Po stezce Járy Cimrmana v Lomnici je třeba se plahočit. Na jejím konci vás čeká mistrova „plostika“

24. leden 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Zploštělá podoba Járy Cimrmana od sochaře Jožky Zahradníka

Hledat stopy Járy Cimrmana není tak snadné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Protože se Cimrman nepochybně narodil ve Vídni někdy v letech 1869 až 1874, lze za výchozí bod zvolit sídlo tehdejší rakousko-uherské monarchie Hofburg v hlavním městě mocnářství. Vydáme-li se odtud směrem na sever, na jižní Moravu, pak se po přibližně 155 kilometrech a 512 metrech standardní chůze běžného Čecha trvající průměrných 44 hodin a 21 minut ocitneme v Lomnici u Tišnova.

Tam sice neuvidíme žádnou stopu Járy Cimrmana v pravém slova smyslu, nýbrž jeho nohy. Přesněji řečeno plastiku nohou. Nohy jsou totiž podle Cimrmana skutečným počátkem všeho moudra a v Lomnici jsou zároveň i začátkem stezky. Kromě toho nám přímo naznačují, kterou část těla na trase využijeme asi nejvíce.

Zastavení na stezce nesou označení plahočina

Na běžných naučných stezkách se můžeme setkat s běžnými tabulemi, které nabízejí běžné informace většinou běžným lidem. Běžcům, ale i těm, kteří neběží. Na stezce Járy Cimrmana je běh naproti tomu záležitostí zcela neběžnou, ba přímo nežádoucí. Běhavci, nechť si tedy běhají jinde. Na stezce Járy Cimrmana je nutno se ponejvíce plahočit.

Správným plahočením se rozumí chůze pomalá, rozvážná, mnohdy přecházející až do skoro nulové rychlosti. Do plahočení pak počítáme i ono naprosté zastavení se a věnování se pohledům do okolní přenádherné krajiny, které by Cimrman, pokud by žil v dnešní době, nepochybně nazval "geokochingem". Pojem by se dal vysvětlit jako kochání se neživou přírodou, jež dala vzniknout přírodě živé. A té je podél Cimrmanovy stezky doslova, kam oko dohlédne.

Plahočiny seznamují s vynálezem pětitaktu

Téměř každý, kdo se někdy setkal s technickým pokrokem, zná Cimrmanův vynález pětitaktního motoru. Právě tomuto přelomovému prototypu se věnují zastavení na stezce, která nesou označení "plahočina" a jsou opatřena příslušným pořadovým číslem. První má číslo jedna, řada postupně narůstá, až po poslední sedmou plahočinu, jež je pak poněkud nečekaně očíslována číslem nápadně připomínajícím sedmičku. Kromě seznamování s pětitaktem se plahočivci mohou začíst také do úryvků z cimrmanovských divadelních kusů nebo u plahočiny číslo pět pět píseň plahočivců.

Zazimované úly. Nějak takto zřejmě vypadaly i pokusné Cimrmanovy úly pro šlechtění včel sněhonosných

Nejeden cimrmanolog se zabýval otázkou, proč vznikla Naučná stezka Járy Cimrmana zrovna v Lomnici severně od Tišnova. Podle Barbory Pavlišové, dcery Jaroslava Pavliše, duchovního otce stezky, se Cimrman v této obci zastavil při cestě z Tišnova směrem na Doubravník. Během návštěvy zde otestoval svůj prototyp vyhřívané lyžařské boty. Ten je dodnes k vidění v místním muzeu.

Teď tu byl!

Jakkoli dnes stezka fyzicky začíná od nohou mistra, vše ve skutečnosti začalo v současném cíli cesty. Ten se nachází kousek pod vrcholem Sýkoř u hájenky. Právě tam umístil, fascinován Cimrmanovým odkazem, Jaroslav Pavliš bustu, idealizovanou zploštělou podobu Járy Cimrmana, dílo sochaře Jožky Zahradníka. Stalo se tak v době končící totality, což mu zaručilo pozornost kolemjdoucích a také Státní bezpečnosti.

Šipka ukazuje na budku, ve které jsou umístěny tři alpy francovky

Ta se v roce 1988 o plostiku zajímala. Prozíravý Jaroslav Pavliš ale den před příjezdem příslušníků Cimrmanovu sochu odnesl a ukryl u sebe doma. Vyšetřovatelé tak druhý den našli u hájenky jen prázdný podstavec a udivenou majitelku stavení, která překvapeně pronesla: "Teď tu byl!". Její nefalšovaný šok nad absencí plostiky příslušníky od dalšího pátrání odradil a socha tak byla zachráněna. Aby se o rok později, už v lepších časech, mohla na místo opět vrátit. Tehdy byli jejímu znovuodhalení přítomni i členové Divadla Járy Cimrmana. Po dalších deseti letech pak díky Jaroslavu Pavlišovi vznikla i stezka.

U Cimrmanovy plostiky - zploštělé busty mistra - mohou plahočivci nejen odpočívat, rozjímat a obdivovat Cimrmanovo Pohlaví, což je zeměpisný název vycházející z pojmů jako Pojizeří, Podyjí nebo Pobaltí, které z každého místa, odkud se na něj díváme, vypadá naprosto jinak, ale své dojmy také navždy uchovat ve vrcholové knize. Dále lze pokračovat po žluté turistické trase již klasickým tempem k nedaleké Cimrmanově studánce nebo na vrchol Sýkoř. Případně se vydat po stezce Járy Cimrmana zpět do Lomnice, tedy doslova projít se od hlavy až k patě.

Spustit audio