Jak pěstovat vilíny? Hlavně jim vyberte správné místo, počítejte s jejich rozpínavostí

10. únor 2017

O vilínech se všeobecně uvádí, že jsou to skromné a nenáročné keře, které neohrožuje žádná významná skupina hmyzu nebo houbových onemocnění. Platí to ale samozřejmě jenom v případech, kdy pěstitel splní rostlině hlavní nároky na spokojený život.

Vilíny potřebují zejména kyprou, velmi dobře propustnou půdu s vysokým podílem humusu. Navíc je důležité, aby půda byla mírně kyselá až kyselá. Ze všech vilínů pouze jeden snáší půdu vápenitou, a to americký druh Hamamelis virginiana L., který se vyskytuje relativně zřídka.

Existenčně důležitá je pro vilín dobrá propustnost půdy. V případě, že se z jakýchkoliv důvodů musí vysazovat vilín do mokrých půd, jediná šance je vysazovat do terénních muld (vyvýšenin), které jsou vytvořeny ze správné a dobře propustné půdy, a to tak, aby se u kořenů nikdy nedržela nadbytečná vláha.

Světelné nároky vilínů jsou poměrně vysoké. Líbí se jim na přímém slunci, nebo na místě s takzvaným toulavým či kropenatým stínem. V podrostu řídce vysazených stromů prosperují dobře, navíc mají k dispozici dostatek humusu z rozkládajícího se listí i vyšší vlhkost vzduchu, která jim vyhovuje také. V silnějším stínu špatně kvetou a na podzim nevybarvují.

Důležitá je i volba stanoviště vzhledem k budoucnosti, která na vilíny čeká. Protože to jsou velmi široké keře, je třeba počítat s jejich rozpínavostí. Proto je těžší najít k nim náležité partnery, aby výsadba nevypadala nudně a přitom nepřišla po letech vniveč.

Úplně univerzální návod na tuto situaci neexistuje, osobně ji řeším tak, že kolem vilínů, pokud to jde, vysazuji krátkověké druhy trvalek nebo druhy, které v nejbližším období splní svoje poslání a posléze budou vytlačeny rozrůstajícími se větvemi vilínu. Volba stanoviště je důležitá i proto, že starší rostliny vilínu přesazování nezvládají vždy úplně dobře. Je tedy lepší vysazovat je opravdu na místo, kde už budou moci zůstat.

Rozkvetlé vilíny v parku

Zajímavou kapitolou pěstování je řez vilínů. Snad všechny zdroje uvádějí, že vilíny se zásadně neřežou. Toto doporučení má logiku, neboť regenerační schopnost ze starého dřeva je u vilínů nízká. Navíc krása těchto keřů vynikne nejvíce u letitých rostlin.

Viděl jsem ale i situaci, kdy pěstitel z prostorových důvodů vilín jemně upravoval, aby se keř vešel na zahradu. Tento řez prováděl v jarním období a odstraňoval jenom část tenkých větví tak, aby vždy byly pod řezem ještě viditelné pupeny. Keř tyto zásahy zvládal dobře a vypadal velmi úhledně. Případné zásahy do keřů jsou ale spíše nouzovým řešením, navíc musí být citlivé a dobře načasované.

Příjemnější a veselejší život s rostlinami přeje Pavel Chlouba

autor: Pavel Chlouba
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová