První honorář ředitele táborského divadla byla facka jako trám

Později ale zužitkoval improvizační talent a stal se hvězdou mateřských škol i dětských televizních pořadů. Uměleckou kariéru završil čtvrtstoletím ředitelování v táborském Divadle Oskara Nedbala, volný čas zasvětil létání a splnil si všechny dětské sny.

Splněné sny Letce-romantika

„Mně se v životě splnily i ty sny, které se mi vlastně nikdy nezdály,“ směje se Karel Daňhel usazen na stoličce u piána na ulici před táborským divadlem, kde právě dohrál sonet pro dívky ze sousedního obchodu. Ne nadarmo jej na letišti pokřtili kolegové piloti přezdívkou Letec -romantik.

Už jako čiperný klučina v rodných Budíškovicích spolu se starším bratrem Jiřím svedl na rybníce spoustu námořních bitev a v lukách sehrál všechny významné historické šarvátky. „Jenomže jako mladší jsem byl vždycky ten křižák, kterému dali husiti co proto,“ vzpomíná Karel Daňhel .

Zatímco starší bratr se dal na dráhu technika, Karel vystudoval hudbu na vojenské konzervatoři a později také teorii kultury na Karlově Univerzitě. Při studiích se začal věnovat experimentování s hudebním divadlem pro děti, kterému na několik let naprosto propadl. „Do dnešní doby mám odehráno asi šest tisíc představení a rozhodně ještě nekončím,“ říká ředitel táborského divadla, který se za svými dětskými diváky do mateřských škol stále rád vrací.

Létá balónem a ultrlehkými letadly

K létání přivedl Karla Daňhela mladší bratr Zbyňěk, který chtěl půjčit peníze na rogalo. Půjčku ovšem zodpovědný sourozenec podmínil absolvováním kurzu v aeroklubu, kam nastoupili oba bratři a pilotní průkaz si nakonec vysloužil jen starší Karel. Po létech trénování v kabině bezmotorového větroně přestoupil k balonářům a nakonec se ještě naučil pilotovat ultralehká letadla.

„Nejromantičtější dopravní prostředek, který jsem kdy vyzkoušel, je ale balón. Už proto, že nikdy přesně nevíte, kde přistanete,“ říká herec, muzikant, letec a ředitel táborského Divadla Oskara Nedbala Karel Daňhel.