Podzim je nejenom obdobím sběru hub, ale také šišek. Jejich trhání je ale pěkná dřina

Samotné trhání šišek není až tak složitá záležitost. Příprava a samotný výlez mezi větve stromu už je horší, což potvrzuje i učitel Střední lesnické školy Bedřicha Swarzenberga v Písku Zbyněk Skřivan.

Než se vydá vzhůru, zkontroluje, zda má kompletní výstroj a potřebná vybavení – stupačky, lano, pytel a samozřejmě trhačskou soupravu.

„Na každé straně mám silnější lano s karabinou. Kšíry jsou dotaženy samozřejmě hodně natěsno, takže má člověk otlaky nebo eventuálně nějakou modřinu, ale to k práci patří,“ říká Skřivan.

Nesbírají se ale všechny šišky - jen ty zavřené a nazelenalé, které ještě mají uvnitř semínka. „Letošní rok je slabší, takže bude úlovek bídný. Zespodu stromu už mnohokrát ale dokážete odhadnout největší množství, které budete moct otrhat,“ uvádí učitel.

Pro lidi jako je pan Skřivan je sbírání šišek velkým koníčkem. Oceňují na něm především výhled, který jim koruna stromu přináší.

„Tady v České republice jsem byl nejvýše na stromě asi v šedesáti metrech. Byla to sekvoje, kupodivu tady ve středních Čechách,“ dodává Skřivan.

Většina nasbíraných šišek poputuje do luštírny v Týništi nad Orlicí, kde se z nich vyluští semínka, která se za několik měsíců vrátí zpět do Píseckých hor.