Ivan Mls: Metla na děti
Máme spoustu krásných starých přísloví, která nám jsou k ničemu. Přesněji řečeno, patří na smetiště dějin. Kam se odebrala zcela dobrovolně, popřípadě tam byla odejita, jak se moderně říká.
Teď to hrozí i takové profláknuté formulaci, která praví, že metla vyhání děti z pekla. Protože v naší moderní vyspělé společnosti už nějaká metla ve spojení s dětmi prostě nemá co dělat.
A tak čas od času zarezonuje veřejným prostorem nápad, že by Česko mělo zvážit zákaz fyzických trestů dětí. Kazatelé dobra to myslí určitě dobře: dítě je přece inteligentní tvor, myslící bytost, dá se s ním hovořit, diskutovat, polemizovat, předkládat mu argumenty, tak proč se vůči němu uchylovat k nějakému násilí.
Dějinami je sice dávno prověřeno, že jedno výchovné plácnutí přes zadek ve správný čas zafunguje rychleji, efektivněji a zapamatovatelněji než filozofická debata o problému, který malý mozeček ještě nepobere, ale proč to nezkoušet i jinak.
My se prostě měníme, výchovné metody také, nemusíte se nutně opičit po našich dědech a pradědech. Jenom s těmi plošnými zákazy a kolektivní vinou bych byl maličko opatrný.
Hodilo by se na to taky jedno přísloví – o dítěti vylitém i s vaničkou. Když zakázat tělesné tresty dětí, tak jen některým rodičům: taková maminka neurvale cloumající svým malým potomkem někde na ulici a řvoucí na něj hystericky z plna hrdla si zákaz jistě zaslouží.
Ale hodit do jednoho pytle tuhle osobu s maminkou, která preventivně plácne přes prsty prcka, který se natahuje po hrnci s horkou vodou na sporáku, to by mi, slovy Mirka Dušína, připadalo nečestné a nesportovní.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka