Zdeněk|je to dnes úsměvné,do první třídy jsem nastoupil v roce 1951 jako pětiletý,jelikož jsem měl starší sestřičku,uměl jsem psát,číst i počítat a v pololetí jsem měl dvojku z chování,později jsem se dozvěděl,že maminka byla orodovat,abych nedostal trojku,měl jsem ale pro tu učitelku jen neslušný výraz,ve druhé třídě nás učila paní Jungmannová,pak ministrině školství,a měla stejně postiženého syna,dala nás do jedné lavice a třeba jsme opravovali úkoly žáků čtvrté třídy a my nezlobili a měli jsme samé i z chování.dobrou noc
Milan|Děkuji za krásné téma, zaujal mne příspěvek paní z Prostějova, která studuje pedagogiku a bude pracovat v odborné poradně. Mne také zajímá sociální a speciální pedagogika a sociální patologie a prevence. Studuji pedagogiku volného času, ale není to úplně můj obor a rád bych se s onou posluchačkou zkontaktoval. Kontakt na mne je 704 730 827, děkuji.
Jari|Mila Gabriela, nemusíte NL poslouchat kdy se vám to nelíbí. Poslouchám vysílání mezi 3 -5 odpoledne a některé porady jsou velice zajímavé
Já jsem se velice špatně v základní škole učil, v učení jsem měl vyznamenání a ve třetím ročníku jsem byl na Pražském Hradě jako nejlepsi učeň. V cizině jsem velice úspěšný , do penze jsem odešel jako corporate Food manager - Imperiální oil Huston Texas.
Jari, Britská Columbie
Eva|Dobrý večer všem. Před 62 roky v pololetí 8. třidy jsem měla samé jedničky, ale jen já a pan učitel jsme věděli, že to tak jen vypadá. Hrozila mi dvojka z ruštiny a já přesvědčovala pna učitele, ze mi přece nemůze zkazit výzo, že to bude moje prvni dvojka v životě. Vyhodil mě a řekl, ze si zasloužím za 2. Takže na letmý pohled jedničky, jen řádek ruskýjazyk byl prázdný. Krásné vysílání i poslouchání přeje Eva. Dodnes si pamatuji jméno, byl to učitel Vratislav Blecha z Mladé Boleslavi.
Daniela z Berlína|Hezký večer tak moc očekávaná paní Chládková a ti co poslouchají . Do školy jsem chodila ráda . Když jsem byla ve třetí třídě jsme musely přinést doklad o národnost rodičů . Moje maminka německého původu a otec rakouského . Naše soudružka učitelka Hana Horníková v té době 19 letá mě od samého začátku nenáviděla, dávala mě k výsměchu dětem a schválně když jsem měla recitovat tak mě skákala do recitováni aby mě udělala hloupou. Já se styděla si postěžovat ale vymlouvala jsem se že nemůžu jít že jsem nemocná . Jednoho dne moje milovaná těžce nemocná maminka která mohla chodit jen o holí šla za mnou do školy a poslouchala jak mě soudružka ničí jak mě zesměšňuje . Maminka zaklepala na dveře učiteka vyšla na chodbo něco špatnou češtinou bylo neůplně slyšet. Ale pan Ředitel mě vysvobodil přeřadil k paní učitele Jauklové. To byla Anděl takový vztah přátelsky neuvěřitelný. Pro ní jsem byla dítě a ne Němka.Ale další ročníky byly ohromné , milovala jsem dějiny Matiku Zpěv . Krásný to byl čas. Děkuji vám a těším se na další vzpomínání Daniela”””” Nemohli by jste zařadit téma přijde návštěva a nic nejde od ruky”””
Marcela|hezký večer přeji,
máte dobré téma, na školu vzpomínám z jedné stránky ráda, a z druhé stránky nerada.
Na základní škole mi moc učení nešlo, plula jsem se čtyřkami. A sem tam i s pětkou.
Můj prospěch se zlepšil až když mě dali rodiče do speciálky.
Všechna vysvědčení , mám uložené. Z hudební výchovy jsem vždycky měla za jedna, ale ohledně ostatní předměty. kolikrát nic moc , moc mi nešla matematika, fyzika , chemie a
co se cizích jazyků týče, tak na ty mozkové buňky nemám do dneška.
Ostatní předměty bez problémů , z tělesné výchovy 2 , český jazyk 2 , tak že kolikrát tam bylo¨
více dvojek . Na té speciální škole.
Co se učitelů týče, tak na některé vzpomínám ráda a na některé nerada.
Někdy si myslím že učitelka v 1 a 2 třídě na základní škole si snad asi na mě za sedla. ¨
Prostě mi to učení nešlo. No škoda. Chtěla jsem od malička být zdravotní sestra, ale bohužel
zdravotní stav mi to nedovolil. Rodiče se museli učit se mnou dlouho do noci. A bohužel jsem od mala epileptička , tak že to bylo dost často,
Na speciálce samé dvojky nebo jedničky. A jinak některé vyučujicí mě moc nepomohli. Zvláště když byl tělocvik. Kolikrát jsem měla pocit že mě tam učitelé topí.
Nezapomenu na učitele v 5 třídě, kdy nám pomohl do půlky bazénu, pak Vás pustil , a řekl až to zvládneš sám nebo už to zvládneš sama.
Školu jsem proplula bez problémů. Na odborném účilišti to také bylo sem tam bez problémů.
Tedy až na cizí jazyk. Mám dva obory - pomocná kuchařka , a ten druhý pečovatelka.
- Nikdy mi nešel německý jazyk kde jsem měla čtyřky , a v pečovatelce dokonce z anglického jazyka jsem taky neměla dost dobré známky . Tam mi přiletěla i pětka na vysvědčení.
Byly někdy pěkné časy, ale abych řekla některé bych i ráda vymazala z hlavy. Zvláště základní školu.
Přeji hezkou dobrou noc , Marcela z Děčína
Soňa|Noční lonka neupadá, jen se dovolávají poříd stejní lidé.
Alena|Dobrý večer všem. Já jsem chodila na základku už tak dávno, že si pololetní opravdu nepamatuju, ale špatné nebylo, takže jsem pak šla na střední ekonomickou. Tam jsme měli účetnictví a to mne tak šíleně nebavilo, že jsem v prvním ročníku měla čtyřku s odřenýma ušima, tak mne naši málem ze školy vzali, ale řekla bych spíš, že jsem tomu vůbec nerozuměla. Měli jsme staršího pana profesora, který vlastně s náma měl končit a jít do důchodu a tak si dal za úkol, že všichni zdárně odmaturujeme, kdyby nám to měl doslova natlouct do hlavy. Musím říct, že se mu to fakt podařilo a já nakonec dělala celý život účetní. Rodiče nám nikdy za známky nenadávali, bratr měl asi ve třetí třídě zánět mozkových blan a celá rodina byla tak ráda, že se z toho dostal, že i když se neučil úplně dobře, nikdy mu nic nevyčítali. Nakonec si taky udělal maturitu. A nechápu některé rodiče, že doslova nutí děti na pěkné známky a ty potom mají strach, když se to náhodou nepovede, přitom sami možná ani tak pěkné známky neměli. Přeji všem hodně zdraví a dobrou noc.
Dana M|Krasnou noc všem a klidnou všem školákům po vysvědčení přeji. Moje píle a snaha se vyplatila a na základní skole jsem byla premiantka s 1. Na střední uz se objevily i 2 ale technicke předměty mimne bavily a take profese chemičky . Pouze organicka chemie mi delala problém. Myslim si že každý ma nějaký dar a vlohy a nezáleží na znamkach klasifikace ale na snaze a nebo i zrucnosti a talentech.
Gabriela|Dobry vecer po dlouhe dobe jsem vas nahodou zacala poslouchat a je to velice neprijemne cekat kdy skocite posluchaci do reci a utnete vypraveni jen mi je divne kdyz vas kontroluje vas sef ze jeste nepokatal pana Kapitancika ktery taha do poradu politiku a soukrome veci to nechapu...nocni linka upada a je to trapne....
Sváťa z Brna|Dobrý večer paní Jano i vám všem ,dnes vlastně už poškolákům.Všechna vysvědčení mám uložena a že jich bylo.Dříve se jim říkalo Školní zpráva.Nejdříve jsem chodil do Čtyřtřídní národní školy ,později byl název změněn na Osmiletou střední školu.V 8 třídě jsem dělali dokonce Závěrečnou zkoušku ze čtyř předmětů -Český jazyk ,Ruský Jazyk ,Matematika a volitelný předmět -já z Fyziky .Následují vysvědčení z Jedenáctileté střední školy.Jestliže mi to na Osmiletce šlo na Jedenáctiletce tomu tak nebylo .Prostě trvalo dlouho než jsem se naučil se učit.Pro zajímavost uvádím , že jsem si jako řada spolužáků založil Památník , který je funkční dodnes .První zápis od paní třídní učitelky v roce 1951 .Mám tu podpisy dalších učitelů ale hlavně spolužáků.věřte podepisujeme se při našich setkáních jež se nepravidelně konají.Poslední zápis 10.9. 2021 Čas je mocný pán a tak nás ubývá .Doufám že ještě pár pár podpisů tam přibude.Váš Sváťa 80 let
franz|vysvědčení, to školní byla btnkačka, aspoň co se týče prvního základ stupně. Pouze český jazyk mi tam vždy figuroval za chvalitebnou. . Stále jedno a to samé, nemusel mne nikdo z pánů rodičů trestat pro mé školní vědomosti. S chováním to bylo jiné, vzhledem k tomu že jsem se ve škole nudil, tak žákovská knížka byla plna informací pro mé rodiče. Neusrále vyrušuje a baví své okolí hloupostmi. Druhý stupeň, tzv střední průmyslová škola, to už bylo jiné kafe. Tam byla ta laťka znalostí postavena někde jinde a ještě k tomu pobyt ne v rodném městě a to mládí do toho. To už tá škola nebyla pro mne na prvním místě. Kryž tu střední školu podtrhnu a sečtu, tak výsledek byl o něco lepší, než dostatečný. Páni rodičové měli svých starostí dost, tak ponechávaly študia v mé réžii. Veškeré výsledky mám atchivované, není problém kdykoliv předložit.
Vysoká škola byla již bez vysvědčení, to je již ale jiná kapitola. Závěrem mohu říct, co mi říkával můj pán otec, teprve život ti vystaví to pravé vysvědčení , ale ten již ti nedá mnoho příležitostí na reparát. Všechny posluchače a čtenáře noční linky zdraví franz z chaloupky pod lesem z Bílých Karpat.
