Návštěva Červeného blata je zážitkem i v podzimním čase a ponurém počasí

Na rašeliništi Červené Blato můžeme zde na vlastní oči spatřit kus tajemné tundry s typickým porostem borovic a bříz. V podrostu se nacházejí velké porosty kyselomilných rostlin, jako jsou borůvky, brusinky, vlochyně, ale je zde hodně zastoupen i rojovník bahenní a najít se dá i vzácná masožravá rostlina rosnatka okrouhlolistá. V podzimním čase hru barev rozpoutávají i různé druhy trav – žlutou barvu zastupují listy bezkolenců, které se tu hojně vyskytují. V mechových jezírkách rostou suchopýry, které v čase naší návštěvy byly ještě krásně svěže zelené.

Nejvíce jsme obdivovali  souvislé plochy mechu rašeliníku, který je jedním z hlavních zdrojů pro vznik rašeliny. Zejména z rašeliníku vzniká rašelina, v pomalých cyklech přírody, nedokonalým rozkladem při stálé absenci vzduchu se jeho zbytky postupně mění na hmotu, kterou zahradníci využívají k pěstování tzv. kyselomilných rostlin. Tento proces není nijak překotný. Metrová vrstva rašeliny vzniká 500 – 1000 let.

8 fotografií

Na Červeném blatě se kdysi rašelina těžila, byla hlavním energetickým zdrojem místních sklářských hutí. Od začátku 20.století byla těžba rašeliny zastavena a příroda se tu nadechla k novému životu. Vytěžená místa opět obsadily rostliny, které jsou tu doma.

Červené blato je velmi dobře dostupné místo. Je zde zbudována naučná stezka s několika informačními panely. Samotnou stezku na mnoha místech tvoří dřevěný chodník, který návštěvníky v bezpečném okruhu provede rašeliništěm, aby mohli nejenom vidět, ale i pochopit život který tu vládne. Návštěva Červeného blata je zážitkem i v podzimním čase a ponurém počasí. Na několika místech jsme mohli vidět i důvod, jak toto místo přišlo ke svému názvu. Jeden z druhů rašeliníku, který tu žije, mění svoji barvu. Z letní zelené dostane zimní červenou. Na větších plochách zde červená barva v zimním čase hraje hlavní roli. Proto jinak zelené rašeliniště dostalo jméno Červené blato.