Pes žere v přírodě to, co vám rozhodně nevoní? Poradíme, co s tím
Máte psa, který žere v přírodě kdeco, včetně plesnivých kostí, ubrousků či exkrementů? Hlavně štěňata ráda ochutnávají to, co lidem rozhodně nevoní. Co s tím?
Zeptali jsme se psí výcvikářky Kláry Hlubocké, která se věnuje profesionálnímu vyhledávání otrávených návnad v přírodě. Její psi jsou tedy dokonale vycvičeni k tomu, aby návnadu nesežrali, protože by to mohlo mít fatální následky.
V případě hlíny hraje roli psychika psa
Pokud pes žere hlínu ve větším množství, je potřeba pracovat na odstranění tohoto zlozvyku. V případě hlíny je důležité vědět, co ho k tomu vede.
„Možná do ní majitel-zahrádkář, dává něco, co psovi voní a chutná. Může to být například přírodní hnojivo. Ale může to být i porucha způsobená třeba tím, že pes v mládí neměl co žrát a nedostatek potravy řešil tímto způsobem. No a tento zlozvyk přetrvává, i když už není důvod,“ myslí si odbornice.
Řešením je výměna za něco lepšího
„Když necháš být to, co leží na cestě, dostaneš něco mnohem lepšího ode mne,“ radí Klára Hlubocká, jak zapůsobit na psa. „U některých psů je to běh na dlouhou trať, ale trpělivost a důslednost se vyplácí. Co rozhodně nepomůže, je řev majitele psa a následná honička po lese.“
Pokud se to pes naučí, pak dokonce s radostí vymýšlí, jak člověka ke svému nálezu dostat, protože předpokládá, že bude následovat velká pochvala a obrovská odměna. Klára Hlubocká zároveň upozorňuje, že některé věci z přírody psům nevadí. Například ohlodání větvičky je neškodné. Pozor ale na textilní ubrousky, které mohou poškodit zažívání psa.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
