Úctyhodný odkaz Hany Volavkové

Hana Volavková, rodným jménem Frankensteinová, se narodila v nepříliš majetné českožidovské rodině v Jaroměři. Na Filozofické fakultě pražské univerzity vystudovala dějiny umění a poté pracovala v Městské knihovně a knihovně Uměleckoprůmyslového muzea, odborně se věnovala vlastnímu výzkumu. Své židovství necítila nábožensky ani národnostně. Tři měsíce po zřízení Protektorátu Čechy a Morava jí však okupační režim připomněl její rodinné kořeny: ztratila zaměstnání a jako Židovku ji před transportem do terezínského ghetta ochránilo jen tzv. „smíšené manželství“ s historikem Vojtěchem Volavkou.

Její znalosti a židovský osud ji pak v dubnu 1943 dovedly do tzv. Židovského ústředního muzea, do něhož nacisté jako do skladiště povolili svézt liturgické předměty, knihy a archiválie ze zrušených židovských obcí v Čechách a Moravě.

Hana Volavková zde patřila k těm, kdo se za traumatizujících podmínek perzekuce, deportací a současně vyčerpávající práce významně zasloužila o to, že se tyto jedinečné doklady židovské historie dočkaly bez újmy konce války. Ona sama na rozdíl od svých kolegů, vynikajících osobností českého muzejnictví a výstavnictví, okupaci přežila. Boj o záchranu mnohasetletého vzácného dědictví židovské přítomnosti u nás však pro ni neskončil.

Naděje, že konfiskovaná judaika budou po osvobození navrácena obnoveným židovským obcím, se v drtivé většině nenaplnila. Ti, kdo je v synagogách užívali, byli povětšinou zavražděni, a budoucnost předmětů, které už nemohly sloužit při bohoslužbě, zůstávala nejistá. Pod energickým vedením Hany Volavkové se jim sice dostávalo odborné péče, některé našly své místo v nových expozicích, ale právně muzeum přesto neexistovalo. Plán na nabízející se obnovu jeho předválečného předchůdce pak zhatil komunistický puč.

Za nových poměrů vzniklo Státní židovské muzeum, které se však již nemělo soustředit na připomínku židovské kultury v jejím náboženském, historickém a uměnovědném kontextu. Hrůzy šoa sice vzhledem k povaze za války nashromážděných předmětů nešlo popřít, ale určujícím tématem se měl stát boj proti fašismu. Že se muzeum pod vedením Hany Volavkové ani za těchto komunistickou ideologií diktovaných podmínek nezpronevěřilo památce židovských obětí nacistické genocidy, si zaslouží zvláštní úctu. Co víc, od roku 1960 ji v muzejním areálu působivě zvěčnil památník v Pinkasově synagoze, o jehož vznik se Hana Volavková zasloužila rozhodující měrou.

Pražské židovské muzeum vedla až do léta roku 1961 a i poté zůstala aktivní jako badatelka a autorka v oblasti židovských památek a výtvarného umění. Hana Volavková zemřela v Praze 29. března 1985, ale z jejího odkazu těží světově proslulé pražské židovské muzeum dodnes.