět nejrelevantnějších autorských kolekcí Markéty Šestákové, Jána Berkyho, Júlia Lakatoše, Daniela Kováče a Rudolfa Dzurka. V druhé části je takzvaný otevřený depozitář, který mapuje celou třicetiletou činnost Muzea romské kultury v Brně, kde má divák možnost vidět věci ze všech čtrnácti fondů. V současnosti má muzeum okolo 30 tisíc sbírkových předmětů, my jich tu máme zhruba 250. Můžete tam vidět jednak věci, jakým způsobem si Romové zútulňovali své interiéry, nebo jak pohlíželi jeden na druhého – je tam kolekce portrétů a autoportrétů. Jsou tam i hudební nástroje, textové dokumenty a různá videa, která mapují dokumentační činnost muzea.“

Během své třicetileté existence Muzeum romské kultury dokonce tvorbu některých romských výtvarníků ovlivnilo, jak vzpomíná ředitelka muzea Jana Horváthová.

Výstava Otevřená cesta / Phundrado drom v Národopisném muzeu Národního muzea v Praze|foto: Muzeum romské kultury

„Některé umělce se podařilo pozitivně ovlivnit v tom smyslu, že než jsme se s nimi seznámili a začali spolupracovat, tak častěji využívali různých obrázků z časopisů a knih o výtvarném umění a překreslovali tato krásná a často i dost významná díla, takže nedělali vlastní tvorbu, ale jen překreslovali. Ale samozřejmě ne všichni. Některé z nich, např. Júlia Lakatoše i další jsme podpořili v tom, aby tvořili skutečně to, nad čím přemýšlejí, co mají v hlavě, aby tu svou tvorbu osvobodili. Myslím si, že to v mnoha případech přineslo velice zajímavé výsledky zejména u Júlia Lakatoše. Musím konkrétně zmínit obraz, který se jmenuje Jarovnice a zachycuje jarovnickou povodeň, která tehdy způsobila smrt skoro čtyřem desítkám dětí. Ten obraz je tak silný, že mi připadá skoro jako obraz do kostela na oltář. Má obrovskou sílu. Je důležité, aby návštěvníci přišli podívat se na vlastní oči.“

Autoři vystavených předmětů jsou vesměs neškolení a nezřídka používají ke své tvorbě i netypické materiály. Příklad uvádí druhá kurátorka Petra Hanáková.

Výstava Otevřená cesta / Phundrado drom v Národopisném muzeu Národního muzea v Praze. Vpravo jsou výšivky Markéty Šestákové|foto: Muzeum romské kultury

„Máme sérii pěti relativně komorních minimalisticky působících soch ze stavební hmoty siporex, které vytvořil jeden z našich vybraných Great Masters Daniel Kováč, což je umělec, který žije na východě Slovenska a který si to výtvarno našel tak nějak sám. Nejdřív vyráběl ze dřeva nějaké drobné předměty, talíře, potom vyráběl nějaké devotní sošky, protože je věřící, a postupně se dostával od toho menšího k většímu. Je takový bytostný monumentalista a vždy chtěl tvořit ve velkém, ale protože byl z chudobného prostředí, na ten velký formát neměl. Ale našel si tuto zvláštní hmotu, která není kamenem, ale ani ne cihlou, siporex je pórovitá umělá hmota, do které začal vyřezávat tvary. Vidíte tam třeba světici nebo lva, nohy vyrobil z jiného kamene. To vidíte i u Dzurka, který kdysi pracoval s pískovcem, potom s dřevem a nakonec vytvářel obrazy ze sypaného skla. Takže řada umělců používá vícero materiálů. A ještě je zajímavé, že mnozí z nich jsou i hudebníci. Mnozí ti výtvarníci, například Berky, mají svoji kapelu, takže skoro všichni mají takovéto polymúzické rámce.“

Výstava Otevřená cesta bude k vidění v prostorách Musaionu Národního muzea do 31. května 2024 a na návštěvníky ještě čeká několik komentovaných prohlídek s kurátorkami.