Jihočeši – Petr Šporcl
Jako kluk chtěl Petr Šporcl ze všeho nejvíc řídit parní mašinu. Jeho otec byl totiž strojvůdcem a občas bral malého Petra na lokomotivu. Jenže s postupem času se ukázalo, že divadlo okouzlilo Petra Šporcla ještě víc než naleštěné stroje.
Začínal ve studentských souborech, mezi jinými i v tom, který byl při Nerudově gymnáziu v Hellichově ulici, kde si zahrál třeba vodníka v Rusalce. „A protože jsem byl flink a špatně jsem se učil, nezbylo mi nakonec, než to zkusit na DAMU,“ vzpomíná s úsměvem na okolnosti, které předurčily jeho hereckou dráhu. „Zkusil jsem to, ale napoprvé jsem se tam nedostal.“
Tak se stalo, že se budoucí herec následující rok učil mechanikem pro letecké přístroje. Osvojil si práci na malé fréze i soustruhu, naučil se letovat a mnoho dalších dovedností, které se mu pak sice nijak zvlášť nehodily v jeho profesi, ale v praktickém životě nebyly tak úplně k zahození.
Napodruhé už to na DAMU vyšlo a začaly báječné studentské roky. Stejně rád vzpomíná Šporcl na své začátky v Jihočeském divadle, které bylo jeho prvním a zároveň celoživotním angažmá. Na budějovické scéně stál poprvé v roce1965 aběhem dalších desetiletí si tu zahrál spoustu krásných rolí.
A jak se pražský rodák dostal do jihočeské metropole? „Tehdy to nebylo tak jako dneska, že by všichni chtěli zůstat v Praze. Naopak, angažmá v oblastních divadlech se brala jako samozřejmost. Jižní Čechy se mi líbily, dokonce jsem tu měl přes tatínka rodové kořeny, a tak jsem to vzal. A nikdy jsem toho nelitoval.“
Poslechněte si celé vyprávění tak, jak jej zaznamenala redaktorka Hana Soukupová.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.