Jak si nakoupit košer, kde studovat ohromné množství židovských textů a jak se žije rebecin v Brně

Jak vzniká seznam košer výrobků

Že Židé nejedí vepřové maso, je všeobecně známé. Avšak aby byl pokrm košer, nesmí také obsahovat zároveň maso a mléko, takže třeba cheeseburger nepřichází v úvahu. Nesmí se ale jíst ani nešupinaté ryby nebo také hroznový cukr, pokud nemá takzvaný hechšer, tedy osvědčení, že byl vyroben za dohledu rabína. V Česku se dá nakupovat košer jídlo na radnici v Maiselově ulici. Pražský rabinát ale každoročně vydává i seznam výrobků, které lze pořídit v běžných supermarketech. Na novinky v letošním seznamu se zeptáme koordinátorky kašrutu z pražského rabinátu Olgy Breiner, která má jeho sestavování na starosti.

„Nově tam máme košer tortilly, nějaké čokoládové pomazánky a speciality japonské kuchyně,“ říká Breiner.

Co je vlastně kritériem pro to, aby rabinát označil nějaký produkt za košer? „Můžeme to rozdělit do tří kategorií,“ vypočítává Breiner. „Jsou věci, které jsou přirozeně košer, na ty žádný seznam nepotřebujete. Pak jsou potraviny, které musí při své výrobě splňovat kritéria kašrutu. Do takové výrobny přijede mašgiach, podívá se, jestli jsou košer všechny ingredience, zda nedochází ke křížové kontaminaci s nějakými nekošer ingrediencemi nebo výrobky. Pokud je všechno v pořádku, takový výrobek můžeme schválit jako košer a uvést na košer seznam. A na úplně nevyšším levelu mašgiach udělá ten samý proces ve výrobně, zkontroluje, že je všechno košer, ale je i uzavřená smlouva o košer certifikaci. Ten výrobce je smluvně zavázán i vůči nám, že nesmí měnit ingredience, případně nás musí informovat o veškerých změnách ve výrobě,“ dodává Breiner.

V úvodu seznamu se píše, že potraviny nesmí obsahovat třeba hroznový cukr. Proč? Jak se na seznam vybírají zahraniční produkty? A jak je to třeba s pečivem? Poslechněte si celý rozhovor s koordinátorkou kašrutu z pražského rabinátu Olgou Breiner.

Ješiva pro miliony žáků

Živoucí knihovna Tóry. Tak by se dala charakterizovat největší online databáze židovských náboženských textů, které vznikaly po dobu 3000 let. Databáze Sefaria zdarma nabízí přístup k textům, překladům a komentářům tak, aby se do nikdy nekončícího procesu studia, interpretace a „tvoření“ Tóry mohl zapojit kdokoli. Pokračuje Leo Pavlát.

„Sefaria má své počátky v roce 2011 a dnes je možno na tomto portálu studovat v originální hebrejštině či aramejštině nebo s překladem do 13 jazyků v celkem 14 oddílech. Kromě Hebrejské bible včetně alternativních překladů do angličtiny i dalších jazyků a 63 traktátů Talmudu lze například bádat v částech věnovaných midraši, liturgii a kabale stejně jako v oddílech o chasidismu, etice či responsích. Samostatně jsou pak zastoupeny i odkazy na slovníky, gramatiku a encyklopedie od středověku do současnosti, přičemž novodobé judaisticky významné texty jsou průběžně doplňovány,“ vypočítává Pavlát.

„Sefaria také není jen knihovnou. Odkazuje na souvislosti mezi texty, což vítají nejen ti, kdo s nimi zatím nemají zkušenost. Celá činnost je to naprosto nezištná, odkázaná na dárcovství. Nehledě na to Sefaria nejenže umožňuje volný přístup a kopírování textů, ale v maximální míře nabízí bezplatné licence k využívání celých databází pro výzkum a projekty dalších subjektů,“ dodává Pavlát.

Kolik čtenářů podle statistik Sefaria má? A jsou mezi nimi jen ortodoxní žáci? Poslechněte si celý příspěvek Leo Pavláta.

Jak se žije brněnské „rebecin“

V Brně žije druhá největší židovská komunita u nás. Tamní náboženský život vede už skoro 10 let v ortodoxním duchu rabín Štěpán Menaše Kliment. Do Brna pravidelně dojíždí. A spolu s ním i jeho manželka Kateřina, která si tamní komunitu zamilovala. Martině Pouchlé se svěřila, jak se jí v Brně v roli paní rabínové, neboli rebecin žije. 

Kateřina Klimentová se s označením „rebecin“ moc neztotožňuje. „Tady v Brně má moje funkce asi specifickou úlohu, protože ta komunita není zas tak zbožná. Takže hodně je to práce společenského rázu ve smyslu, že se člověk věnuje dětem, seniorům. Zároveň je naše komunita malá, i když většina členů je hodně aktivních. Je to taková větší rodina. Takže většinu takových těch tradičních rolí, co rebecin dělá, tady v Brně neuplatňuju,“ říká Klimentová.

A dodává: „Působím ale i třeba v rámci širší komunity, kde máme vzdělávací institut Machon Moravia. Tam máme online ješivu, různě se na mě obrací ženy, které vyučuju, nebo je připravuju k nějakému životnímu kroku, třeba před svatbou nebo před konverzí. Učím o náboženství, o halaše, co s sebou nese partnerství v rámci židovské rodiny a podobně.“

Jak Klimentová život brněnské komunity vnímá? A jak se jí žije po boku vytíženého rabína? A je Kateřina Klimentová jako rebecin spokojená?

Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem.