Radek z Kladna|Dobrý večer, musím říct, že co říkala posluchačka o tom, že na vesnici je problém když se vyjde před dům do ulice tak je naprostá pravda. Je to jedna z věcí která na vesnici kam jezdíme a kde máme dům po dědovi je problematická. Snad nejde vyjít do vesnice aby si toho někdo nevšimnul nebo už nebyl problém prostě s tím že nejste jako všichni abyste byl celý den na dvorku a zahrádce u králíků a slepic. Vyjít ven je problém a to mi komplikuje život. Jsem zvyklý z města tak 3x za den vyjít ven a tady to nejde. Jednak jde i o to, že je dost málo možností kam takže během týdne vyčerpáte všechny možnosti. Pak už můžete jít jenom na hřbitov nebo do lesa. Zdravím.
Hana|Dobrý večer všem. Já žiju na vesnici již 60 let a tzv. náplavů tady máme také. U nás bylo a je zvykem že když někdo potřebuje pomoc - jdou všichni, pořádáme různé akce - do přípravy se zapojí všichni včetně"náplavy".Do naši vesnice se přivdala dívka z vesnice 10km vzdálené a když viděla soudržnost, nevěřila tomu. U nich každý z příchodu že zaměstnání zavřel brán ku a popovídat si se sousedem? - nepřipadá v úvahu. Já jsem upoutána na invalidní vozík a dokud zde nebyl ten virus, navštěvovali mě sousedé e já je. Už se těším až to skončí a vrátíme se k běžnému životu.
Frantisek Svaricek|Dobry vecer p.Zorko a posl.N.L.Pokud nam na venkove vonel pach dobytku,tak jme byli zdravi,,dneska jsou lidi navoneni vic nez je zdravo,tale nam stale voni nejake spaliny z aut,tak ze i ja mam ode dneska Korona vir a Britskou mutaci,tak ze zadna slava,zivot na venkove nebo ve meste.Jeste jednou vsechny zdravi FRANTISE ze ZIDLOCHOVIC,a dekuji EDOVI a taky ho zdravim
Jindřich|Vyrůstal jsem na vesnici, současně žijeme v malém městečku. Dřív měli lidé k sobě blíž. Soused byl strýc, sousedka teta, nezamykalo se. Zabijačka se roznesla po sousedech, byla to družná komunita. Dnes jsou vztahy jiné. Staří už nejsou. Kamarády nahradila asi televize, z chlívů jsou garáže a dílny.... V některých vesnicích se kontakty mezi lidmi obnovují. Musí být pár osobností, které komunitu vyburcují a stmelí. Pořádají se akce. Snad bude líp.
Ozéfek|Dobré ráno Zorinko
Já su ogar z Kopřivnice,ale naštěstí už tam 5 let nebydlím.Včera jsem se tam byl podívat a z těch lidí mi tam je zle.Kašlou na respirátorů,vykuřujou před obchodama.No není mi dobře ve Štramberku?Je!.Zajdu si do lesa na medvědí česnek a v lese slyším jen cvrlikání ptáčků a já si pobrukuju jednu písničku,jak se cítím?Óóó vidiééčáán.Že jí tam v archívu máte
Ozéfek ze Štramberka.
Dana|Dobrý večer všem posluchačům. Zrovna dnes jsem s rodiči nakousla téma klasické vesnické tradici, kterou dodržovala každou neděli moje babička se stařenkou. V předzahrádce měli lavičku, na které byla rozložená deka a na ní seděly všechny ženské z uličky. Chudák ten, co zrovna prošel kolem. Ten byl, jak se u nás říká, zdrbnutý až než zašel za roh nebo prošel někdo jiný. Já jsem zvyklá odmalička bydlet na vesnici a za celých 26 let mně ani jednou nelákalo odstěhovat se do města. Co se týče kulturního vyžití,tak je město určitě bohatší,ale v dnešní době kdy má každá domácnost minimálně jedno auto, není problém zajet si za povyražením. My máme jedno okresní město vzdálené 5 kilometrů a druhé 15,takže jsme takhle spokojeni. Přeji všem krásné sny. Dana
Petra z Pardubic |Dobry den, ja žiji celý život ve městě, nejdříve na Kladne a teď v Pardubicich. Ale život na vsi by mi nevadil. Petra z Pardubic
Dana z Břeclavi|Dobrý večer Vám, paní Zorko a taky všichni posluchači. Znám život vesnice i města. V současné době říkám, že nejlíp je, bydlet ve městě a mít zahrádku. Já mám zahrádku blízko za městem, ale je to současně v městě, jsem tam pěšky za čtvrt hodinky. A musím říct, že nejlepší kamarádi jsou zahrádkáři, protože se s vámi o všechno podělí, pomůžeme si tu, popovídáme, posedíme, pochlubíme se svými výpěstky a občas si něco povyměňujeme.
Martina|Zdravím všechny a přeju dobrý večer. Žila jsem dlouho na vesnici a ještě i teď tam hodně jezdím, ale víte, co mi tam vždycky vadí? Jdu na procházku, protože jsem zvyklá hodně chodit a jeden den jdu určitou ulicí a druhý den náhodou zase tou ulicí a už na mne někdo volá, ty nemáš co dělat, že jdeš zas dnes naší ulicí? Tak jdu příště jinudy a zase se mne někdo zeptá, kde jsem byla, že jdu touto ulicí. Na vesnici se lidé moc znají a moc pozorují. Dneska v téhle vesnici nic není a tak jediná kultura je, jít na hřbitov. No a tam si zatím místo hledat nechci a obcházet nějaké kamarádky a přemlet všechny pletky kolem, to mne až tak moc neláká.
Alena|Dobrý večer všem. Já vyzkoušela v životě vesnici i město. Třicet let jsem žila na vesnici, chodila jsem tam na základku, pak do velkého města na studie, mezitím jsem dojížděla domů, pak jsem si našla práci ve městě a zjistila jsem, že bych tam chtěla žít trvale. Na vesnici už nebylo ani kino, ani žádná kavárna, jen jedna hospoda, kam se moc nedalo chodit. Já jsem se pak vdala do toho města, kde jsem měla práci a velmi se mi tam líbilo, tak jsem se tam nastěhovala. Na vesnici se už nechci vrátit trvale, protože kamarádky, co jsem tam měla, tak měly děti, vnuky, my děti neměli a tak jsme se tam už pomalu s nikým nekamarádili a už se nám tam nelíbilo. Tady ve městě bydlím na činžáku, jen vyjdu ze dveří, jsou tam sousedi, vyjdu před dům a jsem ve společnosti. Nemusím se tam nutně s mnoha lidmi kamarádit, ale pořád potkávám nějaké známé ať třeba s pejsky, nebo známé z obchodů, bývalé kolegy z práce, nemyslím teď, když je korona a lidi moc nechodí ven, ale přesto i když jsem jen na cyklostezce, vždycky někoho známého potkám. Na vesnici jsme vedle nás neměli sousedy a když jsem třeba vyšla před dům, tak i celé odpoledne nikdo nešel okolo a bylo to pro nás dost deprimující. Takže já jsem pro sebe pro město.
Milena|Dobrý večer všem posluchačům i vám paní Zorko.Také jsem náplava ale již 22 roků .Většinou chtějí bydlet na vesnici ale ráno začne kokrhat kohout a už si stěžují ale domácí tady žijí třeba 50 roků i déle tak si hájí také své .Přeji dobrou noc všem Milena
Marie|Dobrý večer paní Zorko před pěti lety jsme se nastěhovali s manželem do vesnice 12 km od Prostějova.Jelikož jsme bydleli v Brně v bytovce tak jsme chtěli na důchod do přírody a do klidu.Bohužel nás místní nepřijali a brali nás jako náplavu.Za pět let se s námi nikdo nebavil i když jsme měli snahu se přátelit kolikrát jsme zvali vrstevníky k nám třeba na posezení u kávy nikdy nedošli a v opačném případě neměli zájem.S obtížemi pozdraví.V listopadu loni mě náhle zemřel manžel tak jsem zde zůstala sama je mi velice smutno,když se s Vámi nikdo nebaví.Musím dům prodat a vrátit se zpět do Brna jinak to tady psychicky nezvládnu.Přeji hezké
vysílání a pohodovou cestu domů Dobrou noc Marie
