Štěměchy mají amfiteátr uprostřed obce a zároveň v zeleni. Chrání ho košatá lípa

Historická tvrz má za sebou už staletí existence a zažila všelijaké události. Boje, obranu, ostřelování, pád, ale i vzestup v posledním století, kdy se obyvatelé pustili do oprav a začali místo znovu využívat. „Když se k ní vydáte, musíte přejít po mostě, k jehož stavbě využili místní lidé v roce 1946 vyřazené vraky německých transportérů,“ uvádí učitel dějepisu Stanislav Augustin.

Nejen historičtí dobyvatelé, ale i dnešní návštěvník musí u příchodu do tvrze překonat několik věcí. Obranný val byl prvním stupněm obrany, kam se mohli obránci postavit nepříteli jako první. Dále ji bránil vodní příkop a nakonec ještě samotná stavba se silnými kamennými zdmi. „Celé místo ještě obklopovala soustava rybníků, jeden na návsi, další vedle a další byl kolem dokola, říkalo se mu Chobot,“ dodává Radka Řepová, také učitelka dějepisu. „Důkladné opevnění existovalo z důvodů zde procházející Haberské stezky.“

Konexe hrály roli i v historii

Kam vlastně sahají počátky vzniku tvrze ze Štěměch? O tom ví Stanislav Augustin: „První písemná zmínka o vsi Štěměchách se objevuje v roce 1279, v níž se mezi svědky objevuje Cuzkraj ze Štěměch. Byl to sudí ve Znojmě a měl i tenkrát velké konexe, takže ji dostal darem nebo si ji koupil, to se přesně neví.“ Radka Řepová dodává, že tento šlechtic patřil k rodu Ranožírovců, kteří měli v erbu paroh.

Čtěte také

V roce 1505, kdy se ještě prameny o tvrzi zmiňují, postoupil Oldřich Mládenec z Miličína na Šumvaldě tvrz Brtnickým z Valdštejna, kteří ji připojili k brtnickému panství. Tím ztratila tvrz poslání vladyckého sídla a rychle chátrala. Zchátralou ji najdete i dnes. Přesto stojí za návštěvu.

Pod lípou se cvičilo i tančilo

Poté, co přejdete most, ocitnete se v malém areálu o průměru asi 50 metrů, jehož dominantou je věž. Ze 13. století se jako jediné zachovaly zbytky obytné hranolové věže a kulaté tvrziště, které už v době první republiky sloužilo jako cvičiště a hřiště pro děti. Napravo od věže se nachází nově vybudované zázemí pro akce, zejména historické, které se zde čas od času pořádají, a přírodní amfiteátr, jemuž uprostřed dominuje mohutná košatá lípa.

Nově vybudované zázemí pro akce|foto: Dáša Kubíková

Z tvrziště si obyvatelé mnohem později vybudovali taneční parket. Na konci padesátých let jej vystavěli tak, že od brány přehazováním po deskách dopravovali materiál přímo pod lípu. „Občas, když jsme v náladě, někdo řekne okřídlenou větu z Jiráskovy Lucerny: Té lípy se nevzdám,“ směje se Stanislav Augustin a dodává: „Tohle místo je géniem loci, a neříkají to jen místní patrioti, ale i lidé, kteří sem zavítají, protože tady se spojuje historie se současností a navíc jsme skoro na návsi a přitom v přírodě.“