Ripperova promenáda nad Jeseníkem nabízí procházku, výhledy i sochařskou galerii

Ještě před tím, než se člověk vydá na cestu kolem kopce, měl by vystoupat kousek pod vrchol a v malé kapličce se poklonit památce Vincenze Priessnitze. Kaple s mauzoleem je postavena z tvrdé jesenické žuly. Doktor Priessnitz v ní ovšem spočinul až dva roky po své smrti v roce 1851.

Nejprve byl pochován na starém jesenickém hřbitově a po dostavbě mauzolea byly jeho ostatky přemístěny sem. Kromě jeho rakve jsou zde i ostatky jeho manželky Sofie a jejich dcery, která zemřela ještě jako dítě. Oltář vytvořil významný slezský řezbář Bernhard Kutzer, kaple je zasvěcena Panně Marii.

Promenáda začíná u sochy Hygie od Myslbeka

Když se vrátíme na začátek Ripperovy promenády, můžeme se vydat vpravo či vlevo. Pokaždé dojdeme do místa, kde stojí Český pomník. Jeho stavbu financovaly sbírky a realizace dostal na svědomí málo známý, mladý, ale nadějný sochař Josef Václav Myslbek. A nutno říci, že socha Hygie se mu opravdu povedla. Klade věnec na hlavu zakladatele lázní, kterou vytvořil rovněž Myslbek. Češi Priessnitze v roce 1873 na pomníku familiárně přejmenovali na Čeňka.

Kaple s hrobkou Vincenze Priessnitze|foto: Miroslav Kobza

Jen o pár metrů dál stojí na promenádě další pomník, tentokrát polský. Priessnitzovi jej z vděčnosti věnovali polští pacienti lázní. Trojboký mramorový jehlan vysoký asi pět metrů zakončuje socha polského orla s rozepjatými křídly a korunou na hlavě. Zajímavé je, že návrh pomníku je patrně dílem pražského architekta Zdenko Schuberta von Solden. A vytesali ho místní kameníci. Kousek za pomníkem čeká jedno z prvních vyhlídkových míst. Centrum Jeseníku z něj budete mít jako na dlani. A vidět je třeba i Křížový vrch s kaplí a horským hotelem.

Nejkrásnější výhled ovšem promenáda nabízí přibližně v polovině své trasy. Nejen Jeseník, ale i značná část údolí řeky Bělé, protější kopce Zlatohorské vrchoviny a část masívu Sokolího hřbetu jsou odtamtud téměř na dosah. Nad tím vším se tyčí rozhledna na Zlatém chlumu.

Čtěte také

Nejstarší a asi i nekrásnější pomník promenády je maďarský, stojící přibližně v půli trasy. Má podobu obrovského bronzového lva na vysokém kovovém podstavci a stal se předobrazem dnešního loga zdejších lázní. Byl odhalen v roce 1840 a jeho autorem je významný mnichovský sochař Ludwig Schwanthaler. Za zmínku stojí i nápis na pomníku z pera maďarského spisovatele Mihála Vörösmartyho: „Lidé i němá tvář kdysi společný nápoj pili, pak ale se člověk z pýchy vody vzdal, nemocný pak padal ve stáří. Priessnitz pak vzkřísil hojivou moc vody a v její síle zase povstane lidský rod.“

Cestou si můžete zkontrolovat svoji kondici

Pak už promenáda míří k výchozímu bodu. Jen opravdu pozorní si tak všimnou prostého kamene s nápisem Viktor Heeger. Vztahuje se k domu na vrcholu kopce, kde tento slezský básník, spisovatel, učitel, dramatik a průkopník lyžování na sklonku svého života žil. A bylo mu co závidět, opravdu je to krásné místo s dalekými výhledy.

Promenádu lemuje více než 250 stromů|foto: Miroslav Kobza

O kus dál se tyčí dnes už jen torzo památné lípy na kolonádě. Lípa malolistá byla stoletým velikánem už v době narození zakladatele lázní a zažila tak s nimi vše dobré i zlé. Její stáří se odhaduje až na 370 let a výška na 22 metrů.

Celou promenádu odměřují sloupky po 100 metrech délky a podle návodu si zde mohou pacienti změřit fyzickou kondici. Procházka je prý hlavně za slunečných dnů zdraví prospěšná díky střídání různých mikroklimatických pásů a čistému místnímu vzduchu. V zimních měsících tudy bývá často vyšlapána běžkařská stopa.

A proč místní obyvatelé nazývají promenádu „kolečkem bláznů“? To už nikdo neví s jistotou. Snad prý proto, že se tudy dá chodit stále dokola až do úplného zbláznění, nebo proto, že část pacientů jesenických lázní si zde léčí choroby nervového původu.

Nicméně se ani místní nevyhýbají procházce po promenádě i přes její poněkud neuctivé označení. Naopak se sem kvůli ní neváhají vypravit do prudkého kopce z města v údolí. Promenáda je tak považována za jakési městské korzo.