Dobromila Atalovičová|ZDRAVIM MILA JANICKO A VSICHNI NIKDY NEZAPOMENU NA NAVSTEVU LADE S KANCICH HOR JENICKA KOVADLINY U MNE DOMA V NM NV BOHUZEL JE TO VZPOMINKA SMUTMA MNE CEKA OPERACE PRAVEHO RAMENE JE ZLOMENE V ZLOM STAVU VSE DOBRE ZDAR A SILU DOBROMILA
Zdeňka |Dobrý večer,Já osobně často vzpomínám na zpěváka a báječného člověka Pavla Nováka.Letos to je 21 roků,kdy se znenadání objevil na oslavě mojích narozenin.Často u nás v lázních v Bludově. ěl koncerty pro děti.
Josef Napajedla|Dobrý večer. Já mám jenom dotaz. Co se stalo s panem Láďou z kančích hor? A pak jsem se chtě zeptat co je s panem Jaromírem? Omlouvám se , že to není k tématu. Já noční linku neposlouchám každý den, tak nevím co se některýma posluchačema stalo. Když můžu, rád si Váš pořad poslechnu. Jste všichni skvělí a perfektní. Mějte se Nádherně a buďte zdraví. Josef.
EVA|ZDRAVÍM JANIČKO VÁS I NOČNÍ LINKU MÁM OSOBNÍ SETKÁNÍ Z HRADECKÉHO RADIA S KÁJEM SLADKÝM JIŘINKOU MUŽÍKOVOU JANIČKOU HÁZOVOU ELIŠKOU PILAŘOVOU JSOU TO VŠECHNO MILÝ LIDIČKY PLNO FOTEK MÁM S JAKUBEM SMOLÍKEM NA JEHO KONCERTY JEZDÍME KDYŽ JE TADY V OKOLÍ PETR KOLÁŘ MARTIN MAXA NA AKCÍCH SE SPOLKEM VÁCLAV VYDRA WALDEMAR MATUŠKA CHLAPCI Z VESELE TROJKY A NEZAPOMENUTELNÝ ZÁŽITEK POLÍBENÍ NA 1 MÁJE POD KRÁSNOU ROZKVETLOU TŘEŠNÍ HERCEM PAVLATEM PŘEJI DOBROU NOC JANI KDYBY TAK ŠLA HEŘMÁNKOVÁ EVA
ANNA|Dobrý večer, jako plno posluchačů i já mám hezké vzpomínky na setkání.
Díky mé profesi v propagačním tisku např. s p. Eliškou Junkovou, které jsem každý rok tiskla novoročenky na kterých byla i její Bugatka, moc milá stále usměvavá paní.
Pozvali jsme i p. Oldřicha Nového, on byl původně sazačem, těšili jsme se jestli přijde a přišel, už pán v letech ale stále s jeho šarmem.
Nej nádhernější setkání, bylo s mým nevlastním bratrem, kterého jsem si našla ale až v Americe, čekala jsem jestli bude zájem z jeho strany a v r. 1989 se to stalo, přiletěl za mnou do Prahy, od té doby jsem měla bratra na to první setkání nelze zapomenout stále mě to dojímá!
YVETA|
Dobý večer, paní Jano a Nespavci. Díky své práci v dětském domově jsem se setkala s několika známými osobnostmi. S paní Simonovou, Pilarovou, panem Tesaříkem, Jablonským, Glazarem a dalšími. Všechno to byli lidé, kteří mohli být pyšní na to co dokázali, a přitom se chovali skromně a kamarádsky k našim svěřencům. Já jsem ale, jak se říká dříve narozená, a mým idolem byl pan Josef Laufer. Před lety, cestou z dovolené, jsme se zastavili na večeři v jednom bratislavském hotelu. Já s pořádným výronem kotníku jsem požádala vrchního, zda bych si mohla dát nohu na sousední židli. Vyhověli mi, a dokonce mi přinesli obklad. U sousedního stolu seděl pan Laufer a když odcházel, zastavil se u mne, poptal se, jak jsem k úrazu přišla, politoval a popřál brzké uzdravení. To bylo jak balzám. Dobrou noc.
Magdaléna |Dobrý večer, nejvzácnějším člověkem,kterého jsem v životě potkala byla paní doktorka,docentka Věra Pěnickova z Olomouce,kliniky neurologie.Vyjimecna lékařka,odbornice a především skromná žena. Vyzařoval z ní klid, pohoda, vždy uměla poradit a pomoct za každých okolností V minulém roce jsem chtěla termín ke kontrole a v telefonu mi sestřička smutným hlasem sdělila, že paní docentka nečekaně zemřela. Nikdy na tuto výjimečnou ženu nezapomenu.Magdalena
Alena|Hezký večer. Pan Radek z lesa nedávno volal, takže ten asi bude v pořádku, dříve volával častěji. Ale jinak si myslíme, že ten fanfárový Jaromír zřejmě zemřel, protože přestal volat úplně ze dne na den tak nejmíň před rokem. Mně zase nějak nápadně dlouho chybí Jarda z taxíku a hlavně paní Anička ze Sološnice, tu jsem neslyšela ani nevím jak dlouho.
Daniela z Prahy |Krásný večer plný nezapomenutelných vzpomínek. Díky své profesi jsem se setkala s mnoha lidmi, z nichž mnozí patří ke skutečným elitám našeho národa. A musím říct, že čím slavnější, tím byli skromnější. Pro mladou vyjukanou krajskou reportérku byl například nezapomenutelný příjezd na Barrandov, kde Vojtěch Jasný natáčel Dýmky. Pozdravili jsme se před ateliéry, dovedl mě do
svého budoáru, že ještě dotočí záběr a s naprostou samozřejmostí řekl: Na stole je chleba a za okny syrečky, poslužte si! Pochopitelně, že jsem nabídku nevyužila. Zato za pár minut už měl pro náš rozhovor dostatek soustředění a zavolal i Waldemara Matušku, který tvrdil, že by raději zaláloval, než hovořil. Technik se otočil od nagry ( nahrávacího přístroje) ke zpěvákovi a říká: Waldo! Já jsem Jarda, na vojně….Pánové se domluvili a za chvíli už více než o filmu se hovořilo o historkách, kdy oba sloužili společně.
Krásné setkání bylo s Rudolfem Hrušínským a Jurajem Herzem při natáčení Spalovače mrtvol v pardubickém krematoriu. Pan režisér si neodpustil a vzal mě dozadu k pecím, abych se podívala do okénka. Raději jsem zavřela oči. Velmi ráda vzpomínám na Jana Zrzavého, Vladimíra Komárka, Vladimíra Renčína…Byl by to nekonečný výčet. Snad ještě vzpomenu na Miroslavu Galušku v Malých Svatoňovicích a Čestmíra Císaře, který mi na náchodském náměstí koupil zmrzlinu.
Žasnu, že si to ještě ve svých více než osmdesáti letech pamatuji. Dobrou noc a dobrou paměť všem přeje Daniela
Ondřej|Dobrý večer, paní Jano, v mém zatím krátkém životě jsem nejvíc vděčný za kamaráda Patrika z Bratislavy, se kterým se znám přes půlku svého života a společně spolu trávíme čas, většinou přes počítačové hovory, jelikož bydlíme od sebe daleko. Doufám, že toto přátelství udržíme do smrti. Přeji vám pěkný večer:)
Pavla |Pri dnu otevřených dveří v českém rozhlase jsem se setkala s Karlem Sladkým. Ochotne se s každým fotil podepisoval moc příjemný.. Nezapomenutelné setkání.
Jana|Dobrý večer Vám, paní Jani a taky všem posluchačům. Setkání, na které nikdy nezapomenu, o němž jsem už mluvila někdy dříve, je setkání s papežem Janem Pavlem II. v Římě na náměstí před kostelem. Z toho mám mráz na zádech ještě dneska. Jinak mám nezapomenutelný zážitek s Karlem Gottem před padesáti lety, kdy natáčel u nás nějaký pořad pro cizí televizi a strávil u nás nějaký čas, ale to jsem taky někdy vyprávěla, tak se nebudu opakovat. Ale abych nemluvila jen o velmi známých osobnostech, nikdy nezapomenu na svého velkého milého přítele, který bohužel vloni zemřel a těžce se mi na něj vzpomíná, protože to byl opravdu dlouholetý vztah. Potkala jsem ho v práci v jídelně a stačil jediný pohled, aby to bylo na celý život.
Ten, který věří na sny|Dobrý večer všem!
Na noc z 28. na 29. září 2019 nikdy nezapomenu. Někdy nad ránem jsem měl tu čest potkat Mistra, ale nebylo to setkání v hmotném světě. Stalo se to ve snu. Mistrovi bylo něco přes 20 let, všude kolem nás bylo temné šero a nějací lidé, kteří spolu s mistrem táhli jakýsi žebřiňák. Zeptal jsem se Mistra, jestli si na mne pamatuje (ikdyž jsem s ním nikdy předtím nemluvil). On se na mne jen podíval a pak pokračoval ve své práci.
Za tři dny jsme pak z rádia v práci slyšeli velmi smutnou zprávu, že pan Karel Gott zemřel...
Asi po roce se mi Mistr opět vloudil do sna. To mi jen telefonoval, že už se vrací domů (nebeský domov = Nebe). Tak snad už má pokoj a někdy se mi zase ozve...
frantisek svaricek|Dobrý večér p.Jano a posl.N.L.Mám takové tři nezapomenutélné setkáni.To prvni bylo na vojně v r.1962 v ČérvenéVodě,kde jsem měl službu na bráné,a já jsem dál hlášeni p.Emilovi Zátopkovi,který knám přišél na besedu.Druhé vzácné setkáni bylo na pražském hradě při INAUGURACI PREZIDENTA KLAUSE,Tam jsem dokonce držél špalír s muzikantem Jiřím B RABCEM Taky jsem si podál ruku s prezidentem Havlem tady v Židlochovicích na mostě,to bylo ještě před prezidentem Klausem.Zdravim posl N.L.FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
franz|nebudu vzpomínat na ženy, které mi vstoupily do cesty, nebo já že-bych byl tím aktérem ? vzpomenu na soudruha presidenta svobodu, to bylo v brně, kdy vstoupil na naší stavbu , dá se říct na neohlášenou návštěvu, prohlédl si přízemí bytového domu a já byl po ruce, tak jsem se postaral o osobní výklad, co kde a jak, po pěti minutách odjel a vzápětí přiběhl celý morítný pan hlavní stavbyvedoucí s dotazem k mé osobě, co jste si vykládali atd....., já byl klidný a můj nadřízený ve zdtravotním stavu zralém na infarkt, v dobách, kdy jsem sledoval tzv pražské jaro, dostal jsem se do dalčího kontaktu s panem smrkovským, náhle , ani nevím jak, stál vedle mne a zpovídal mne z oblasti studentského života a pohledu na polickou situaci..........třetím mužem , na kterého nezapomenu byl šofér bílého fiatu, který mi zastavil při mém pravidelném pátečním stopování , vstoupil jsem do vozu a dříve než pohled na řidiře, mne upoutal interiér, auto bylo vylepeno výstřižky foto, jeden fotbalista za druhým, něco neskutečného, a kdo-že byl ten šofér, bob frýdl, celou cestu jsme probírali jednu big-bítovou kapelu za druhou, z chaloupky pod lesem v bílých karpatech zdraví noční linku pan franz, závěrem mohu říct, že všichni tito pánové se chovali tak přirozeně, že jsem byl mile překvapený a ještě si vzpomínám na pana architekta bobka , zpěváka , seděl vedle mne na celostátním sjezdu jedné polické strany, též naše konverzace byla plodná a přijal i mé výhrady k jeho politic snažení...... viděl jsem tehdy dál než on..............
