Operetní diva Galla Macků: Miluju rockovou muziku, na synovy koncerty chodím moc ráda
Galla Macků dostala Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v operetě a v muzikálu. „Měla jsem obrovskou radost. Myslela jsem, že omdlím. Cena v této kategorii nemá nominace, bylo mi to oznámeno. Nesmí se to nikde říct, ale rodině jsem to řekla. Navíc o týden později jsem měla narozeniny, tak to byl takový krásný dárek.“
Operetní diva ale žije i jinými hudebními žánry. Má syna, který je rocker. „Miluju rockovou muziku, takže na něj chodím moc ráda. On na operetu moc rád nechodil, to spíš trpěl. Povoláním je ale inženýr na lesnické fakultě. Dělá výzkumy, aby nám lesy dlouho vydržely,“ vypráví Galla Macků.
Osudem se jí stalo divadlo v Karlíně
Byla hvězdou Hudebního divadla Karlín, kam nastoupila hned po konzervatoři, když jí bylo 21 let. Dostala roli v muzikálu Rose Marie a byla v pořadí až jako čtvrtá alternace. Osud tomu chtěl, že nakonec to byla ona, kdo hrál premiéru. „Bylo to jako sen. Doslova. Moc si z té premiéry vlastně nepamatuju.“ Zazářila a nezhasla. „Moc jsem chtěla zůstat výrazná.“
V Hudebním divadle Karlín strávila 32 let. Za dobu své umělecké kariéry vystřídala nepřeberné množství malých i velkých rolí v operetách či muzikálech. „Nikdy jsem nedělala žádný konkurz, role mi vždycky tak nějak spadly z nebe. V té době nebyly konkurzy zas tak běžné. Stačilo dobře odehrát dvě role a už to chodilo. Což mně se podařilo. Obstála jsem v muzikálu i operetě.“
Talentů je moc, divadel málo
Galla Macků je také uznávanou pedagožkou na Vyšší odborné škole herecké a Státní konzervatoři v Praze. K tomu však skromně říká: „To by museli posoudit studenti. Myslím, že vycházíme, máme pohodu, ale metoda cukr a bič je někdy potřeba. Ale vždycky to myslím přátelsky. Když občas zařvu, tak proto, aby se student probral.“
Podle ní to mají dnešní studenti těžké v tom, že je jich strašně moc. „Vyrostla spoustu akademií, takže každý rok je spoustu absolventů, ale je málo divadel. Uplatnění všichni rozhodně nenajdou. Nás tenkrát končilo šest. Takže my uplatnění dostali všichni. Když jsme prokázali svoji schopnost, tak po dvou letech jsme dostali angažmá na rok. A teprve až potom jsme dostali smlouvu na dobu neurčitou a měli jakousi jistotu. Dnes studenti běhají po konkurzech. Talentů máme spoustu.“
Jaká byla jako dítě a jak si se svým neobvyklým jménem užila ve škole? Co pro ni jako pro studentku znamenal rok 1968? Jaké měla vztahy s ostatními členkami souboru? Poslechněte si v pořadu Alex a host.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
