Eva Kadlčáková: Rádce emancipované ženy – auto
Emancipace je skvělá věc. Umožňuje nám se realizovat. Jen někdy úplně jinak, než jsme zamýšlely. Například: pod otevřeným deklem motoru…
Hodně o tom ví můj otec. Jako čtyřletou mě naučil skládat rýmy a vozit se pěkným autem. Od té doby hledám recept na to, jak si prvním vydělat na druhé a jak u druhého neztratit smysl pro první…
Poněvadž: je ověřenou pravdou, že básníci umírají v zapomnění, na podvýživu a bez auta. Chceme-li si tedy na vůz vydělat, musíme se aspoň v pracovní době vzdát snů a krásných slov a vyměnit je za clipcharty, meetingy, brainstormingy a brainwashingy, summary, feedbacky a komunikaci.
Za volantem se poezie také nepěstuje. Lze si tam ale velmi dobře osvojit umění zkratky. Nadávka a zdvižený prostředníček, plácání se dlaní o čelo nebo dokonce vypláznutý jazyk báječně uvolní naše emoce a protistrana okamžitě porozumí. Nač vlastně komplikované básnické symboly? Vše podstatné pro výše zmíněnou „komunikaci“ jsme se spolu s Robertem Fulghumem naučili už v mateřské školce...
„Poezie“ za volantem přesto může mít své místo. To když si připlatíme za klimatizaci a dobré autorádio. Protože řítit se modrým letním dnem, řídit a hlasitě hulákat své oblíbené songy do prázdného auta, to je jeden z nejúchvatnějších způsobů relaxace, jaký znám.
Á propos výběr auta – to je něco pro ženu! Zásadními kritérii přitom jsou: design, barva a přítomnost (nejlépe osvětleného) zrcátka na stínítku řidiče. Svého muže jsem kdysi zaskočila požadavkem, že naše auto rozhodně musí mít kulatá světla vzadu. On mě zase zaskočil pojmem spotřeba. Dejme tedy na počátku i na chlapské rady. Později zjistíme, že množství paliva, četnost poruch a cena náhradních dílů mohou výrazně ovlivnit náš pocit komfortu z draze zaplaceného vozu.
Na muže ale zase nedejme až moc. Pokud totiž vybraný model nebude „vyjadřovat naši osobnost“, budeme vzteklé na model, na muže i na sebe, a to tak dlouho, dokud se prvních dvou nezbavíme.
Dále bych se s vámi ráda podělila o doporučení pořídit si vůz v záruce. Tak jako všechno spotřební zboží, se dnes i auta vyrábějí způsobem, který je politováníhodný, totiž aby se nám po uplynutí záruční lhůty začala bezodkladně rozpadat a my byly nuceny utrácet. Užijme si tedy alespoň tři roky bez starostí a výdajů a pak… se auta nemilosrdně zbavme, jak říká nemorálně, neekologicky ale správně můj servisman.
Stala-li se nám již ta nehoda, že jsme si pořídily auto z bazaru, pak nás nouze a pán u benzínky naučí tyto věci: kola se dofukují na 2,4; hadici vám půjčí zdarma u pokladny; na ventilek se hadice nasazuje, jako když se mačká kulma; na stojan se vzduchem zase podobným pohybem, jako když se uspokojuje muž. Haupna se otevírá zpravidla od řidiče (páčka dole pod volantem) a pozor: lámou se přitom nehty! Chladič se nachází spíše vpravo nahoře a lije se do něj destilovaná voda; prodávají ji na benzínce; bacha, chladič je horký a jde z něj pára; je do něj vidět. Ostřikovač je dole vlevo a lije se do něj kapalina do ostřikovače; taky je do něj vidět. Olej je zhruba uprostřed a není do něj vidět. Vytáhne se z něj taková tyčinka a ta se nejdřív otře kapesníčkem do sucha a pak se tam vrátí a znovu vytáhne - pak teprve se dozvíme, kolik oleje tam máme, přičemž klid, ryska je překvapivě úplně dole.
Nejjednodušší je ale požádat jakéhokoli muže o pomoc. Ještě se mi nestalo, abych takovou žádostí někoho z nich nepotěšila. Muži se narodili s autíčkem v ruce a jsou šťastní, když mohou svou převahu emancipovaným ženám alespoň občas dokázat – platí to i pro couvání, vyjíždění, výměnu kola apod. Našemu egu neuškodí zahrát si občas na princeznu. Aspoň si neušpiníme ruce, neodřeme či nezadřeme náš nákupní košík a zaplatí se nám i to nadstandardní zrcátko...!
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.